Léta se na Vánoce za svými nejbližšími vracela do Česka jenom na návštěvu. Nejdřív ze studií v Americe, později ze Stuttgartu, kde měla základnu její kapela Die Happy. Pak ji přivedla domů nabídka z muzikálu Mona Lisa a když se měla vrátit do Německa, zjistila, že se jí zpátky nechce. „Chodila jsem po Praze a říkala si: Ježíšmarjá, to je tak nádherné město...“ A tak už tu zůstala. Kamarádi ji seznámili s porodníkem Miroslavem Vernerem a byla z toho láska. Loňské Vánoce už trávili spolu. Marta okamžitě obsadila kuchyň. Nestydí se za to, že ráda vaří a peče. V Německu ji vždy trápil tradiční vánoční pokrm – bílá klobása, protože vuřt podle ní patří do bufetu, a ne na vánoční stůl.

Jak letos oslavíte Vánoce?
Štědrý večer strávíme jako vždycky doma. Sami s přítelem ale nezůstaneme. Navštíví nás jedna z mých macech (Martina Jandová – pozn. red.), sestra Eliška, babička přes jedno koleno a ještě přítel macechy (Dan Dobiáš). Dohromady nás bude šest. A druhý den pojedu k tátovi, kde se potkám s jeho ženou Alicí a s dalšími dvěma malými sestřičkami Anežkou a Rozárkou. Rovněž dorazí rodina z Moravy. Celkem se nás tedy sejde asi dvacet příbuzných.

Budete s tátou zpívat koledy?
Občas je zpíváme, ale spíš posloucháme. Úplně nejvíc ze všeho se ale díváme na pohádky. Ráno čtyřiadvacátého zdobíme stromeček a ke svátečnímu stolu se krásně oblékneme, ovšem jinak dva dny sledujeme pohádky, tak jak to dělá celá Česká republika. Další den už mířím do Německa, kde mám tradičně se svojí kapelou Die Happy čtyři koncerty od sedmadvacátého do třicátého prosince. Poslední je vždycky v Hamburku. To je docela neobvyklé. Většina muzikantů přes svátky nevystupuje. A to jsem se výrazně zlepšila. Ještě před třemi lety jsme měli turné trvající do třiadvacátého prosince. Na Štědrý den jsem letěla do Prahy a šestadvacátého se vracela zpátky. Teď jsem si ale vydobyla, že před Vánocemi nehrajeme. Přitom si také užijeme vánoční koncerty, které bývají moc příjemné.

Máte tedy čas chystat Vánoce?
Ano! Já peču, a dokonce jsem si letos koupila adventní věnec.

Který vánoční dárek z minulosti se vám vybaví jako první bez ohledu na to, jestli jste ho dostala nebo věnovala?
Vzpomínám si, že v mém dětství mi maminka ráda kupovala ručníky s monogramem a podobné věci, ze kterých žádné dítě není šťastné. A najednou mě pod stromečkem čekalo něco, co jsem absolutně nečekala a z čeho jsem byla úplně vedle. „Plesnivé“ džíny! A v druhém balíčku byla džínová bunda ze stejného materiálu. Dodnes ji vidím před sebou: zeleně obšité dírky na knoflíky a vevnitř zlatý beránek. Odešla jsem s ní do koupelny a brečela štěstím na vaně, že mám tak krásnou bundu. „Kde je Martička?“ sháněli se po mně rodiče a našli mě dojatou ve vaně. Nebyla jsem princezna toužící po oblečení, ale plísňové džíny a bunda byly neodolatelné. Ručníky s monogramem do výbavy byly naopak ta nejhorší možnost. Kdoví, kde je jim dnes konec.

Jak dělá radost svým blízkým a co od ní dostal loni pod stromeček její partner? To se dočtete v novém Story.