Říká se o něm, že je novodobý Robert Vano a před jeho fotoaparátem stálo několik desítek českých celebrit, které se nebály odhalit. Milanovy fotky totiž nepůsobí vulgárně, ale jsou precizní, krásné a hlavně mají styl a duši. To ne každý fotograf umí. Možná je to právě ten důvod, proč se Junkovi ve světě tak daří. Prestižní světové magazíny jeho fotky označily jako jedny z nejlepších na světě, v Peru mu právě běží velmi úspěšná výstava, proto je paradoxem, že se Junak zařadil do skupiny dalších celebrit, které pandemie dohnala makat mimo svůj obor.
Vzpomeňme na herečku Báru Mottlovou, která se vrhla na práci pokladní v supermarketu, na herce Tomáše Motonohu, který zase jezdil sanitkou nebo na jeho kolegu Václava Koptu, ten se zase našel v roli autobusáka. Živit se obyčejnou prací rozhodně není ostuda a Junek, který teď snaží hranolky a kuřecí maso v oblíbeném fast foodu, to ví a nestydí se za to. Dokonce říká, že ho práce poměrně baví a že mají v kuchyni skvělý kolektiv.
Milane, dětství jsi prožil v dětském domově, jak ses tam vlastně dostal?
Do dětského domova jsem se dostal, protože mezi sebou měli moji rodiče problémy a matka nebyla schopná se o mě a mé sourozence starat, takže jsme to odnesly my, děti a skončily v dětském domově.
Před pár týdny byly Vánoce, tak mi to nedá se nezeptal, jak probíhaly Vánoce v dětském domově, když jsi byl malý kluk?
Vánoce byly celkem v pohodě, měli jsme se všichni rádi. Ale pamatuju si, že si nás soudružka vychovatelka brala po jednom do klubovny, kde se ptala, co bychom chtěli pod stromeček. Nakonec jsme ale osobní dárek nikdy nedostali. Vždy jen nějakou společenskou hru se slovy, že až na nás budou rodiče platit, dostaneme každý svůj dárek.
Na co rád ze života v děcáku vzpomínáš a na co bys naopak nejradši zapomněl?
V dětském domově byly rozhodně nejlepší prázdniny. Naše vychovatelky, zasloužilé komunistky, měly dovolenou a nás měly na starosti mladé studentky a ty se nám léto snažily zpříjemnit. Také rád vzpomínám na kamarády, všichni jsme tam byli na jedné lodi. Nerad vzpomínám na šikanu od jednoho dospělého kluka, ale k tomu bych se už nerad vracel. Mám to v sobě uzavřené.
Jak jsi se dostal k focení?
Po rozchodu s přítelem, se kterým jsem žil osm let, jsem nevěděl co dělat, měl jsem najednou spoustu volného času. Začal jsem tedy fotit. První akt jsem nafotil se svou kamarádkou a měl velký úspěch, tak jsem v tom pokračoval. No a postupem času se rozjela má kariéra.
Jaký styl fotek vlastně děláš, to nejsou klasické akty?
Jsem převážně fotograf uměleckých mužských aktů a také fotím portrétní fotografie. Ale samozřejmě se nebojím fotit i ženy. (smích)
Často fotíš celebrity. Prozraď, kdo se ti postavil před fotoaparát, jak se říká "bez kalhot"?
Nafotil jsem mnoho zajímavých osobností a mezi nimi samozřejmě i celebrity. Mimo jiné můžu třeba zmínit Osmanyho Laffitu, kterého jsem nafotil nahého pro knihu, kterou teď připravuje nebo také zpěváka Sámera Issu či Jarka Šimka. Své tělo ukázal i český Ken Robert Paulat a spousta dalších osobností ze světa showbyznysu ale i sportu.
S kým podle tebe vznikly ty nejpovedenější fotky a proč?
