V červenci vstoupil do kin životopisný dokument Meky, který představuje populárního zpěváka a skladatele Mira tak, jak ho možná neznáte. V jeho životě byla spousta radosti i těžkých rozhodnutí.
Katko, co říkáte na dokument o manželovi? Bylo něco, co vás překvapilo nebo rozesmálo?
Katka: Na filmu se mi nejvíc líbilo, že se režisérovi Šimonu Šafránkovi povedlo dostat do něj emoce. To je přesně to, na co se ptáte. Několikrát mě rozesmál kombinací archivů a výpovědí a také mě dojal, když citlivě pojal těžké okamžiky v Mekyho životě.
Jak jste s ním spokojený vy, Meky? Odhalil jste tam ze svého života úplně všechno, nebo jste si ještě něco nechal pro sebe?
Meky: Film jsem viděl poprvé až na takzvané schvalovačce v České televizi, a to už se na něm nedalo nic změnit, jen technicky vylepšit. Schválně jsem do toho nemluvil a věřil Šimonovi, protože Meky je jeho film o mně. Pro mě bylo podstatné, že jsem se celých osmdesát minut nenudil, i když svůj život znám. Panu režisérovi se podařilo najít archivní záznamy, které jsem si ani nepamatoval, že bychom kdy natáčeli. Tím, že mě dlouho sledovala kamera, přestal jsem si ji uvědomovat a Šimon pak použil věty, o kterých jsem se domníval, že byly jen tak mimo natáčení. Ale musím, že odhalit úplně všechno se nedá, to by musel být jedině seriál. (smích)
Poprvé jste se prý potkali, když jste spolu měli dělat rozhovor do školního časopisu. Co jste si o sobě mysleli?
Katka: Musela tam být nějaká zvláštní energie, protože v Lucerně po koncertě na mě a rozhovor neměl Meky čas, tak jsme se domluvili na druhý den. Měl v Kotvě autogramiádu. Já tam přišla, byla tam velká fronta a on se podepisoval. Jdu dopředu a Meky, aniž zvedl hlavu, řekl: „Ja viem, kto prišiel!“ Tím mě dostal.
Meky: Ano, bylo to silně pocitové, to si pamatuji. Katka měla nějaké kouzlo, které na mě působilo.
Byla to láska na první pohled, nebo někdo někoho tak trochu uháněl?
Katka: Meky umí uhánět dobře, začal telefonáty, pokračoval básničkami a pak mi napsal skladbu Katherine, ze které se mimochodem stal hit a hrají ji dodneška.
Meky: Myslím, že Katka to brala ze začátku velmi nezávazně, protože byla hodně mladá. Ale když jsem v noci přijel na otočku na její maturitní ples, jen abych ji viděl, začalo to být vážnější.
V té době už jste byl slavný. Na kontě jste měl i Zlatého slavíka a fanynky po vás šílely. Čím vás zaujala právě Katka?
Meky: Byli jsme nějak naladění na stejnou strunu. Katka rozuměla mým fórkům a smála se jim. Nebyla „bláznivá“ fanynka plná obdivu a měla názory, které jsem bral. Navíc byla přitažlivá, takže bylo snadné se zamilovat.
Katko, nebála jste se, že budete jen jedna z mnoha fanynek?
Katka: Po pravdě jsem to neřešila. V tom věku osmnáct nebo dvacet let jsem nemyslela na celoživotní vztah a brala jsem to s nadhledem. Později jsem zase neměla důvod si myslet, že by fanynky vstupovaly do Mekyho života jiným způsobem než podporou na koncertech a podobně.
Jaká byla vůbec reakce fanynek, když se provalilo, že jste spolu?
Katka: To si už úplně nevzpomínám, ale myslím, že mě dokonce zvaly na jejich fanklubácký sraz, takže se asi neurazily. Spíš mě chtěly „adoptovat“.
Meky: Musíte si uvědomit, že lidi neměli tolik informací z bulváru a internetu. Takže se to dozvídali postupně a žádné drama z toho neplynulo.
Po jak dlouhé době jste se rozhodli, že se vezmete?
Katka: Chodili jsme spolu asi čtyři roky.
Je mezi vámi čtrnáctiletý věkový rozdíl. Bylo nějaké období, kdy jste to pocítili?
Meky: Až teď, kdy bych nejraději seděl doma ve studiu a skládal nové skladby, ale Katka mě pořád někam žene. Ale nevím, jestli to není spíš tím, že převzala managing. Možná to není věkem.
Ve filmu jste se, Meky, svěřil, že jste se i sedm měsíců kvůli kariéře neviděl se svojí dcerou… Jak jste tohle období jako rodina zvládali?
Meky: Právě tím jsem chtěl říct, že jako rodina jsme s mojí první ženou moc nefungovali, a to se pak odrazilo i na mém prvním manželství. Snažil jsem se z toho poučit a podobné chyby neopakovat.
Nemáte zpětně pocit, že jste se kvůli kariéře a cestování ochudil o nějaké chvilky s rodinou?
