Martina Navrátilová – běžkyně na dlouhou trať

Zdroj: Profimedia

Někdejší fenomenální tenistka si i po padesátce naplno užívá života. Nedávno se Martina Navrátilová (52) zasnoubila s novou partnerkou – bývalou Miss Sovětského svazu.

Její tenisová kariéra nemá ve světě obdoby. Dodnes drží rekord v počtu vyhraných Wimbledonů (zvítězila celkem devětkrát, zatímco druhý Pete Sampras vyhrál sedmkrát). Ve dvouhře i ve čtyřhře vyhrávala od svých sedmnácti let, kdy získala první profesionální titul, až téměř do padesátky.
Stejně jako její tenisové rekordy však média zajímá i její soukromý život: Martina Navrátilová je totiž jednou z prvních slavných lesbiček, které se svou orientací nedělaly tajnosti (otevřeně o ní mluvila už na začátku osmdesátých let, kdy to ještě zdaleka nebylo tak běžné jako dnes). "Dobrá, jsem lesba. Můj život bude trochu komplikovanější. Možná přijdu o pár sponzorů, možná odradím některé fanoušky. Ale nebudu popírat sama sebe, svou pravou přirozenost," řekla si tehdy - a podle tohoto přesvědčení prožila celý dosavadní život.

Martina Navrátilová

Právě v těchto dnech ji paparazziové vyfotili na prázdninách v Saint Tropez s novou partnerkou - bývalou miss Sovětského svazu Julií Lemigovou. Právě ona je zřejmě onou tajemnou "nebezpečně krásnou" přítelkyní, o které se Martina zmiňovala už v loňském roce, ale jejíž jméno nechtěla prozradit.

25 let rekordů

Na špičce světového tenisu se udržela celé čtvrtstoletí. Její tenisová dráha měla neobyčejně dlouhý dech možná i díky tomu, že v mládí nic neuspěchala. Až do čtyřiadvaceti neměla trenéra a jako profesionální hráčka vyzrávala postupně: do pětadvaceti vyhrála pouze dva grandslamové turnaje. U dnešních začátečníků v oblasti vrcholového sportu je tomu přesně naopak: v době, kdy Martina teprve začínala, jsou z nichž už hvězdy na vrcholu kariéry, anebo rovnou za zenitem. "Dětské sportování se dnes bere nějak moc vážně," kroutí hlavou Navrátilová. "Rodiče zakazují devítiletým dětem jezdit na kole, aby se nezranily a na týden nevypadly z tréninku. Proboha! Já jsem v tom věku hrála tak hodinu denně. A dnešní devítiletí kluci a holky trénují čtyři pět hodin denně šest dní v týdnu." Přílišnou úzkostlivostí a tlakem na rychlý úspěch se z tenisu podle ní vytrácí vášeň pro hru: "Všechno se soustředí na konečný výsledek, na vaše umístění v žebříčku. Vše je příliš naplánované, příliš organizované. Nedávno jsem mluvila s děvčetem, které tvrdilo, že strávilo celý týden tím, že odehrálo 70 tisíc backhandů. Fakt!"

Byla jsem fňukna...

Nejtěžším okamžikem jejího života dost možná byl odchod do emigrace: když v osmnácti letech definitivně opustila normalizované Československo, nemohla si dělat naděje, že se ještě někdy uvidí se svou rodinou. Komunistický režim byl tehdy na vrcholu sil a příbuzné emigrantů držel jako rukojmí. "Musela jsem opustit úplně všechno," konstatuje. S rodinou se znovu shledala až po čtrnácti letech...
 

Ale přesto, že dokázala překonávat tak velké životní překážky, na kurtech zpočátku proslula jako emocemi zmítaná negativistka: "Dřív jsem se brala hrozně vážně. Byla jsem ukňouraná fňukna," ohlíží se za minulostí. "Ale nakonec mi někdo vysvětlil, že ubližuju jenom sama sobě. A že když chci, prostě se přes to můžu přenést." Ostatně, na její negativní image se nemalou měrou podílela i média: "Do časopisů si vždycky vybírali moje nejošklivější, nejzamračenější fotky, jaké byly k mání. Prostě chtěli, abych vypadala jako svalnatá, věčně naštvaná lesba."

Negativní emoce jsou nicméně dávno minulostí a Martina Navrátilová si dokáže užívat života plnými doušky. "Kdykoliv můžu, trávím víkendy ve svém domě na horách v Aspenu. Ráda tam vařím pro svou sestru a její dvě děti. Když se jim chce pomáhat, tím líp. Potom se usadíme na podlahu a hrajeme Scrabble nebo posloucháme hudbu. Jsem Váha a mám ráda, když je můj dům plný lidí."

Martina Navrátilová

Tenis jako umění

Po roce 2000 se Martina Navrátilová stala také výtvarnou umělkyní. Podílela se totiž na projektu výtvarníka Juraje Králíka, který experimentoval s vystřelováním tenisových míčků, namočených do barvy, proti malířskému plátnu. Zkoušel je odpalovat sám, ale neměl velký úspěch, a tak požádal Navrátilovou o spolupráci. Ta nakonec vydržela řadu let a některá z jejich společných abstraktních pláten se prodala za desetitisíce dolarů.
Při všech těchto aktivitách není divu, že stárnutí Martina Navrátilová příliš neřeší. “Je to přirozený proces. Vrásky mě sice trochu štvou, ale co nadělám? Jak vidíte, na žádné plastice jsem nebyla,” konstatuje. “Sice jsem dlouho uvažovala o tom, že si nechám odstranit váčky pod očima, ale asi to nechám být. Někdy stačí jen trochu ztlumit osvětlení.”

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky