Z Martina Dejdara je dnes jeden z nejvíce obsazovaných herců. Jeho otec si pro něj ovšem představoval jiné povolání. Přál si, aby se stal lékařem.
Společné natáčení
Vlastimil Dejdar zemřel ve věku nedožitých 86 let letos v lednu. V rozhovoru pro iDNES zavzpomínal Martin Dejdar na svého tatínka a jejich společné natáčení snímku Slunce, seno, erotika.
"Tak samozřejmě, že to člověku vžene slzy do očí. Taťka zemřel letos, takže je to ještě čerstvé. Ale zase na druhou stranu si říkám, že on tam určitě mezi těmi hvězdami je. Když se podívám na nebe, nebo když si člověk vzpomene na něco či zažívá něco nového, tak si říkám, že táta tady s námi je. Že se na nás kouká, má radost a tleská tomu. Třeba při premiéře ve Stavovském divadle, kde byla moje maminka už sama. Ale táta, kdyby tam byl, tak určitě by byl rád. Myslím si, že to shůry pořád sleduje."
Vztah Martina Dejdara a jeho otce byl zkrátka ukázkový. Společně si zažili několik nezapomenutelných chvil, na které oblíbený herec rád vzpomíná dodnes.
"Vrátil se z nějaké cesty na lodi a přišel pro mě u nás v Chrasti do školky. Byly mi asi tři roky. Měl na sobě něco bílého a k tomu bílé boty. Dva roky nato vzal táta mě a mamku na nákladní loď a plavili jsme se tři měsíce po moři. A když mi bylo sedm, jeli jsme celá rodina, tedy i sestra. Sedm měsíců jsme pluli z Polska na Filipíny a zpátky," pochlubil se jednou ze vzpomínek v rozhovoru pro iDNES Martin Dejdar.
Zajímavostí je, že se jednou na place setkali rovnou tři Dejdarové. Otec Vlastimil, syn Martin a vnuk Matěj spolu zářili ve filmu Stáří není pro sraby.
„Tátovi neradím, od toho je tady režisér, ale synovi poradím a docela poslouchá. Teď jsme trávili pohromadě čtyři dny, ale mít je vedle sebe na place na natáčení je velmi neobvyklé. A cítím se daleko hůř, než kdybych tady byl sám,“ práskl pro iDNES pocity ze společného natáčení nejzkušenější herec z rodu Dejdarů Martin.
Nápad na společné účinkování Dejdarů před kamerou přišel od režiséra snímku Tomáše Magnuska.
„To jsme upekli s Martinem. Starý pan Dejdar hrál naposledy před třiceti lety a je to škoda, protože je velmi herecky zdatný, a s Martinem a Matějem už jsem točil. Tak prima.“
Odvážný tatínek
Vlastimil Dejdar celý život působil v námořnictvu a diplomacii. Pracoval v Indonésii, Jižní Koreji nebo Kanadě. Před kameru se tak vrhl zcela bez hereckých zkušeností.
„Jednou přijel Martin domů do Chrasti a říkal, že spolu budeme hrát ve filmu. Řekl jsem mu ‚jistě‘, ale nebral jsem ho vůbec vážně a hned na to zapomněl. Pak byl nějakou dobu klid, až mi najednou přišel telegram z Barrandova, že se mám zítra hlásit na natáčení a číslo na produkci,“ vzpomínal Dejdar starší v rozhovoru pro Filmová místa.
Přípravě na natáčení ovšem příliš času nedal. „Kdepak, text se já vůbec neučil! Zdeněk Troška chtěl, aby neherci působili co nejpřirozeněji, takže nám scénář dal vždy těsně před natáčením. Na jeho naučení byly obvykle tak dvě minuty a pak se šlo hned na plac. Nejlepší to bylo s těma bábama, ty byly z Trošky úplně zjančené. Pořád se pokoušely hrát, což on nechtěl, tak je zastavoval a ty scény se věčně opakovaly,“ dodal.
