Max von Sydow rozhodně nebyl žádný chudáček. Narodil se do dobré rodiny v Lundu v jižním Švédsku. Oba jeho rodiče bazírovali na vzdělaní. Ještě aby ne. Jeho otec byl profesorem Skandinávského lidového umění na Univerzitě v Lundu a matka učitelkou.

Max měl odjakživa problém s komunikací, protože byl plaché povahy. V herectví viděl možnost, jak se toho zbavit. Rodiče příliš nechtěli, aby byl hercem, ale on si to překvapivě prosadil. Možná to byla tak trochu revolta proti rodině akademiků.

Po letech nezdarů ohromný úspěch

Už v patnácti letech věděl, že se rozhodl dobře. V tom věku totiž založil s přáteli amatérský divadelní spolek. Po večerech pak pořádali představení Augusta Strindbergera a Hjalmara Bergmana. Mezi lety 1948 až 1951 studoval Stockholm's Royal Dramatic Theatre, kde se seznámil se svojí první manželkou Christinou Olin.

Pojila je především láska k umění a posléze i ke dvěma synům – Clasovi a Henrikovi. Maxova herecká kariéra se i přes spokojený rodinný život nevyvíjela, jak on chtěl. Nejvíce ho zklamalo, když se účastnil castingu na film Prison, který režíroval Ingmar Bergman, a neuspěl.

Max von Sydow dostal po promoci stálé angažmá v městském divadle v Helsingborgu a dál na sobě pracoval. Hrál v řadě švédských filmů. Ingmar Bergman si ho ale opravdu všiml až v divadle, a tak začal Max hrát v jeho dílech.

Později od něj Max dostal nabídku, která se neodmítá. Měl si zahrát ve filmu Sedmá pečeť, který ho posléze vystřelil do výšin. Postava, kterou ztvárnil, byl Antonius Block – mladý rytíř, jež jde neohroženě bojovat do křížové výpravy.

Vitální stařík

Max se postupně začínal dostával do povědomí lidí a pokračoval v hraní v Bergmanových filmech. Namátkou Lesní jahody nebo Pramen panny. O Hollywood Max dlouho nestál, ale nabídky se jen hrnuly. Zanedlouho odešel do Spojených států.

V USA si zahrál Ježíše ve filmu George Stevense - Největší příběh všech dob. Šlo o jeho první americký snímek a hned se setkal s kritikou. Kariéru v zámoří moc dobře nezačal. Spatřit jste ho mohli také ve snímcích Hana a její sestry, Tři dny Kondora, Smrt v přímém přenosu či Barbar Conan.

Celý život však stejně tíhl ke Švédsku, kam se později vrátil. Část života však také strávil ve Francii, kde se podruhé oženil. Vzal si francouzskou filmařku Catherine Brelet. S tou měl dva syny – Yvana a Cedrica. S Catherine žil Max v Paříži velmi poklidným životem.

Četl, zahradničil a poslouchal hudbu. Sám věděl, že už má kariéru za sebou. Scénáře mu ale pořád chodily. Bral však jen malé role. 8. března 2020 bohužel zemřel.