Monika Načeva – zaklínačka z hlubin

Zpěvačka Monika Načeva (42) dělá vždycky všecko přesně naopak, než je v pop music zvykem. Žije si po svém, klidně si na pár let zmizí na venkově a vynoří se pak s deskou, která je pokaždé jiná než ty předchozí.

Monika Načeva vždycky uměla ve své tvorbě i v životě spojovat věci, které ostatní považují za nespojitelné. Kytarový rock a moderní elektronické zvuky. Sklepáckou srandu v divadle a emotivní vážnost při přednesu svých skladeb. Být v čele současných hudebních trendů a zároveň žít s manželem a dětmi ve venkovském ústraní. Možná je ve spojování odlišných světů tak dobrá proto, že ve dvou odlišných světech vyrůstala: narodila se v Chocni, ale na prázdniny jezdila k dědovi, který pásl ovce v bulharských horách…

Ze sklepáckých Besídek k básníku Topolovi

Když se pak po maturitě dvakrát nedostala na DAMU, ujalo se jí divadlo Sklep, amatérské sdružení, jehož členové si tehdy – pár let před revolucí – na rozdíl od ostatních na jevišti dělali doslova co chtěli. Moniku během bezuzdného řádění ve svých Besídkách prezentovali jako bulharského nalezence: „Protože to jsou Sklepáci, mystifikátoři. Já to nevyvracela. To byla hezká fáma: nalezené bulharské děvčátko. Ve Sklepě je všechno založený na vtipech, ironii,“ konstatuje Monika Načeva

Sklepácká legrace jí nabídla pohodlnou škatulku, ale byla to jen jedna z mnoha, ze kterých během život vyklouzla. Po roce 1990 totiž potkala úplně nový zdroj inspirace: Jáchyma Topola, jeho básně a jeho román Sestra, na kterém v té době pracoval. V Sestře a na Moničině první desce Možnosti tu sou, ke které Topol napsal většinu textů, se neustále vynořují společná témata: vnitřní démoni, temná energie proudící ulicemi nočního města, přízračné dění v přítmí smíchovských barů… Topolovy texty ji od té doby provázejí natrvalo, zaznívají i na její nejnovější desce Mami. „Já potřebuju hlavně silnou výpověď. A pak dokážu zazpívat cokoliv. A nemusí mít každý slovo dlouhý á,“ řekla Načeva v jednom rozhovoru.

Nová Patti Smith? Ne, vždycky svá.

Po úspěchu Možnosti tu sou měla dokořán otevřené dveře do světa tradiční pop music. Recenzenti v ní viděli novou Patti Smith, její jméno zaznívalo v nominacích na hudební ceny, rojili se kolem ní zástupci nahrávacích společností. Stačilo trochu zapracovat na své image… To by ovšem Načeva přestala být Načevou. Místo aby si hrála svém již dobře prozkoumaném písečku, začala znova od nuly – s novými muzikanty i s novými zvuky. „Jsem hodně nekompromisní. Když mám představu, jak chci hudbu dělat, tak je to silný. Hudba je výpovědí o mně. Kdybych dělala kompromisy, styděla bych se pak na pódiu, protože bych lhala,“ říká. Při práci na druhé desce Nebe je rudý také poprvé začala pronikat do světa elektronické hudby, která od té doby v jejích písničkách zaznívá neustále. „Pro mě je zajímavý, když na koncert přijdou mladý lidi, kteří mají rádi scénu dýdžejů a najednou je zaujme, jak někdo válí na kytaru. A naopak, když rockové publikum vidí, že dýdžej není chlápek, co pustí desku na gramofon a mne si ruce, jak to pěkně hraje. Ale vytváří nový zvuk, pracuje s gramofony jako s hudebním nástrojem,“ vysvětluje. Inspiraci pro své hudební objevování ovšem nenachází jenom v hudebním světě nebo mezi osobnostmi, které potkává – vznik její desky Fontanela například inspirovaly pocity, které zažívala při prvním porodu.

Obloha, plná hvězd…

Rytmické dunění tanečních party dozajista dokonale ladí s jejím smyslem pro kmenové rituály, zostřující vnitřní vnímání a otevírající cestu k obrácení do sebe. Monika Načeva se ale vydala hledat to samé i v úplně opačném směru: už před pár lety se totiž s rodinou odstěhovala z Prahy na vesnici. Zatímco její muž, Angličan, který kdysi zakotvil v Česku, odjíždí pracovat do Prahy do svého obchodu s vinylovými deskami, ona komunikuje se světem převážně přes internet. „V noci je tu úplný ticho. A obloha plná hvězd. Taky si tu můžu pustit muziku hodně nahlas, když na něčem pracuju. To jsem v Praze nemohla. Hned by na mě bušili sousedi. Mám ráda tyhle dvě polohy: úplné ticho a svobodu velkého hluku.“

Přestože Načeva působí ve srovnání s většinou jejích českých kolegyň-zpěvaček jako, vypůjčíme-li si název jedné z jejích desek, „Mimoid“, nahlédnutím do jejího koncertního programu odhalíme pozoruhodnou angažovanost: zazpívala na koncertě na podporu Kaplického knihovny na Letné i na kótě 718 v Brdech, kde tábořili protiradaroví aktivisté. Takže kdo ví, čím nás Načeva překvapí příště. 

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Martha Issová – jede na vlně

Hrdinka jejího nového filmu Děti noci pracuje jako prodavačka v nonstopu v noci, když ostatní spí. Zato skutečná herečka Martha Issová pracuje v noci…

Akční letáky