Martina Sáblíková: Musím hlavně bruslit

Zdroj:

Zahraniční novináři o ní píší jako o dívce z rybníka. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge ji označil za královnu rychlobruslení s elegantním stylem. Pro tátu je ale pořád Marťa.

Po tátovi jste zdědila lásku ke sportu. Stejně jako on jste jako dítě hrála basketbal. Prý jste mu i podobná. Když prosvištíte v dresu po rychlobruslařské dráze, můžou vás mnozí při vaší štíhlé postavě považovat za kluka. Z omylu je ale vyvede vaše televizní reklama na Actimel. Ve froté župánku s řasami jako filmová hvězda není pochyby, že jste dívka. Líčíte se i ve všední dny?

Ne, to určitě ne. Denně mám třeba i tři tréninky, tak by to vůbec nemělo cenu. Nejsem zvědavá na to, aby mi make-up tekl po tváři. Musím se soustředit na trénink.

Jsou vůbec ve vašem životě kromě natáčení reklamních šotů nějaké příležitosti, kdy sáhnete po řasence, očních stínech či lesku na rty?

Když jdu na nějaké sponzorské akce, tiskovou konferenci nebo do kina. Ale abych se přiznala, zrovna se v tom nevyžívám.

A co šaty? Jste marnivá ženská aspoň v této oblasti?

Nejlíp se cítím v džínách a tričku. Jsem člověk, který má rád pohodu, a podle toho se oblékám. Módní trendy mě nijak zvlášť neberou. Když si vybírám něco na sebe, nejdůležitější je, jak se v tom budu cítit.

Nakupujete ráda?

Mě teď jedna firma obléká zadarmo, ale jinak ano, i když v poslední době se mi stává, že už se pro něco rozhodnu, třeba pro nějakou košili, ale pak si řeknu, že je to zbytečné utrácení, že podobných mám doma už dvacet.

Sport vám toho nepochybně hodně dává, ale na druhé straně vám bere obyčejné „holčičí“ radosti a starosti. Není vám to někdy líto?

Pravidlo platí, avšak Mezinárodní bruslařská unie vzkázala, že mírné přejezdy nebude trestat diskvalifikací. Závodíme přece proti času, tedy snažíme se jet co nejrychleji, a pokud soupeřku nijak neohrozím, nevidím důvod, proč bych dodatečně měla být potrestána za přejezd čáry.

Co vaše soupeřky? Šlape vám někdo na paty?

Soupeřky jsou podobné jako minulou sezonu v čele s Němkou Beckertovou. Hrozit můžou ale i Nizozemky Wüstová s Leenstrovou, Kanaďanky nebo třeba Japonka Hozumiová. Jak se každá z nás připravila, ukáže až sezona samotná.

Nemívala jste vždycky zrovna ideální podmínky na přípravu. Co teď říkáte projektu rychlobruslařské haly ve Velkém Oseku?

Můžu k tomu říct jediné: moc bych si přála, kdyby stála.

Na co se v této sezoně těšíte a čeho se obáváte?

Přiznám se, že se těším opět na závody samotné, po minulé dlouhé sezoně jsem někde řekla, že závody nechci ani vidět, ale ten pocit je dávno pryč. Cítím, že tělo je odpočatější a že si závody budu užívat. Důležité je, aby vydrželo zdraví.

Váš otec o vás tvrdí, že jste byla už jako malá holčička bojovník. Když jste se do něčeho dala, tak jste to chtěla dotáhnout do konce. V rychlobruslení to všichni vidíme a koneckonců i ve vašem doplňkovém sportu, cyklistice. Platilo to rovněž v basketu?

Naši chtěli, abych ho hrála, oba dva ho provozovali a mě bavil. Měla jsem tam hodně kamarádů. A mám je i teď na rychlobruslařské dráze, v oddílu. Člověku pomáhá, když ví, že není sám.

To vám tedy určitě jako úspěšné sportovkyni, slavné tváři, která si navíc získává sympatie svým chováním „anticelebrity“, asi nehrozí. Spíš naopak. Není vám mediální popularita protivná? Jak jste se třeba cítila při natáčení reklamy?

Bylo to docela příjemné. Nová zkušenost. Ale každý den bych to dělat nechtěla, mám přece jen jiné ambice.

Jaké?

Chtěla bych dál stát na stupních vítězů ve světových pohárech, chtěla bych být úspěšná v roce 2014 na olympiádě v Soči.

V osobním životě si žádné cíle nestanovujete?

Ty si postavím, až skončím se sportovní kariérou. Teď bych na ně musela myslet a odvádělo by mě to od toho, co dělám. Teď se musím soustředit na bruslení.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky