Miroslav Horníček: Utajoval tragédii, která ho zlomila na celý život

Miroslav Horníček
  Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Stal se váženým hercem, ačkoli herectví nikdy nestudoval. Stal se čteným spisovatelem, i když ve škole bojoval s gramatikou. A dokázal dotočit vtipný seriál Byli jednou dva písaři, přestože ho během natáčení zastihla největší životní rána.

Miroslav Horníček se narodil 10. listopadu 1918 v Plzni, kde se od mládí věnoval ochotnickému divadlu. Původně se živil jako pomocný technik ve Škodovce a nemocniční úředník, zcela jiný směr ale nabral v roce 1941, kdy získal angažmá v plzeňském Městském divadle. V druhé polovině 50. let mu přineslo popularitu vystupování po boku Jana Wericha v Divadle ABC, o dekádu později se spojil s Jiřím Suchým na prknech Semaforu.

Jeho talent se prosadil také v televizi a filmu; nejvýraznější role sehrál například ve snímcích Kam čert nemůže (1959), Táto sežeň štěně (1964) a v seriálu Byli jednou dva písaři (1972), kde vytvořil komediální dvojici s kolegou Jiřím Sovákem. Horníček k sobě býval silně kritický a říkával, že hrát vlastně vůbec neumí; jeho projev byl však natolik milý a přirozený, že divákům jeho neprofesionalita vůbec nevadila a vnímali ho jako rozeného herce a baviče.

V letech 1969-1971 zaznamenal Horníček veliký úspěch s vlastním pořadem Hovory H, kam zval známé osobnosti a promlouval s nimi u sklenky červeného vína. Protože se však neubránil vtipným narážkám na tehdejší politiku, pořad byl s nástupem normalizace zrušen. Horníček se poté věnoval hlavně divadlu, sám také napsal řádku scénářů. Dokonce se pustil i do psaní knih, ačkoli přiznával, že gramatika mu na reálce vůbec nešla.

O osobním životě Miroslav Horníček příliš nehovořil; vědělo se jen, že s manželkou Bělou žil ve šťastném svazku po dlouhé desítky let a díky její obětavosti a péči se nemusel doma o nic starat. "Já ani nevěděl, jestli jsme pojištěni, nebo kolik se platí za telefon," svěřil se přátelům. Když Běla v roce 1999 zemřela, byla to pro něj velká rána. V minulosti však čelil zkoužce ještě těžší.

Stalo se to v roce 1972, kdy se za ním na natáčení komediálního seriálu Byli jednou dva písaři přijel podívat jeho 21letý syn Jan. Zatímco otec pracoval se štábem, mladý muž se rozhodl, že si zarybaří u nedalekého Trojanova mlýna. Dostal však přitom epileptický záchvat, spadl do vody a utopil se, ačkoli bylo tehdy v nádrži vody sotva po kolena.

Epileptickými záchvaty Jan trpěl údajně kvůli klíšťové encefalitidě. Horníček o celé události nechtěl dlouhá léta mluvit, před veřejností ji utajoval. Ztráta jediného syna ho poznamenala na celý život. "Jediný, čím se trochu utěšuju, je, že ty záchvaty by se byly zhoršovaly, a že by byl asi skončil v ústavu,“ uvedl po letech herec.

Druhého "syna" Horníček našel v lékaři Vladimíru Marešovi, který se o něj postaral ve stáří. "Myslím, že mě Miroslav trochu považoval za náhradu svého syna, který tragicky zemřel. Když jsme jednou odjížděli, jeho manželka mi dokonce říkala – Vladimíre, my tě budeme muset adoptovat!“ prozradil lékař.

Díky Marešovi Horníček nestrávil poslední léta života v ústavu, ačkoli byl upoután na lůžko, trpěl těžkou cukrovkou a cévním onemocněním mozku. "Prosil bych bezbolestně utratit," říkal prý s humorem sobě vlastním. Nakonec skonal lékaři v náručí v únoru roku 2003, ve věku 84 let.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek