17. listopad 1989 se navždy zapsal do historie jako Den boje za svobodu a demokracii. Tehdy se na Národní třídě a Václavském náměstí sešly desetitisíce lidí, aby vyjádřily nespokojenost s tehdejším režimem. Vůli a především sílu bojovat jim toho dne dodávala i Marta Kubišová se svou písní Modlitba pro Martu.

„Ono mi to utkvělo v paměti především proto, že jsem si říkala, jak se to strašně poslouchá. Je tam takových nedostatků. Dvacet let jsem hlas netrénovala, takže nevím, proč me tam Jirka Černý vystrčil a řekl, že by to chtělo malou modlitbičku. Po vystoupení jsem si sedla do křesílka v Melantrichu a říkala si, jaký to byl trapas. Ale mile mě překvapilo, jak na to lidé reagovali,” zavzpomínala zpěvačka na události onoho dne v rozhovoru pro Radiožurnál.

Marta Kubišová zároveň uvedla, že jí bylo jasné hned 17. listopadu, že je vláda jedné strany u svého konce. „Vyzvedla jsem dceru ze školy a doběhly jsme průvod na Albertově, ale ten už šel proti nám. Pak jsme se ocitly v takové tlačenici, dcera několikrát zakopla o tašky, co tam měli lidé položené, takže jsem se raději snažila rychle dostat domů,” vysvětlovala zpěvačka, jak to 17. listopadu vypadalo.

„Brzy poté mi volala Olga Havlová a já zjistila, co se děje na Národní třídě a jak nepatřičně zachází s lidmi. Říkala jsem si, že se to nemělo stát. Bylo to datum, které měly země respektovat jako mezinárodní den studentstva a našemu režimu se podařilo do toho šlápnout jako slonovi do porcelánu,” pokračovala ještě.

Kvůli svým politickým názorům měla zpěvačka v dobách socialismu dlouhé období zákaz vystupovat. A právě i to se díky pádu režimu změnilo, za což byla pochopitelně velmi ráda. Zároveň měla obavy z polistopadového vývoje.

„Dokud žil Václav Havel, byla jsem klidná, že se nic moc nestane, i když se někdy strany hádaly a každý měl jiný recept na demokracii. Nevěděli jsme, jak by demokracie měla vypadat. Nikdo dlouho na západě nepobyl,” dodala zpěvačka na závěr.