Vždycky jsem byl tak trochu šoumen. Na střední škole jsme měli bezvadnou partu, se kterou jsme vymýšleli různé klukoviny, a asi nebyla náhoda, že jsem většinou byl tahoun všech těch srandiček,“ zamýšlí se Miroslav Hrabě, kdy v něm začal klíčit zájem o herectví.

Jako student znojemského gymnázia dostal první příležitost na jevišti tamního divadla. „Bral jsem to spíš jako legraci, na střední jsem se zajímal víc o sport než o dramatické umění, ale když přišla na pořad dne otázka, kam půjdu po gymplu, napadlo mě, že když už jsem ve Znojmě přičichl k prknům, která znamenají svět, zkusím to na DAMU.“

Student Borise Rösnera

Ještě dříve než s přihláškou na zkoušky do Prahy se ovšem Mirek vydal do Chebu, kde nastoupil roční angažmá.

Za svou popularitu Mirek pochopitelně vděčí zejména televizní obrazovce, a tedy svým seriálovým rolím. „První seriál jsem natočil ještě před Nejkrásnější hádankou.

Jmenoval se Světla pasáže, měl jsem ho moc rád, ale na obrazovce bohužel dlouho nevydržel. V posledních letech jsem se nemohl zbavit prokletí, že jsem v seriálech hrál samé zlobivé kluky, sebevědomé sígry, kteří oblbnou hlavní hrdinku, zlomí jí srdce, naslibují hory doly, naštvou všechny kolem a odjedou do zahraničí,“ směje se.

Se svou nejnovější rolí, tou na kantorském stupínku Mezinárodní konzervatoře Praha, se Miroslav Hrabě právě sžívá. „Rok jsem tu nabídku zvažoval, nejdřív jsem pro studenty uspořádal pár seminářů, abych si ověřil, jestli jim vůbec mám co předat. Kupodivu to dopadlo dobře, tak jsme si plácli.“