Meky: Určitě, ale člověk nemůže mít všechno a já jsem se později snažil to alespoň částečně vybalancovat. Dnes už si to neumím představit. Navíc teď Katka jezdí se mnou, takže si kus domova vozím s sebou.
V roce 2018 uplynulo třicet let od vaší svatby. Jak jste slavili?
Katka: Myslím, že jsme šli na sushi.
Patříte k nejstabilnějším párům showbyznysu. Můžete prozradit váš recept na spokojený vztah?
Meky: Já nevěřím na obecné recepty. Každý vztah je jiný a stojí na jiných základech. Takže jde spíš o to, aby člověk našel tu spřízněnou duši a stavěl na tom, co vás spojuje.
Katka: Podle mě u nás funguje humor, Meky mě vždycky dokáže rozesmát i v zoufalých situacích. Nikdy se s ním nenudím.
Co spolu nejraději podnikáte?
Meky: Koukáme na filmy. Naštěstí máme stejný vkus.
Kromě toho, že jste manželé, spolu i pracujete. Patří právě práce mezi nejčastější témata, která spolu řešíte?
Katka: Ano, práce je častým tématem, ale určitě ne jediným. Jsou také rodinné nebo provozní věci, které musíme řešit. A tématem jsou i obecné, chcete-li filozofické otázky, o kterých si někdy rádi povídáme.
Koho vůbec napadlo, že spolu budete spolupracovat?
Katka: Napadlo to mě, když jsem viděla, jak Meky zmatkuje s diářem.
Meky: Jednou jsem slíbil dvě akce v jeden večer, jednu v Ostravě a jednu v Praze. Katka pak musela složitě přes spolužáka shánět soukromé letadlo, abych to mohl uskutečnit. Stálo mě to celý honorář. Takže se rozhodla, že mi nejdřív jen povede diář, a když děti vyrostly, převzala i ostatní věci. Tím mi moc pomohla. Nemusel jsem se zabývat tím, co neumím, a mohl se soustředit jen na hudbu a koncerty.
Necháváte si od manželky poradit v některých kariérních krocích, nebo jste tvrdohlavý a rozhodujete se nakonec po svém?
Meky: Většinu věcí prodiskutujeme, rád si nechám poradit, ale někdy jsem neústupný. To se stává málokdy. Většinou se shodneme.
Neuvažovali jste někdy o tom, že byste se přesunuli natrvalo do zahraničí? V Anglii máte malý byt, a navíc tam studuje váš syn David.
Meky: David už film a režii dostudoval a zůstal bydlet v našem londýnském bytě. Jezdíme tam často, před koronavirem i jednou měsíčně, ale o trvalém přesídlení jsem právě z pracovních důvodů neuvažoval. Jsem stále rozkročený mezi Bratislavou, Prahou a Londýnem, což perfektně zachytil Šimon i ve filmu Meky, když s námi točil ve všech třech destinacích.
Katka: Mám na starosti ještě svoji maminku, takže by to nešlo. O to víc se tam vždycky těším.
V Anglii jste se také před třemi lety potýkali s pneumokokem. Nebáli jste se teď po té zkušenosti koronaviru?
Katka: Já už jsem teď v Londýně byla a byl to nezvyklý zážitek. Město jede na půl plynu. Musela jsem dotáhnout mastrování Mekyho desky Best Of, která vyjde v září. Finalizovala se ve studiích Abbey Road. I tam byl speciální režim. Maximálně dva lidé v místnosti, zavřený bufet. Bylo to depresivní.
Meky: Myslím, že jsem nebyl sám, kdo se toho bál. Stále se necítím úplně bezpečně, takže jsem zatím od skončení karantény v Londýně nebyl. Navíc to tam bylo trochu dramatičtější, měl jsem obavy i o syna. Ten už se teď do Prahy podíval, aby s námi natočil jeden z dílů mojí hudební talk show Doupě Mekyho žbirky, kde byl hostem spolu s Davidem Kollerem (59).
Jak výrazně vám pandemie narušila vaše plány na letošní rok?
Katka: Pro nás se moc nezměnilo. Film Meky měl premiéru v naplánovaný čas, měli jsme štěstí, že kina už byla otevřená. Sice měl mít start na karlovarském filmovém festivalu, ale Jiří Bartoška s kolektivem měli krásný nápad odprezentovat filmy z karlovarské přehlídky v rámci akce TADY VARY, a tak se film promítal v jeden den naráz v 96 kinech po celé zemi.
Meky: Přesunulo se nám natáčení talk show pro ČT art Doupě Mekyho Žbirky, které bylo původně naplánované na březen a duben, takže teď v létě musíme natočit deset dílů, z čehož vyplývá, že si moc volna neužijeme.
Je něco, co byste si chtěli letos splnit?
Meky: Mně se splní celoživotní projekt, jestli třetího září vyjde kromě 3CD Best Of také kniha všech mých textů i s akordy SONGBOOK. A společně chceme na nějakou dovolenou, ale termín ani místo ještě nemáme.
