Maroš Kramár už na veliké oslavy příliš není. „S přibývajícím věkem už to ani neoslavuji. Už se vyhýbám velkým oslavám. Spíš tak v rodinném kruhu. Organizované oslavy až tak moc neprožívám,“ svěřil se slovenský herec v rozhovoru pro Český rozhlas.

„Na stará kolena si plním dětské sny, koupil jsem si koně,“ přiznává. „Mám i motorku a džíp. Jsou to všechno zbytečnosti, ale člověk si dělá radost,“ pokračuje. Radost mu působí především hraní v divadle, ale kdy se tak naposledy stalo, už neví ani on sám.

Přiznává, že zapomíná texty

„Je to strašně dávno. Už mi to chybí. Říká se, že když chcete herce zničit, tak ho nepustíte dva roky na jeviště. Herec pak ztrácí sebedůvěru. Budeme muset udělat oprašovačky a nazkoušet to znovu. Teď už je to více než rok a opravdu to z té hlavy odchází,“ přiznává Kramár.

„Chtěl bych začít co nejdřív hrát,“ přeje si. S Jurajem Hrčkou hraje hru Tajomné variácie o osamělém literátovi a novináři. „Je to nádherná filozofická hra, každá věta má svůj smysl. Lidé nám píšou, že se v ní našli,“ má radost Kramár, který kromě divadla i moderuje. Už léta provází pořadem Zázraky přírody.

Adrenalin není nic pro něho

Tvrdí ale, že adrenalin, se kterým se v rámci natáčení často setkává, není nic pro něho. „Já nejsem adrenalinový člověk. Dostávám se k tomu náhodou. Není to tak, že bych to vyhledával,“ podotýká. Kramár je rád, že má stálou práci. Na nové začátky nepomýšlí.

„Já spíš přemýšlím, zda se vyplatí s něčím začít,“ táže se sám sebe s tím, že už není nejmladší. „Po padesátce to nabírá rychlost a ty roky utíkají strašným způsobem,“ myslí si Kramár, jenž působí jako smutný komik.