Marta Jandová & Petr Janda: Jak oslavit rokenrol

Rozhovor
Rozhovor
Zdroj: Helena Hejčová

Čeká je společná práce, na kterou se těší nejen kvůli krásným písničkám, ale také proto, že se budou víc vídat. Rocker Petr Janda psal své dceři Martě roli přímo na tělo!

Zbrusu nový muzikál Ať žije rockenroll! se začal zkoušet v pražském divadle Broadway už koncem prázdnin. Samotné složení dvojice jeho tvůrců slibuje nevšední podívanou – autorem hudby je rocker Petr Janda, libreto psal Karel Šíp. „A vyklubal se z něj pěkný terorista,“ směje se frontman skupiny Olympic. Ale popořádku...

S dcerou a otcem Jandovými jsme se setkali v horkém letním dni v Jevanech (u Petra Jandy doma). S Martou jsme si povídali během líčení. Rozhovor s dobře naladěným pánem domu probíhalo o pár minut později ve starožitné jídelně. Jeho nejmladší dcera, ani ne dvouletá Anežka, ťapala zvědavě kolem, v patách měla starostlivou maminku Alici.

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rockerská rodinka 
  • Proč umřela malá Vanda
  • 20 parfémů
  • Vyprávěj 2005
  • ... a mnoho dalších témat
  • Předplatné Vlasty

Marta Jandová

Chystáte se na společný projekt, ale 99 procent dcer by se možná obávalo zpívat před svými slavnými tatínky. Vy nemáte trému?
Už jen takovou příjemnou. Dlouho jsem to odkládala, bála jsem se směšovat práci a rodinu, ale už jsem velká holka (úsměv). Navíc s tátou pracuju hrozně ráda. Nehledě na to, že do tohohle projektu jsem prostě jít musela už kvůli těm fantastickejm písničkám. Problém by možná nastal, kdyby to táta režíroval, ale on to nerežíruje (směje se). Už neplatí, že bych se před tátou ostýchala otevřít pusu. To jsem měla jako maličká. Jednou jsem si v pokojíčku zpívala pořád dokola nějakou písničku a neuvědomila jsem si, že by ji táta, který byl v ložnici nahoře, mohl slyšet. Přišel za mnou a řekl mi, že se sice nevyspal, ale že má velkou radost, že krásně zpívám. To by se ve mně krve nedořezal.

Vzhledem k tomu, že chystaná role je sekretářka, zajímalo by mě, jak byste jako sekretářka obstála. Máte například pořádek v papírech?
Musím říct, že celkem jo. A od té doby, kdy žiju zase zpátky v Praze a mám tady daňovou poradkyni, jsem se rozhodla, že budu platit daně hezky vzorně každé tři měsíce, aby mě pak nezaskočily. Jak pořád cestuju, mám samozřejmě různé účty na různých místech a tak už jsem se naučila strčit všechno hezky do košíčku, abych to tam potom našla. Ale já jsem dokonce v kanceláři čtyři nebo pět měsíců pracovala.

Dívala jsem se na váš životopis. Než jste prorazila jako zpěvačka se skupinou Die Happy, prošla jste hodně brigád různé pracovní náplně. Předpokládám, že klíčem k nim byla snaha mít vedle práce čas na muziku.
Přesně tak. Vyzkoušela jsem fakt leccos, včetně úklidu. Žádnou z těch zkušeností bych nezatracovala, o všech se dá říct, že z nich těžím dodnes. Právě z té kanceláře mi zůstal smysl pro pořádek v papírech, i když v tom nejsem rozhodně nejlepší a leccos se mi taky doma válí. Jednou za tři měsíce si sednu, rozložím lejstra všude kolem, dírkuju je a zakládám do šanonů. Pak mám senzační pocit, jak jsem to hezky zvládla.

(...)

Petr Janda

Jak vlastně muzikál vznikal?
Není to tak jednoduchá práce, jak by se mohlo zdát. Je to těžší než deska. Jednak je tam jednou tolik písniček a jednak si nemůžu psát mýrnyx týrnyx, co mě napadne. Musí to nějak zapadat do děje, souviset. I když jednodušší to pro mě bylo v tom, že ta hudba je v podstatě rokenrol a současnost, čili taková, jakou dělám celý život. Kdybych měl skládat muzikál na gotické téma, tak bych se s tím mořil určitě víc.

To ale není první muzikál, který jste napsal...
Celkem třetí, ale ty první dva se nerealizovaly a už, myslím, z různých důvodů ani nezrealizují. Tenhleten muzikál vzniknul vlastně náhodou. Byli jsme s Karlem Šípem před tím půldruhým rokem ve Špindlu na společné oslavě Silvestra a jak jsme tak popíjeli, začali jsme se bavit o muzikálech a říkali jsme, že bychom to snad dokázali udělat líp. To je taková ta muzikantská zpupnost, víte? Tahle myšlenka je motor. Zkrátka mysleli jsme si, posilněni, že bychom to všem mohli ukázat, jak se to dělá. (usmívá se) Řekl jsem Karlovi, aby tedy něco napsal ze současnosti. Českýho, do určitý míry zásadního a zábavnýho. Za pár dní volal, že už to má.

Přemýšlel jste, že byste tam vetknul své už existující písničky?
Já jsem to moc nechtěl hlavně z toho důvodu, že přece jen občas ještě hrajeme a dál chceme hrát náš olympickej muzikál Jak se lítá vzhůru, tak aby to nekolidovalo. A měl jsem pocit, že tenhle muzikál by měl být samostatný i proto, aby nám kritici nevyčítali, že nejsme schopní vymyslet něco novýho.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky