Martha Issová – jede na vlně

Hrdinka jejího nového filmu Děti noci pracuje jako prodavačka v nonstopu v noci, když ostatní spí. Zato skutečná herečka Martha Issová pracuje v noci i ve dne – prostě nonstop.

Kudrnatou kštici a výrazný kukuč Marthy Issové (27) na televizní obrazovce jen tak nepřehlédnete, ani když nejste žádní seriáloví maniaci. Nyní se chystá – poprvé v hlavní roli celovečerního filmu – ovládnout také velké plátno, a to prostřednictvím filmu Děti noci, který se premiéry dočká právě v těchto dnech na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Ta „malá Issová“…

Její hrdinka jménem Ofka se coby prodavačka v karlínském nonstopu dostane do společenství lidí, kteří jsou z různých důvodů odsouzeni k trvalému ponocování. „Práce ji moc nebaví, neví, jak dál. Přitom možností je dnes spousta, můžete dělat cokoliv. Ona ale ze vzdoru nedělá nic. To je stav, kterým i asi projde každý,“ popisuje svou hrdinku Martha.

Její matku si v Dětech noci zahrála její skutečná matka, také herečka Lenka Termerová (známá hlavně díky seriálu Velmi křehké vztahy). Ačkoliv to není poprvé, co se společně objevily před kamerou, podobná spolupráce je vždycky malou zkouškou odvahy: „Máma je drsná a upřímná. A to je dobře. Dřív jsem se před ní hrozně styděla. Ale tím, že mě zná opravdu nejlíp, odhaluje všechny falše a nejasnosti.“ Tatínek, který je zodpovědný za její neobvyklé křestní jméno, inspirované písničkou Martha, My Dear, je pro změnu režisér Moris Issa, a tím výčet slavných příbuzných nekončí – patří k nim i sestřenice herečka Klára Issová (zatímco s hvězdičkou SuperStar Sámerem Issou prý nejsou příbuzní vůbec). Tím pádem se Martha během svých hereckých začátků neustále musela vyrovnávat s rodovou zátěží – už na konzervatoři jí říkali „malá Issová“.

Seriál Dobrá čtvrť: Místo pervitinu hroznový cukr

Prozatím největší popularitu jí zajistil seriál Dobrá čtvrť, v němž se objevila coby teenagerka Katka. V roli středoškolačky, která propadne drogám, vypadala díky svému křehkému zevnějšku věrohodně i přesto, že jí na začátku natáčení bylo už dvaadvacet. „Katka má obrovský vývoj, velké zvraty,“ říká. „Někde začala a na konci byla někde úplně jinde. To je pro herce vždycky zajímavé.“ Méně příjemný pro ni ovšem byl fakt, že jako náhražku za skutečný pervitin musela před kamerou šňupat drcený hroznový cukr: „Hrozně to pálilo, měla jsem ho pak v nose ještě týden.“

Ačkoliv drogová dramata znala Martha jen z doslechu a z pozorování některých přátel, problematické dospívání její televizní hrdinky jí nebylo tak úplně cizí: „Odmala jsem byla průserář,“ říká. „Už v první třídě jsem si podepsala úkol a nechápala, že na to přišli. Pro mě školy nejsou.“ To se plně potvrdilo na konzervatoři, kde kvůli vyhraněným názorům a střetům s autoritami šla z problému do problému a nakonec ji ve čtvrtém ročníku vyhodili kvůli tomu, že bez školního požehnání natáčela. A přestože si tak vysloužila image odvážné rebelky, tvrdí, že ve skutečnosti se hrozně stydí: „Herectví je určitá forma terapie. Jít za někým a pochválit mu třeba jeho práci je pro mě natolik stresující, že na to musím sbírat sílu, ale jít na jeviště a stoupnout si před lidi, to nejsem já, to je někdo jinej.“

Bulvár jí vystrojil svatbu

Kromě vyhazovu ze školy je ovšem natáčení zodpovědné i za některé příznivější změny v jejím životě: při práci na televizním filmu Kukačky se například seznámila se svým přítelem Jakubem Prachařem: „To natáčení jsme prožili v dost velké mlze, po každém dni jsme měli takovou malou soukromou dotočnou, seděli jsme u řeky a pili míchané nápoje, povídali si a pak šli zase točit.“ Když potom bulvární noviny zveřejnily jejich filmovou svatební fotku, vypukla fáma, že Martha a Jakub se po kratičké známosti vzali (a oba „novomanželé“ prvních pár dní tuhle mylnou domněnku nikomu nevyvraceli). Předtím ovšem Martha šest let žila s excentrickým bavičem Martinem Zbrožkem: „Ten vztah se přežil,“ komentovala rozchod stručně.

Pořád dál a výš

Martha Issová je herečka – workoholička. Kromě filmu a televize totiž intenzivně pracuje i na jevišti: „Určitě by nějaký herec řekl, že ho baví jenom divadlo nebo jenom natáčení. Ale mě to baví všechno. Mám ráda tu práci, jsem zkrátka ráda herečka, a opravdu bych nikdy nechtěla být v situaci, kdy bych musela volit jedno nebo druhé.“ Začínala na Fidlovačce, později ji oslovilo Dejvické divadlo, kam se toužila dostat už jako konzervatoristka: „Lidé, kteří něčeho dobrého dosáhli, mají někdy tendenci v tom ustrnout.

Ale v Dejvickém divadle jsem nikdy neměla pocit, že by si řekli: Dokázali jsme to, je to dobrý a teď to budeme takhle natírat dál!“ A ještě stíhá spolupracovat s filmovou i divadelní režisérkou Alicí Nellis, která ji poprvé obsadila vlastně náhodou – jako záskok za těhotnou kolegyni. „Těžko říct, co je náhoda a co už ne,“ uvažuje Martha. „Snažím se věci přijímat tak, jak ke mně přijdou, a žít nejlíp, jak si v tu chvíli myslím a jak umím. Věřím, že všechno se jednou vrátí. A věřím, že všechno, co se děje, se děje tak, jak má, a když to přijmu, tak budu v životě směřovat tím správným směrem.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek