Do Prahy přijela před časem jenom na pár dní kvůli dalšímu ročníku České Miss. Ač ji trápilo nachlazení, nedala na sobě nic znát. Profesionálka, která je nejen pro soutěžící dívky dokonalým příkladem toho, že si každá z nich může splnit svůj sen. A je jedno, jestli se to týká budování kariéry, založení rodiny nebo třeba pomoci potřebným.

Musíte být v těchto dnech obzvlášť spokojená, triumf Terezy Fajksové na Miss Earth 2012 na Filipínách je k tomu určitě dobrým důvodem.
Mám upřímnou radost. Je to po letech velký úspěch další Češky na světové soutěži a pro mě a náš tým České Miss velká motivace.

Máte za sebou sérii castingů a semifinále České Miss 2013. Samozřejmě je ještě brzy hodnotit, ale přesto – máte už nějakou favoritku?
Jak na vás letošní uchazečky působí?
Během castingů ve čtrnácti krajských městech jsme viděli přes tisíc uchazeček. Jsou krásné, připravené a upravené. U čeho trochu váhají, jsou otázky týkající se obecné znalosti a názorů na současné dění, volbu prezidenta apod. Ale docela mě to překvapuje, protože téměř 90 procent všech účastnic jsou studentky středních a vysokých škol. Favoritka? Tu zatím nemám, čekám na soustředění na Filipínách a své ukáže také týden zkoušení před finále. Pak budu umět říct více. Nemohu si pomoct, ale bývalé missky Tereza Chlebovská a Jitka Nováčková jsou krásné, chytré, talentované, ale chybí jim takový ten »drive«... Málokterá miss splní všechno. Některá má víc toho »drive«, jako jsem měla třeba já, ale zase jsem se nepovažovala za nejkrásnější. Někoho daleko víc obdarovala příroda, ale může mu chybět dar komunikace a schopnost tzv. prodat se. V České Miss nerozhoduje jen porota, vítězky musely přesvědčit největší počet diváků. Také je otázkou, co bude Terezka nebo Jitka dělat za deset patnáct let. I mně trvalo celkem dlouho, než jsem se našla v profesním i rodinném životě. Proto říkám, že je to titul na celý život.

Ale asi by se vám nelíbilo, kdyby se nedlouho po zvolení královny krásy stalo třeba to, co v případě Agáty Hanychové, která si pověst vybudovala hlavně na skandálech?
Pokud by to dělala chytře jako Paris Hiltonová, přičemž Agátu za českou Paris nepovažuju, tak mi to nevadí. Pokud to někdo umí dělat se vkusem a s nadhledem a ustojí to, pak meze osobnosti zásadně nekladu. Agáta ale Miss nikdy nevyhrála. (Byla Druhou vicemiss ČR 2005 – pozn. red.)

info

Člověk by řekl, že dnešní devatenáctileté dívky jsou mnohem průbojnější než jejich vrstevnice před patnácti lety...
Poslední dva ročníky – už zmíněné Jitka i Terezka, nejsou tak dravé a nestrhávají na sebe pozornost bulváru. Nevadí mi to. Musí to být přirozené, ne takové to »Rychle zahořel, rychle shořel«. U Agáty mám pocit, že je to přirozená rebelie, ale když se do toho někdo bude nutit, rychle se to obrátí proti němu a nebude to fungovat.

Jak často se shodne vkus diváků s porotou a s vámi?
Někdy více, někdy méně. Já si obyčejně tipuju bez pořadí první tři místa. Stává se, že máte ročník, kde vybíráte mezi pěti jmény a vítězka je i pro nás překvapením. A pak jsou silné ročníky, jako byla Jitka Válková, Eliška Bučková nebo Iveta Lutovská, tam jsem klidně mohla prozradit, kdo je favorit, od první chvíle. A diváci se pak s námi naprosto shodli...