Za mé nejpovedenější focení rozhodně považuji sérii válečných fotografií s hercem a modelem Lubomírem Semanem. Bylo to totiž úplně jiné, než to, na co jsou všichni zvyklí. Moc jsem si tohle focení užil. Také mě baví série fotografií s pracovním názvem "skřet s panenkou". Ale jinak mám samozřejmě rád všechny svoje fotografie!
Máš za sebou spoustu českých i světových úspěchů, připomeň nám ty největší.
Mým první zahraničním úspěchem bylo, když americký magazín Advocate zveřejnil sedmadvacet mých fotografií, které měly v USA velký úspěch. Následovalo ocenění Photo open 2017, kde jsem se stal absolutním vítězem. A magazín Advocate zařadil jednu z mých fotek mezi osmdesát nejlepších fotek světa.
Loni, vlastně už v době covidu, jsi měl velmi úspěšnou výstavu v Praze, kde ti byl za kmotra Osmany Laffita. Proč právě on?
Ano, bylo to dokonce v covidové době, takže o to větší jsem měl radost, že se to povedlo. Výstava probíhala v galerii ART MOZAIKA a pořádal ji Jiří Jaskmanický. Sešlo si přes dvě stě fanoušků mé tvorby, za což jsem byl velmi rád. Večer jsme si moc užili. Vystavoval jsem totiž svou nejlepší tvorbu a mým kmotrem byl právě Osmany Laffita. Mám ho velmi rád. Je lidský, milý a má úctu k mé práci.
Je to paradox, když vím, že tady je pro tebe situace kvůli pandemii koronaviru tak špatná, že jsi začal pracovat někde, kde by tě asi málokdo čekal. Řekneš nám k tomu víc?
Ano, i na mě se podepsala tahle smutná doba plná zákazů a omezení, no tak jsem neváhal a začal si hledat práci. Přece nebudu sedět doma a čekat, kde mi co spadne do klína. Občas si rád zajdu do jednoho známého rychlého občerstvení a když jsem šel okolo, viděl jsem, že někoho hledají, tak jsem se tam šel zeptat. Prošel jsem dvěma koly pohovoru a nyní je ze mě zaměstnanec.
Jak ti to tam jde a jak tě práce ve fast foodu baví?
Baví mě pozorovat chod pracovního procesu, sám jsem nechtěl za kasu, ale do kuchyně. Také mi zatím přijde, že jsem dobrá parta, se kterou nebude nuda.
Jak to budeš klubit s focením?
Naštěstí mám víkendy volné, takže budu moct nadále fotit.
Jaké sis na toto rozhodnutí vyslechl reakce? Šlo hlavně o podporu nebo tě od toho okolí odrazovalo?
Některé reakce byly samozřejmě povrchní, že oni by to nedělali, ale od těch lidí, kteří to říkali, jsem to čekal, takže mě to ani nepřekvapilo. Více ale bylo samozřejmě pozitivních a motivačních reakcí, které mi moc pomohly. Zato ty kecy, že jsem uznávaný fotograf a jdu do fast foodu, jestli jsem se nezbláznil a podobně, ty si mohli lidé odpustit. Jak rád říkám, jsem taky jenom člověk a i mé lejno smrdí. Oni mi nájem nezaplatí, takže mně tahle práce nesmrdí.
Loni ti několikrát selhalo srdíčko a měl jsi infarkt. Jak si vysvětluješ, že to potkalo člověka tvého věku?
Máš pravdu, prodělal jsem srdeční příhodu a ne jednu. Bohužel jsem neodhadl, kolik toho můžu zvládnout a mé tělo řeklo stop. Nenapadlo by mě, že se to může stát, ale bylo to pro mě obrovské ponaučení, že musím brzdit.
Začal ses o sebe víc starat?
Ano, určitě! Změnil jsem životní styl, stravu a celkově se o sebe víc starám a přemýšlím o věcech. Jsem na sebe více pozorný.
Co plánuješ tento rok za projekty? Na co se mohou fanoušci těšit?
Myslíš kromě skvělého Twistra nebo křidýlek (smích)? Samozřejmě na výstavy a další zajímavé projekty, o kterých budu informovat na sociálnch sítích.
