Míša Jílková: „Mám image semetriky.“

Zdroj: Profimedia.cz, ČT

Na obrazovce dokáže Michaela Jílková (41) připravit svým hostům pořádně horké chvilky. V soukromí ale odkládá břitký slovník, zvýšený hlas i své neodbytné otázky.

Byla tu dávno předtím, než začal Jan Kraus popichovat své hosty v pořadu Uvolněte se, prosím. Stala se vůbec první moderátorkou televizní talkshow, která si založila kariéru na tom, že ji politici nesnášejí, že je na ně hubatá a nechá si od nich spílat. Stala se profesionálkou v kladení provokativních otázek a jako první dokázala politiky konfrontovat se skutečnou tváří „lidu“, na který se tak často odvolávají. „Že mám image semetriky, to vím,“ konstatuje. „Ale pokud si někdo myslím, že jsem v soukromí stejná jako na obrazovce, tak mu to vymlouvat nebudu. Ale je to podobné, jako když lidi na ulici zastavovali herce Chudíka a chtěli od něj vyléčit koleno.“

Zlá královna z Kotle

Za svou profesní dráhu si vyzkoušela téměř všechna média: začínala v rozhlase, pokračovala ve veřejnoprávní i komerční televizi, jeden čas psala rozhovory také do novin. To ji ovšem uspokojovalo nejméně: „Noviny jsou něco úplně jiného než televize či rozhlas. Na papír se těžko přenášejí emoce, možnost zprostředkovat celkový dojem z člověka, s nímž děláte rozhovor, je mnohem okleštěnější.“

Michaela Jílková

Na obrazovce se jí možná nejlépe daří i proto, že původním vzděláním je herečka – absolvovala hudebně dramatický obor na konzervatoři. „Herecké vzdělání mi ale dalo v novinařině základy, jak před lidmi vystupovat, dikci, mluvu a také jednu zásadní poučku: Divák nikdy nesmí poznat, že máte nějaké osobní problémy, nebo jste-li smutná, anebo moc veselá,“ uvažuje. Jako vystudovaná herečka také snadno vklouzne do různých rolí – například do role brýlaté „čarodějnice“ s teatrálními gesty, dryáčnickým hlasem a útočným vystupováním, která svého času moderovala pořad Kotel. Róby, připomínající úbory zlé královny ze Sněhurky, jí pro tuto příležitost navrhovala Alice Abraham. „Tu image, hodně postavenou na efektních šatech, jsem měla dokonale promyšlenou, protože bych jinak k obrazovce nepřitáhla tolik lidí. Moderátor musí být něčím originální,“ konstatuje Michaela Jílková.

Důležitější než křiklavá show ovšem byla ta méně viditelná stránka její práce – pečlivá příprava na každého politika, na každé téma, ať už dříve v Kotli anebo nyní v pořadu Máte slovo. „Do studia bych nevlezla, dokud nebudu vědět, že jsem nastudovala maximum. Jsem postrachem všech archivářů, kteří mi připravují rešerše. Vyžaduji precizní bohatou přípravu,“ říká Jílková.

Michaela Jílková

Korýtka a koryta

Díky jejím pořadům, které se vždy pyšnily vysokou sledovaností, k ní většina politiků měla intenzivní dvojaký vztah na pomezí lásky a nenávisti – nemohli ji vystát, ale do jejích pořadů se hrnuli, aby byli vidět na obrazovce. „Pro novináře je nejhorší, když si vás politik pochvaluje – to je pro vás políček. Být pro ně nejobávanější – to je cíl dobrého novináře,“ říká Michaela Jílková, která si zakládá na tom, že jakákoli invektiva od zpovídaného politika s ní nehne – nebere je osobně, ale jako něco, co patří k její práci.

Ostatně, i když psala rozhovory do novin, podařilo se jí ze zpovídaných osobností vydolovat velmi pozoruhodné repliky: „Řekněte: Omlouvám se vám, že jsem použila slovo konfident,“ zastrašoval ji (marně) David Rath. „U koryt nejsou prasata, tam jsou taky slepice a jiní. Vždyť jsou malá korýtka, jsou větší koryta, podle velikosti zvířete. Ano,“ poučoval ji Vladimír Jandák. „Mám něco jako poslání, možná od nějaké nejvyšší bytosti,“ svěřil se Jiří Paroubek. „Já se obávám, že už nebudu dále hrát s tím slovem vřed. Protože pro některé by to mohlo znít až příliš pejorativně,“ zalekl se pro změnu Jiří Čunek.

Michaela Jílková se na svou „špinavou práci“ připravovala i s pomocí psychologů – nic jiného jí ostatně nezbývalo, protože totéž dělají i její protivníci z řad vysokých politiků.

Michaela Jílková, Jíří Paroubek, Mirek Topolánek

„Politici jsou totiž velice dobře a čím dál dokonaleji školeni v tom, aby vám neodpovídali na otázky a převedli řeč jinam,“ vysvětluje. „Naučili se dokonaleji vykrucovat, mlžit a odvádět řeč, jsou mnohem suverénnější. Existují týmy jakýchsi odborníků, kteří politiky učí asertivnímu chování a plkání o tom, na co se jich nikdo neptal.“

Doma je všechno jinak

V soukromí ovšem Michaela Jílková svou útočnou image odkládá. A zdůrazňuje, že rodina, partner Michal Voráček a děti Kuba a Maruška, je pro ni ještě důležitější než práce: „Nechci jenom pracovat a být ztrhanou neurotickou ženou. Chci mít barvitý život, ve kterém je místo pro práci i pro rodinu,“ říká. „Chci pracovat, abych se realizovala. Potřebuju mít zaneprázdněný mozek. Takže pracuju. Ale péče o děti mě naplňuje. Úplně. Mně, kdyby před otěhotněním chlap řekl: Já budu na mateřský dovolený a ty budeš chodit do práce, orosilo by se mi čelo a vzala bych nohy na ramena. Cítila bych se hrozně ošizená. Frustrovaná.“ A tak se po odchodu z televizního studia nekompromisní moderátorka proměňuje v pohodářku, která si hraje s dětmi a vaří teplé večeře: „Hrozně mě uspokojuje, že jsem rodinu nakrmila, že mají plné žaludky. To mi dělá radost.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky