Martin Pošta: Chtěl bych zažít těhotenství a porod

Zdroj: Profimedia.cz, Archiv M. Pošty

Vyhledávaný muzikálový zpěvák Martin Pošta (43) se nám svěřil se svými názory na muzikály a zda se u nás dá vůbec uživit muzikou. Otevřeně mluví i o ženách, ženském myšlení, internetových seznamkách, či rodině a dětech.

Na začátku listopadu jste oslavil 43. narozeniny, zkusil jste si už trochu zabilancovat? Co se vám třeba profesně a v soukromí povedlo a co byste ještě chtěl dokázat?

Já beru zpívání v muzikálech, jako svou práci. Je to krásná práce a miluji ji. Prožívat svůj život na jevišti je dar a já za něj děkuju. Mám i svého koníčka, a to je moje nová kapela POSTE RESTANTE. S tou bych chtěl dokázat ještě velký věci. O mém soukromí nerad hovořím. Snad jen to, že jsem si nechal postavit dům podle mých představ, ale kvůli tomu jsem se moc zadlužil.

Když se vrátím na úplný začátek vaší kariéry, to bylo v nějakých šesti letech, kdy jste začal navštěvovat „lidušku“ a učil se hrát na housle, později pozoun. Proč jste pak vlastně studoval strojní průmyslovku?

Tak to byl nápad a přání mého otce. Musím říct, že strojařina mě nikdy moc nebavila. Táta říkal: „Měl bys nejdřív něčím být a pak si hraj“.

Při vašem muzikálním založení to pro vás asi musely být krušné čtyři roky!

Já jsem už na škole hrál po různých tancovačkách, takže jsem si tu dřinu ve škole kompenzoval po nocích. (smích)

Tuším, že jste působil v kapele Klub 49, jak vznikl ten název? Jaký styl jste hráli?

Klub 49 byla velká kapela s dechovým obsazením a já tam hrál na pozoun. V té době to byla nejvýznamnější kapela na severu Čech, která hrála na plesech apod. Hráli jsme jen převzaté věci. Jak vznikl název, ani nevím, ta kapela hrála už několik let před tím, než jsem do ní nastoupil já. V té době jsem ještě nezpíval.

Martin Pošta

První hudební zlom vaší hudební kariéry nastal asi v roce 1984, když jste dostal nabídku z kapely Laura a její tygři…

Ano Laura a její tygři byl velký zlom v mém životě. Skončil jsem s prací, protože jsme tenkrát hráli opravdu hodně a nestíhali jsme vstávat, hrát a zase vstávat do práce. Po roce 1989 jsme zahráli na jednom velkém festivalu ve Francii a tam si nás všimla tamní manažerka. Žila v Paříži a měla pod sebou síť manažerů po celé Evropě. Dala nám nabídku a my ji přijali. Tak jsme tedy začali jezdit po Evropě.

A nebáli jste se, že se na vás mezitím doma zapomene?

Byla to obrovská šance a tenkrát nás nenapadlo, že když u nás nezahrajeme ani notu, tak se na nás zapomene. Pak trvalo dlouho, než jsme se opět lidem v Čechách připomněli.

Když jste se vrátili, přišel další zlom vaší kariéry, nastala muzikálová etapa, jak jste se k muzikálu dostal?

Bylo to období, kdy se o nás právě moc nevědělo a my se snažili „nahodit řemen“. V té době jsem se dozvěděl o konkurzu na Drakulu. Šel jsem tam a oni mě vzali.

Co vás na tomhle žánru přitahuje?

Budu opakovat už jistě spoustu mých kolegů, ale muzikál je druh divadla, ve kterém jediném je třeba skloubit herectví, zpěv a tanec. A mě baví všechny tři disciplíny.

V kolika muzikálech jste hrál a na který vzpomínáte nejraději?

Hrál jsem opravdu ve spoustě muzikálů. Asi si ani na všechny nevzpomenu. Ale nejvíc mě bavily a baví muzikály, které režíruje Jozef Bednárik. Tedy Drakula, Monte Cristo, Johanka z Arku, Elixír života. Ale miluju roli Merlina v Excaliburu. Miluju roli tatínka v Láska je láska. Ostatně všechny komediální role jsou mi blízké. Mám moc rád všechny role v divadle Broadway a Hybernia.

