Na svět přišel v Třebíči, téměř celé mládí ale prožil v Brně, kde po studiích na Janáčkově akademii múzických umění zakotvil v Divadle Na provázku. Na těchto místech také začíná dokumentární putování, v němž Miroslav Donutil zavzpomíná na dětství strávené u babiček a dědečka, na přísného tátu a na maminku, která urovnávala všechny rodinné spory a konflikty. Díky rodině – rodiče hráli ochotnicky divadlo a dědeček byl vynikající vypravěč – se rozhodl po gymnáziu také zkusit štěstí s herectvím. Původně měl o své budoucnosti úplně jiné představy. Vážně uvažoval o novinařině.
Hereckou dráhu odstartoval ve zmíněném Divadle Na provázku (Husu nesměli mít divadelníci po léta v názvu, neboť jej někdo v Brně přepisoval na plakátech na Husák na provázku), kde nakonec působil dlouhých sedmnáct let. Během té doby ztvárnil spoustu nezapomenutelných rolí. Namátkou zmiňme Nikolu Šuhaje z Balady pro banditu, starého Karamazova z inscenace Bratři Karamazovi nebo Richarda III. v Shakespearománii. Celkem hrál v padesátce inscenací. Zatímco na divadelních prknech tehdy zářil, televizní a filmoví režiséři jej v sedmdesátých a osmdesátých letech spíše přehlíželi – snad s výjimkou Postřižin nebo televizní adaptace hry Balada pro banditu.
OD SLUHY DVOU PÁNŮ K DOKTORU MARTINOVI
Vše se změnilo v devadesátých letech, kdy přijal nabídku angažmá v Národním divadle a odešel z Brna do Prahy. „V Brně nemůžete dosáhnout toho, čeho v Praze, protože v Praze jsou nabídky k filmování a k televizní práci daleko pestřejší,“ prozrazuje v dokumentu zmíněném v úvodu herec: „Můj odchod do Národního divadla přišel až v pokročilejším věku, kdy mi bylo čtyřicet. Tehdy mi Vlasta Fialová, moje kolegyně a skvělá pedagožka na JAMU, řekla: když ti dávají nabídku z Národního, tak běž. Do Národního se jde ve čtyřiceti nebo v šedesáti, mazej.“
Příchod do Národního divadla znamenal v jeho kariéře obrovský zlom. Netrvalo dlouho a stal se jednou z největších postav tamního hereckého ansámblu, žijící legendu z něj učinil především nesmrtelný Truffaldin v šesti stech reprízách hry Sluha dvou pánů. Krátce po nástupu do Národního divadla se začal rovněž častěji objevovat ve filmových rolích. Jeho doménou se staly především komedie – Černí baroni, Tankový prapor, Dědictví aneb kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky nebo Pelíšky. Přibývala ale také práce pro televizi. Účinkoval v menších televizních snímcích či seriálech. Miroslav Donutil nezmizel z obrazovek a filmových pláten ani v novém tisíciletí. Objevil se v Želarech, Nudě v Brně, Románech pro ženy i pro muže, schopnost situačního humoru předvedl v televizním cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. Hrál titulní roli v seriálu Doktor Martin, vidět jsme jej mohli v Rašínovi, Labyrintu nebo Dámě a Královi a jeho hlasu můžeme naslouchat při sledování cestopisného cyklu Na cestě. Provedl nás také krétskou, athénskou, kyperskou a albánskou kuchyní.
DOKUMENTÁRNÍ POZVÁNKA K DONUTILOVÝM DOMŮ
K zatím posledním filmům Miroslava Donutila patří Můj strýček Archimedes, na němž spolupracoval s režisérem Georgem Agathonikiadisem – již poněkolikáté. Oba pojí mnohaleté přátelství, a i díky tomu mohl vzniknout pod jeho taktovkou bilanční dokument Pan herec Miroslav Donutil v podobě, v jaké vznikl.
Divákovi se díky vzájemné důvěře obou mužů otevře nevšední pohled do hercova soukromí. Zavítáme na místa úzce spjatá nejen s jeho pracovním životem, ale také k Donutilovým domů. Na kameru promluví lékaři o jeho zdravotních problémech, své o něm poví i manželka Zuzana, s níž žije přes čtyřicet let, a mimo obraz nezůstanou ani jejich synové – Tomáš a Martin, přičemž mladší Martin, taktéž herec, je i průvodcem tímto dokumentem. „Mirek Donutil miluje lidi, miluje své diváky a pro ně je ochoten jít až na hranice svých fyzických i psychických možností. Svědectví o něm podávají jak jeho nejbližší, tak kolegové herci a muzikanti. Navštívíme jeho rodné město Třebíč, pojedeme s ním na ryby, budeme s ním v zákulisí divadla i na natáčení filmu. Posedíme s ním v kuchyni na jeho chalupě u čaje a taky si s ním zahrajeme tenis nebo fotbal,“ láká k obrazovkám George Agathonikiadis.
Zdroj: TV magazín