Ať už jde o legendárního „Viktora čističe“, který profesionálně likviduje mrtvoly ve filmu Brutální Nikita, nájemného zabijáka Leona, který se skamarádí s malou holčičkou v dramatu Leon, anebo policajta v Šifře mistra Leonarda, jehož postavy jen mlčky vykonávají svou práci. Jejich přítomnost na plátně je ale tak impozantní, že žádná slova ani nepotřebují.
Francouz v Hollywoodu, Hollywood ve Francii
Jean Reno je jedním z těch francouzských herců, kteří se pokoušeli o štěstí v Hollywoodu (třeba v akční podívané Mission: Impossible). Zároveň ale díky svým postavám importoval kus Hollywoodu do francouzské kinematografie. „Umělecké filmy jsou základem francouzského filmu. V posledních letech ale pozoruji výrazný posun směrem ke komerčnějším žánrům, které nejsou tolik o tom 'podívejte se, jaký jsem a jak mi tluče srdce', ale spíš: 'zkusím vás trochu pobavit a přitom vás rozptýlit pár zajímavými myšlenkami,“ řekl kdysi Jean Reno časopisu Time. Jedním z těch, kteří se na tomto posunu výrazně podíleli, je režisér Luc Besson, na jehož filmech Jean Reno herecky „vyrůstal“: od potápěčské podívané Magická hlubina, přes Brutální Nikitu a Leona až po Purpurové řeky, které Besson nerežíroval, ale produkoval.
22 výstřelů
Do oné druhé kategorie zábavnějších filmů spadá i Renův snímek 22 výstřelů, pod nímž je jako režisér podepsán Richard Berry. Jean Reno v něm hraje bývalého marseilleského mafiána, který opustil kriminální činnost, aby se mohl věnovat rodině. Jenže znepřátelení mafiáni se mu chtějí pomstít a skrznaskrz ho prostřílejí 22 kulkami. Jeho hrdina to ovšem přežije a jde si pro odplatu. „Je to postava, ze které vyzařuje nebezpečí, protože v minulosti se zřejmě dopustil nejednoho násilného činu. Ale zároveň je v něm hluboká lidskost,“ řekl pro britský Observer režisér Richard Berry. Totéž by se ostatně dalo prohlásit o většině Renových filmových hrdinů. Ačkoliv se dopouštějí těch nejbrutálnějších vražd, z nichž běhá mráz po zádech, vždycky to nakonec dopadne tak, že jsou nám sympatičtí.
Jean Reno: Cesta ke slávě
Jean Reno ve skutečnosti do Francie přicestoval až ve svých sedmnácti letech. Narodil se španělským rodičům v Maroku a až do svých dvaceti se jmenoval Juan Moreno Errere y Rimenes. Jeho začátky před filmovou kamerou byly velmi pozvolné. Kariéra nabrala obrat teprve ve chvíli, kdy potkal svého „osudového muže“, již zmíněného Luca Bessona. Ten ho obsadil už do svého černobílého debutu Le dernier combat. Ke hvězdám ho potom katapultoval Leon: „Bez něho bych dodnes nejspíš hrál divadlo někde v Dunkirku,“ řekl Jean Reno časopisu Time.
Na své filmové dráze se nevyhýbal ani komediím, vybíral si však takové, které v jeho filmografii příliš nezáří: převažují mezi nimi prostoduché frašky jako Drž hubu! nebo nevalný pokus oživit slávu Růžového Pantera. Jednou ze zdařilejších výjimek je jeho sci-fi Návštěvníci, v níž hraje středověkého cestovatele v čase, ocitnuvšího se v současnosti.
Nicméně Jean Reno se dá charakterizovat slovem, které si do francouzské verze svého názvu vetkl i film 22 výstřelů: „L'Immortel“, nesmrtelný. Je jednou z největších a nejlépe placených hvězd současného francouzského filmu.
O svém soukromí toho mnoho nenamluví (jak typické), to však neznamená, že není bouřlivé: Reno je už potřetí ženatý, přičemž jeho druhou i třetí manželkou byly o mnoho let mladší polské modelky... S třetí ženou Zofií Boruckou (47) má dva syny Ciela (10) a Deana (7). Dohromady má dětí šest.
Francouzští filmoví kritici ho sice označují za „dinosaura“, pravdou ale je, že jeho osobnost na plátně respektují všechny generace. Aby také ne. Vždyť respekt vzbuzuje už jeho mlčenlivá přítomnost.