Už jste mluvil o vaší kapele POSTE RESTANTE ...

Ano, POSTE RESTANTE je teď moje největší láska. V této kapele hrají muzikanti, kteří už mají něco za sebou. Všichni jsou velmi zkušení a výborní hráči. Hlavou kapely je Luboš Moravec. Je to kytarista, který za největší slávy kapely Walk Chock Ice, skládal jejich písně. Teď skládá pro POSTE RESTANTE.

Martin Pošta, Poste Restante

Víte určitě, že dnes nemají kapely u nás na růžích ustláno, desky nejsou výdělečné a jedině když kapela jezdí šňůry, tak vydělá… to vám ale asi nemusím říkat…

Začali jsme hrát v květnu tohoto roku. Musím říct, že doba kapele moc nepřeje. Vím, že spousta kapel v Čechách má dnes problém, aby vůbec mohli kdekoli zahrát a aby na ně přišli lidi. A my k tomu všemu ještě teprve začínáme. Jistě to chce trpělivost.

Rentuje se za takové situace vydat desku?

Mám pocit, že dnes vydávat desku nemá smysl. Myslím, že je lepší ji prostě dát na své stránky, ať si ji mohou fanoušci stáhnout sami.

Bál byste se označení muzikálový zpěvák?

Nebál. Myslím, že muzikálový zpěvák není prašivý a není ani nikterak horší než zpěvák rockový, či popový. Barbara Straisand je také muzikálová zpěvačka a výborná. Tuhle otázku by jistě jinde ve světě nedostala, ale v Čechách ano.

Jak se vůbec u nás žije muzikálovým zpěvákům, dá se tímhle řemeslem slušně uživit?

Nevím, jestli se dá mluvit o řemeslu, ale dobrá (úsměv). Samozřejmě, že se jako muzikálový zpěvák uživit u nás dá. Je tu jen jedna a velká nevýhoda, že muzikály se hrají jen 8 měsíců v roce. Tedy od půlky září do půlky června a pak se nehraje od půlky prosince do půlky ledna. Je pravda, že máme hodně dovolené, ale musíme si na ni vydělat a taky vydělat na daně ve zbylých 8 měsících, a to není vůbec jednoduché. V době volna se nevydělá ani koruna. Je to krásná práce, ale někdy dost dobrodružná a stresová díky tomu, že je nutné přemýšlet hned od září, aby se povedlo přežít příští léto.

Nejen prací živ je člověk... Naše čtenářky jistě budou zajímat vaše názory na ženy. Myslíte si, že už jste ve 43 letech pochopil ženský náhled na svět?

Myslím, že pochopit ženský pohled na svět pro muže není možný nikdy. A je to tak správně. Proto se muž a žena mají šanci doplňovat. Je možné se mu díky zkušenostem přiblížit, ale nikdy ne zcela pochopit.

Je stále ještě něco v ženském chování a myšlení, co nedokážete pochopit?

Je toho spousta. Například ženská psychika, myšlení. To vytváří chování, na které se ptáte. Žena je psychicky silnější než muž a muž zase dokáže přemýšlet racionálněji než žena. Proto se mohou doplňovat. Ale je to jen příklad z mnoha a už vůbec to není pravidlo. Každý máme v sobě kus ženy a kus muže. Takže jsou ženy, které dokážou přemýšlet jako muž a muži, kteří jsou psychicky silnější než žena. Ale pak si hledají protějšky, kteří to mají naopak. Omlouvám se, je to jen můj názor. (úsměv)

Jak vypadá žena vašich snů? Už jste takovou potkal?

Nesním o ženách. Možná v pubertálním věku jsem někdy snil. Potřebuji ve svém životě obyčejnou, silnou ženu. Protože já sám jsem slaboch.

Ale neříkejte... Kdybyste mohl prožít den v ženském těle, zkusil byste to?

Ano, chtěl. Chtěl bych zažít ženské myšlení, cítění. Sex, který podle mého názoru mají ženy mnohem intenzivnější a silnější. Ale hlavně věřte nebo ne, chtěl bych zažít těhotenství a porod. Je to zázrak, o který jsme my muži ochuzeni.

