Jistě jsem nebyla první, koho překvapilo, jak je MICHAELA MALÁČOVÁ (40) pořád krásná. Je ovšem také milou a příjemnou společnicí. Líčila mi historku, kterak si myslela, že rozumí brněnskému hantecu, ale když před lety byla na zabijačce, na níž řezník mluvil v opravdovém nářečí... „tak to jsem se těžce chytala, o čem vlastně mluví. Jinak Brno miluju a mám v něm pořád ještě celou rodinu“.
Diskutujte: Měla by mít Michaela Maláčová čtvrté dítě?
Michaela Maláčová
Často do Brna jezdíte?
Málo. Chystám se tam mezi desátým a třináctým říjnem, kdy budou vrcholit castingy České Miss na Moravě. Chtěla bych všechny blízké navštívit. Jinak to stíhám jednou za půl roku. Ale zveme příbuzné do Prahy, pokud v ní jsme, nebo třeba na společné cesty.
Například?
Při příležitosti mých letošních čtyřicátin jsem si udělala radost a svolala dámskou jízdu – opravdové kamarádky z dětství – na šumavskou Modravu (jedno z míst, kde Michaela žije – pozn. red.). Vyšlo nám na víkend počasí, bylo to super.
Kolik vám těch opravdových kamarádek zůstalo?
Byla jsem překvapená, ale všechny. Mrzí mě, že na ně nemám víc času. Sešlo se nás devět – počítám do toho i sestru, protože byla vždycky zároveň i kamarádka. Jen dvě z nich jsou z mého „nového“ života. Ostatní z dětství. Chápu, že se některé obávaly, jestli mě můj současný světoběžnický a milionářský život nezměnil. Nakonec měly slzy v očích, že to musíme zopakovat. Já zase děkovala jim, protože kolem sebe potřebuju normální lidi a nevytvářet nějakou bublinu, která se kolem vás logicky nafukuje, když vás lidé znají z médií, zastáváte nějakou pozici, máte vliv a majetek.
Říkala jste z nového života, odkdy se datuje?
Určitě začal setkáním se Zdeňkem (podnikatelem Bakalou – pozn. red.) a naším společným rodinným životem. Od roku 1991, kdy jsem se stala Miss Československa, jsem vše brala, jako že jdu na vandr, na zkušenou do světa. Tím světem pro mě Brňanku byla i Praha. Tam jsem začala chodit do školy, pracovat, nechyběly účasti na různých soutěžích miss ve světě...
Pak jste si vzala cizince.
Ovšem ne na dlouho. Ano, nevyšlo to, ale zůstávala jsem pořád trvale v Praze. A když nepřicházela rodina, trávila jsem léta samovzděláváním, tři roky jsem byla tiskovou mluvčí ODS a mnoho let jsem strávila téměř bez osobního života. A mimo čas a prostor... Ano. Jeden den jsem si řekla: Dost, měla jsi sen mít rodinu a žít vyrovnaně, tak s tím musíš něco udělat. Přestala jsem pracovat pro ODS a dotáhla do konce rozvod s prvním manželem, což byly zkušenosti, kterých nelituju, zocelily mě.
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.