Téměř každá vesnice, nebo třeba strojírenská firma, si dnes volí svoji miss. Může to mít vliv na to, že ve společnosti pojem miss poněkud zdevalvoval a ztratil na hodnotě?
Možná ano. Miss je tady od roku 1989 a jen Česká Miss je celonárodní a s postupem na všechny významné světové soutěže. Ženská krása je všude kolem nás, ať už je to spojeno s designem, módou, filmem, reklamou, lifestylem, vždy je to o ženském půvabu. A na to může být Česká republika stále a právem hrdá. Samozřejmě, ne všechny úspěšné dívky projdou soutěží krásy, ale i tak cítím, že naše soutěž má pořád smysl. Dává dívkám obrovskou životní šanci dospět – některá se začne věnovat herectví, jiná se uplatní v médiích nebo si třeba najde životního partnera a stane se šťastnou maminkou jako třeba Lucka Hadašová. Mají prostě nějaký náskok a je jenom na nich, jak jej využijí.

Žijete nejen v Česku, ale i ve Švýcarsku a v Americe. Máte tak srovnání. Jak z něj vycházejí naše dívky a ženy?
V Česku je stále mnoho krásných, inteligentních a schopných žen, pořád si jich ale málo vážíme. Snad je to jenom otázka času. Za posledních dvacet let tady ženy udělaly velký pokrok. Došlo k obrovské generační proměně. Ženy se dneska mohou realizovat ve všech oblastech. Čím víc budeme odpovídající funkce v byznysu i ve státní správě obsazovat ženami, tím lépe pro nás.

Nemůže přemíra sebevědomí a samostatnosti dnešních žen některé muže naopak děsit?
Ale to je správně! (smích) Český muž je často sebevědomý a velmi znejistí, když potká ženu, která ve škole dosahovala lepších výsledků, nemá potřebu si něco dokazovat, nemusí si kupovat to nejlepší auto a posilovat si moc a postavení. U žen ješitnost nehraje tak velkou roli, i když si to někteří pánové myslí. Já jsem tady taky dvacet let označována za ambiciózní kariéristku, ale prostě jenom odvádím svoji práci, dotahuju věci do konce a stojím nohama na zemi. A taková je naprostá většina českých žen – ustojí práci, školu, rodinu i tu ne příliš dobrou atmosféru ve společnosti a při tom všem u toho ještě dobře vypadají. Neříkám, že muži jsou k ničemu, jen se mění jejich role. V Americe i ve Švýcarsku jsem potkala spoustu mužů, kteří říkají, že už by si vzali za ženu jenom Češku.

Opravdu?
Ano! Říkají: česká žena je kamarád, umí pít pivo, zvládne děti, neremcá, nebere automaticky to, že jí muž musí sloužit a postarat se o ni, a navíc je krásná. Zatímco některé Američanky si najdou manžela, který jim má všechno donést a udělat je šťastnými. My tady víme, že si to musíme často vybudovat samy. Muž by měl být ženě partnerem a naopak. Toho já si cením na vztahu se svým manželem (podnikatel Zdeněk Bakala, pozn. red.), my jsme partneři, respektujeme se, rozumíme si a pomáháme si. Umíme spolu žít i pracovat.

Zmínila jste, že ženy obvykle neprahnou po nejlepších autech. Ale nemusíme chodit daleko, většina krásek, nejen z České Miss, si vybírá partnery s těmi nejdražšími automobily...
Neřekla bych, že většina. Ale je to naprosto logické. Úspěšný sportovec si na takovou ženu troufne. Pokud bude pár nevyrovnaný, bude to haprovat. Je velmi důležité, aby lidé rostli společně. Úspěšný muž, ať už finančně, ve sportu nebo v politice, má sebevědomí na to, aby ustál krásnou, úspěšnou ženu, která na něm není závislá. Musí jít o vzájemný respekt a společný cíl.

Kdyby za vámi jednou přišla dnes šestiletá dcera Annabell s tím, že se chce zúčastnit soutěže krásy, jak byste reagovala?
Měla by jednu výhodu. Řekla bych jí o všech pozitivech a negativech a získala by tak reálný pohled. Teď ovšem nejraději jezdí na koni a tvrdí, že chce být farmářkou. Kluci se k ní hned přidali.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story