Jak se díváte na feministky?

Pokud čekáte odsouzení, tak nepřijde. Feministky jsou ženy, které své myšlení a cítění soustředí jen do ženského aspektu. Buď ze strachu ze zkušenosti nebo z pocitu nadvlády nechtějí a nemají potřebu propojovat a „partneřit“ s mužským elementem. Nakonec si myslím, že stejně jako jsou feministky, jsou i muži se stejným myšlením a cítěním, tak to na světě chodí, že je vše vyváženo. Ale o nich se nemluví.

Prozradíte nám něco ze svého soukromí? Třeba... Chodíte ještě stále s Martinou, se kterou jste se seznámil na facebooku?

Ano chodím a žijeme spolu.

Tak to gratuluji! Jak se vůbec díváte na internetové seznamky, myslíte si, že z nich může vzejít vztah na více než jednu noc?

Uskutečním zde přiznání. Já jsem si před lety nechal postavit dům, ve kterém jsem žil dlouho sám. A tak ze samoty jsem chodil na chat o seznamkách. Moje zkušenost je ta, že všichni lidé, kteří jsou na těchto seznamkách, mají nějaký svůj osobní problém. Jinak by neměli potřebu vysedávat u PC. Takže můj názor na seznámení se přes internetovou seznamku je takový. Je možné se seznámit, ale jen málokdo má štěstí, že ten vztah nakonec vydrží.

Každé druhé manželství v Čechách se rozvádí, věříte v partnerství či manželství na celý život?

Věřím na to, že dva lidi se potkají proto, aby si něco předali, aby se jeden od druhého něčemu naučili, aby jeden druhému něco ukázali. V momentě, kdy si to předají, se naplnil důvod, proč spolu měli být, a tak se rozejdou. Ale mám kolem sebe páry, které spolu jsou 20-25 let a pořád si mají co předávat, učit se, ukazovat si. Po něčem podobném touží asi každý člověk, který dokáže milovat.

Zastáváte také takový ten chlapský názor, že muži mají loveckou vášeň a tím pádem i nevěru zakódované v genech?

Martin Pošta  
Narodil se 6. listopadu roku 1966 v Mostě. Od svých 6-ti let navštěvoval Lidovou školu umění a učil se hrát na housle. Po čtyřech letech přestoupil na dechové oddělení a začal hrát na pozoun. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní. V té době hrál po různých tancovačkách a barech s taneční kapelou pod názvem - Klub 49. Na konci roku 1984 dostal nabídku do kapely Laura a její tygři. Hned po revoluci se Laura rozjela koncertovat po západní Evropě. V zahraničí koncertovala tři roky, ale po návratu do Čech už o ni nebyl velký zájem. A tak šel Martin v podstatě z nouze na konkurz do muzikálu Drakula, ve kterém obstál. Začala jeho muzikálová kariéra a dnes patří k našim nejobsazovanějším muzikálovým zpěvákům.
Ano, to je jedna z těch věcí, proč jsou muž a žena rozdílní. Už je to tak zakódováno. Teď řeknu jednu kacířskou myšlenku. Muž, který nebyl nikdy nevěrný, alespoň myšlenkou, nebo touhou, je podezřelý. (smích)

Plánujete, že se jednou oženíte?

Já toužím ještě po rodině. Mám dvě děti, které miluju, ale nežijí se mnou. Chtěl bych ještě vychovávat děti a mít rodinu stvrzenou manželstvím.

Tři otázky na závěr

Kdy jste naposledy dal dívce či ženě kytici? Nebo to děláte úplně běžně?

Nejsem typ muže, který myslí na takové věci. Bohužel, protože vím, že většina žen má kytice ráda. Já pokud je v partnerství pohoda, mám rád spíš zážitky.

Čeho byste se nechtěl nikdy dožít?

Aby mé dítě umřelo dřív než já. Vím, proč odpovídám právě takhle, ale nechci to dál rozebírat.

Věříte, že 21.12. 2012 bude konec světa, jak se někdy s odvoláním na končící kalendář Mayů uvádí?

Stane se přesně to, co se má stát. Jestli budu věřit, nebo ne, nic tím nezměním.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky