S Katkou jsem se potkala u odpoledního kafe, na které vyběhla přímo z natáčení na nové celoplošné stanici Televize pětka. „Uvádím tam večerní pořad s názvem Bulvárek. Budeme si zvát experty z řad novinářů, ty slušné i hyeny, i tebe... abyste se vyjadřovali k aktuálnímu dění a nebo byli přímo konfrontováni s celebritami,“ přiblížila mi obsah pořadu moderátorka, která je kvůli svému nedávnému a velice překvapivému rozvodu i vzhledem k současnému vztahu sama pěkným bulvárním soustem.
Jak může být rozvedená matka s dvouletým dítětem desetkrát měsíčně večer v přímém televizním přenosu?
Konkrétně v Bulvárku to není obtížné. Budu odcházet na čtyři hodiny a vracet se tak, abych malou uložila. Což se vyřeší chůvou nebo rodinným hlídáním. V tomhle mi velice pomáhají rodiče bývalého manžela.
Televize ale není tvoje jediná práce...
To zdaleka ne. Jsem tváří několika subjektů, k nimž mám nějaké povinnosti, a hlavně moderuju různé akce, což je náročnější než televizní pořad. Myslela jsem, že po porodu se nade mnou zavře voda, což se stalo už spoustě holek, ale paradoxně přišel přesný opak. No a další profesní útlum jsem potom očekávala po rozvodu, ale zase to fungovalo obráceně, ještě jsem se nezastavila. Po pracovní stránce teď zažívám nejkrásnější období.
No samozřejmě. Rozvod je přece mediálně zajímavá věc... Proč sis myslela, že tě to pracovně poškodí?
Protože je to takové smutné období, kdy se nikdo nehrne do toho, aby volal člověku, který je v nepříjemné životní situaci.
Ten váš rozvod byl ale pro všechny kolem především velkým překvapením.
Ano, protože jsme vystupovali jako šťastná rodina. Nedovolila jsem negativním emocím, aby se dostaly na veřejnost, jelikož si myslím, že takové věci mají zůstat doma. I tohle je můj na dlouhou dobu jediný důvěrný rozhovor. Člověk, který je součástí oné legrační džungle, by neměl ventilovat emoce před lidmi, aby ho to nesežralo. Když se informace v květnu dostala ven, celý den mi nepřestal zvonit telefon – novináři, kamarádi, známí. Poprvé se mi tehdy stalo, že jsem si sedla a hodila do sebe panáka, abych se uklidnila a zvládla ten nářez.
A jak ten krok hodnotíš teď?
Rozvod je obrovská prohra. Pořád jsem se z něj nevzpamatovala a netuším, jestli se mi to někdy podaří. Mám pocit, že úplně venku z toho nebudu nikdy. Ale měli jsme k němu vážný důvod, o němž víme jen já a Martin, a tak to taky zůstane. Rozhodně jsme se ale nerozvedli z rozmaru ani kvůli rozdílnosti povah, k takovému rozhodnutí je zapotřebí vždycky zásadní věc.
Zvažovala jsi rozvod pečlivě?
Pečlivě a dlouho. Lidi, kteří spolu mají dítě, by se neměli rozejít dřív, než je vychovají. Proto si denně vyčítám, že nám se to nepovedlo. Když jdu s malou na pískoviště a vidím tam spokojené kompletní rodiny, projede mnou úzkost a poprvé v životě někomu něco závidím.
Rozešli jste se v klidu?
Měli jsme důkladnou předmanželskou smlouvu, což rozvod velice usnadní. Karty byly tudíž jasně dané, pravidla nastavená, takže nejtěžší část byla k rozvodu se odhodlat.
Máte i dohodu o styku s dítětem?
Ta musí být součástí rozvodu manželství, ale my na ni kašleme a děláme to, jak se nám chce. Jsem typ matky, která by nikdy nebránila kontaktu dítěte s tátou. Nepochopím, proč to někdo dělá. Claudinka je dítě naše, ne jen moje. A navíc – nevím proč to neříct – je na tom přece příjemné i to, že mám volný den, někdy i víkend jen pro sebe.
Takže teď mi řekneš, jako všechny rozvedené celebrity, že s bývalým manželem jste dobří přátelé?
Ne, to je opravdu klišé. Kdybychom byli kamarádi, tak jsme spolu přece zůstali, protože partnerský vztah je po letech založen především na přátelství. My přátelé rozhodně nejsme. Ale máme spolu dítě a komunikujeme jako dvě dospělé bytosti. Ovšem komunikace se týká pouze naší dcery. Nechodíme spolu jen tak na kafe a nesvěřujeme si osobní věci, což právě přátelé dělají, ale zůstali jsme rodiči.
Jsi schopná se o sebe materiálně postarat i bez manžela?
Dnes už velmi dobře a bez problémů. I já jsem si ale prošla tím, co to je nemít práci a peníze a čekat, jestli ti zavolají z nějaké diskotéky, abys vyhlásila soutěž o to, kdo si nejrychleji sundá podprsenku. Ale to už je naštěstí dávno pryč. Jsou to však léta dřiny a tisíce přešlapů, na základě kterých jsem vychytala, co se ode mě chce, a mám dojem, že se mi podařilo zlomit předsudek, že jsem jen hloupá blondýna. Jsem sice blondýna, která třeba vypadá jako z obrázků v pánské šatně, ale přitom dokáže odmoderovat tříhodinovou konferenci klidně v angličtině. Považuju se za profíka a jsem ráda, že si práci po letech můžu konečně vybírat.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story.
