Z Plzně ke hvězdám

Miroslav Horníček přišel na svět v roce 1918. Plzeňský rodák je známý jako herec a skvělý komik, ale ze začátku jeho dráha nesměřovala ke komediantství. Živil se jako pomocný technik ve Škodovce a administrativní pracovník v nemocnici. Jen díky drobným rolím v divadle a lásce k ochotničení o sobě dal vědět a roku 1941 získal stálé angažmá. O pár let později už hrál po boku Jana Wericha v Divadle ABC a spolupracoval s Jiřím Suchým ve slavném Semaforu.

Ne/herec

Herec samouk se dokázal prosadit i v televizi a u filmu. Diváci si zamilovali pořad Hovory H, kam si zval největší osobnosti tehdejší doby a diskutoval s nimi na sklenkou vína. Normalizace ale nebyla jeho humoru a politickým narážkám nakloněna, a tak byl pořad nenápadně zrušen. I když nikdy nezískal potřebné vzdělání, dostal se mezi špičku a lidé ho pro jeho milý a přirozený projev milovali. V Kam čert nemůže, Táto, sežeň štěně nebo Byli jednou dva písaři byl nezapomenutelný a zdárně sekundoval i takovým hvězdám jako byl Jiří Sovák.

Rodina

Horníček neměl potřebu sdílet s diváky nebo kolegy svůj osobní život. S manželkou Bělou prožil mnoho let. Když v roce 1999 zemřela, zhroutil se mu svět. Ona měla na starost chod celé domácnosti a herec se najednou cítil bezradný. O mnoho let dřív ale museli společně čelit životní ztrátě, když přišli o syna. Jan trpěl epileptickými záchvaty, které mu způsobovala prodělaná klíšťová encefalitida. Právě ty se mu staly osudnými. V roce 1972 přijel navštívit svého otce na natáčení seriálu Byli jednou dva písaři a rozhodl se strávit čas čekání rybařením u Trojanova mlýna. Popadl ho silný záchvat. I když bylo v nádrži vody sotva po kolena, utopil se. Herec se s jeho náhlou smrtí dlouho vyrovnával, ale nakonec dokázal svou duši utišit: "Jediný, čím se trochu utěšuju, je, že ty záchvaty by se byly zhoršovaly, a že by byl asi skončil v ústavu.“

Lékař Vladimír Mareš byl manželům Horníčkovým velice blízký a o herce se staral i na sklonku života, když trpěl cukrovkou a vážným onemocněním mozku. Vypadalo to, že mu nahrazuje zesnulého syna. "Prosil bych bezbolestně utratit," říkával Horníček s humorem. Stalo se tak v únoru 2003.