Miloslav Šimek (odmala zvaný Slávek) se narodil 7. března 1940 do protektorátního zřízení Čecha a Moravy. Vyrůstal v Praze v rodině básníka a bankovního úředníka. Jeho otec Rudolf Gustav Šimek, rodák ze Strakonic, byl mimo jiné také publicista a spisovatel, byl autorem několika básnických sbírek a spisů a redaktorem časopisů Selské listy a Nová Šumava.

Mlok

Už na počátku šedesátých let založil kabaret Mlok (MLádí Okolo Kultury) a roku 1962 kabaret Karkulka (Karlínský kulturní kabaret). S Jiřím Grossmannem spolupracoval od roku 1961 a společně založili poloprofesionální kabaretně-hudební scénu Divadelní klub Olympik (který sídlil v místě dnešní Ypsilonky ve Spálené ulici), kde oba působili až do roku 1967.

Tohoto roku, když J. Šlitr odjel do zahraničí, dostala legendární dvojice stálé angažmá v hudebně zábavném pražském divadle Semafor. Divadlo založil roku 1959 Jiří Suchý a název Semafor vznikl jako zkratka SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky a výtvarné umění).

Dvojice Šimek–Grossmann vytvořila velmi osobitou variantu text-appealového divadla. V roce 1968 uváděli v Semaforu Besídku v rašeliništi, Večer pro otrlé aneb Pět Pupáků a Návštěvní den II. Téhož roku vyšel knižní soubor textů – knížka Pro kočku a Besídka zvláštní školy Šimka a Grossmanna (s ilustracemi Šlitra a předmluvou Suchého). V roce 1970 společně uvedli hry Návštěvní den III. a Othello odpadá aneb večer u kulečníku. V roce 1971 připravili Besídku divadelní aneb Staříček Hamuša ožil a další Návštěvní den.

Tragické úmrtí

Po tragickém úmrtí J. Šlitra a v prosinci také J. Grossmanna (rakovina lymfatických uzlin) přiměla Šimka k hledání nově jevištní individuality. Hereckou a autorskou dvojici vytvořil Šimek s Luďkem Sobotou, se kterým v Semaforu vystupoval v letech 1972–1987. Zpočátku s nimi několik let vystupoval také Petr Nárožný a od roku 1986 se k nim na deset připojil Jiří Krampol. V roce 1986 navázal Šimek s Krampolem „grossmannovské besídky“ a uvedli Besídku bývalých žáků zvláštní školy.

Po sametové revoluci vyvrcholily v Semaforu neshody mezi jednotlivými tvůrčími skupinami, Šimek z divadla odchází a v roce 1990 založil Divadlo Jiřího Grossmanna. Zpočátku vystupoval s Uršulou Klukovou a Jiřím Krampolem a od roku 1995 se Zuzanou Bubílkovou. S pořadem „S politiky netančím“ se vrátil zpět k politické satiře. Natáčel se v Divadle Jiřího Grossmana a většinou se jednalo o živé vysílání. Později vznikla i televizní relace „S politiky netančím“, kterou vysílala Česká televize, později se pořad pod názvem „Politické harašení aneb S politiky stále netančíme“ vysílala TV Nova. Skladba pořadu se v průběhu času vyvíjela, základem zůstávaly dialogy Miloslava Šimka a Zuzany Bubílkové na jevišti, kde glosovali uplynulé dění. Zpočátku právě tyto dialogy, ve kterých často Zuzana Bubílková citovala výroky politiků a Miloslav Šimek je komentoval, tvořily převážnou část pořadu.

V Divadle Jiřího Grossmanna působil Miloslav Šimek v letech 1990–2003 a tam také uzavřel svou autorskou a hereckou dráhu. V roce 1996 předal Supraphon Divadlu Jiřího Grossmanna Platinovou desku za 1 800 000 prodaných nosičů s nahrávkami J. Grossmanna a M. Šimka (od roku 1965 do 1996). Divadlo Jiřího Grossmanna fungovalo do roku 2006, poté změnilo nájemce i název a od 4. dubna 2006 je Divadlo Palace.

Utajená nemoc

V roce 1962 se v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v Orlických horách oženil s Magdalénou Klímovou. Společně vychovali tři dcery – Evu, Magdalenu a Hanu. Neholdoval alkoholu, nekouřil, miloval tenis a zdravý životní styl, přesto vážně onemocněl. Miloslav Šimek podlehl 16. února 2004 akutní leukémii, svou nemoc před veřejností tajil, stejně tak, jako svůj soukromý život.