Když zemřel její otec Karel VI., sesypala se na ni půlka Evropy jako na snadnou kořist: habsburské soustátí se svojí chabou armádou mělo být rozděleno jako království polské, samotné Marii Terezii pak měly zůstat (nanejvýš) Uhry. – Když umírala Marie Terezie (MT), zanechávala po sobě stabilizovanou a prosperující říši, sice ochuzenou o Slezsko, ale zas obohacenou o jiné državy: hlavně v Bavorsku a v Itálii (a také sedm potomků na sedmi evropských trůnech).

NEBUDE PODPIS? NEBUDE MARIE TEREZIE

Krásné černovlasé dívce bylo 23 let, když se musela pustit do boje o své dědictví (narozena byla 13. 5. 1717). Až dosud měla za sebou šťastný život. Jezuité ji kromě náboženství naučili i latinsky, francouzsky a německy, také tanci, hudbě, dějinám a kreslení. V sedmi letech už MT tančila při dvorských představeních, později i zpívala a hrála v komedii.

Hlavně však měla svoji velikou lásku – Františka Štěpána Lotrinského. Poprvé se s ním setkala v pěti letech, kdy bylo vévodovi lotrinskému čtrnáct. Láska to byla obrovská, celoživotní – ještě na smrtelném loži Marie Terezie potvrzuje, že nikdy neměla jiného muže než Františka Štěpána (přestože sprostá francouzská propaganda z ní dělala nymfomanku).

Marii Terezii potkalo obrovské štěstí – její otec Karel VI. sice nebyl nějak mimořádný vladař, ale prohlásil, že dceři nezkazí život, a povolil jí svatbu s málo významným Lotrincem, který to sice později dotáhl až na císaře říše římské, ale přišel o své vévodství (jež dostal jako vejminek demontovaný polský král Stanislaw Leszczynski) a jako náhradu dostal málo důležité Toskánsko. Kdoví, jak by se historie vyvíjela, kdyby „nafasovala“ za manžela bavorského vévodu – to už bylo domluvené – a proti Prusku pak stálo rakousko-bavorské soustátí?

„Roztomilá historická anekdota praví, že když měl vévoda podepsat vzdání se Lotrinska, cukal se,“ říká historik profesor Vít Vlnas. „Jeho sekretář mu ale řekl – nebude podpis, nebude Marie Terezie. A podpis byl hned.“

Ti dva pak zplodili 16 dětí – pět synů a 11 dcer (díky jejich vdavkám získala MT přezdívku „tchyně Evropy“). Dcery našeho páru už se ale vdávaly z dynastických důvodů, ne z lásky. Jak to Marii Terezii mrzelo, je znát z jejích dopisů, kde dívky často utěšuje „však si zvykneš“.

Nejhorší osud pak potkal Marii Antoinettu, která skončila pod gilotinou…

ČESKÁ KORUNA, ŠAŠKOVSKÁ ČEPICE?

Na začátku všeho, ale byl tuhý boj o habsburské dědictví. „Tehdy vystoupila před uherské magnáty – půvabná mladá žena v černých šatech s půlročním Josefem v náručí – a latinsky prohlásila, že se ona i její syn zcela odevzdávají do jejich rukou,“ líčí historik Vít Vlnas.

„Galantní uherští magnáti tasili šavle a volali opět latinsky – to byl jednací jazyk uherského Parlamentu – Vitam et sangvinem pro rege nostro.“ Tedy život a krev za našeho krále – na královny v takových situacích tu jaksi nebyli zavedení. Uhrům vděčí Marie Terezie za to, že se v první fázi své vlády vůbec udržela u moci.

Není divu, že později prohlásila: „Jsem dobrá Maďarka. Mé srdce je plné vděčnosti k tomuto národu.“ A není ani divu, že napsala: „Se stavy českými nechci více míti co činiti, nemají rozumu ani vůle, musí se jim jen předepisovati.“

„Ta slova byla dost na místě,“ vysvětluje profesor Vlnas. „Vždyť uvažte, že titíž čeští stavové, kteří odpřisáhli, že budou v rámci pragmatické sankce chránit nárok Marie Terezie na český trůn, jen o málo později holdovali jako českému králi Karlu Albrechtovi Bavorskému, a po jeho vyhnání opět Marii Terezii! Tehdy také přirovnala českou korunu k šaškovské čapce: tím narážela na oportunismus a bezzásadovost představitelů země, schopných přijmout za panovníka každého, kdo byl ochoten jim vyhovět.“ Mimochodem čeští stavové prý v rámci schvalování pragmatické sankce císaře Karla VI. bodře ujišťovali, že přijmou Marii Terezii na trůn, protože to nebude precedens – vždyť už tu byla kněžna Libuše a velmi se osvědčila.

Že si ale Marie Terezie ve skutečnosti zemí Koruny české velmi vážila a byla schopná docenit jejich hodnotu, o tom svědčí její pozdější výrok „Bez Čech bych byla jenom chudá kněžna“.

DÍKY ZTRÁTĚ SLEZSKA MLUVÍME ČESKY?

Marii Terezii bývá vyčítáno, že připravila české země o Slezsko.

Na evropské šachovnici se ovšem tenkrát hrála vyšší hra. Aliance proti Habsburkům počítala s tím, že země Koruny české rozdělí: Čechy dostane Bavorsko, Moravu Sasko a Prusové Slezsko. Naštěstí se podařilo prvním dvěma bodům likvidačního plánu zabránit, za což buď vzdána čest české královně Marii Terezii a jejím chrabrým vojákům (HURÁ S KURÁŽÍ PŮJDEM DO PATÁLIE, DÍVAT SE NA NÁS BUDE KRÁLOVNA TEREZIE) je úryvek z písně, již si zpívaly české voje při bojích proti Prusům.

Až do své smrti Marie Terezie usilovala o návrat Slezska do svazku jejích zemí. A kdoví – kdyby nečekaně nezemřel car Petr, který ji v tom podporoval, možná by uspěla? „Vždyť sám Fridrich Veliký už pokládal Slezsko za ztracené, změnu situace považoval za zásah nebes,“ dodává profesor Vlnas.

„Na druhé straně Slezsko dlouhodobě k Prusku směřovalo – mluvilo se tu převážně německy a žili tu převážně protestanti. Když Fridrich do Slezska vstoupil, byl často vítán jako osvoboditel lidu z područí katolíků a protireformace. Připojení Slezska k Prusku bylo zřejmě jen otázkou času,“ dodává. A – byť se nám to může zdát nepravděpodobné – vlastně šlo o věc pro český národ dobrou.

„Čechy a Slezsko byly nejrozvinutějšími částmi monarchie,“ dozvídáme se. „Z jejich daní žila celá habsburská říše – včetně nově připojených italských území. Odtržením Slezska pak jednak vzrostl tlak na Čechy a Moravu, aby nahradily daňový výpadek, ale za druhé také vzrostl význam těchto zemí; to se poznalo mimo jiné na stavbě pohraničních pevností. Faktem také je, že zásluhou odtržení německojazyčného Slezska se v naší zemi stalo české etnikum většinové. Kdoví, jak by to bylo, kdyby Slezsko zůstalo,naše‘? Němci by měli v království většinu, národní obrození by vůbec nemuselo proběhnout a my bychom tu teď spolu mohli mluvit německy,“ říká profesor Vlnas.

Za zmínku možná také stojí, že Fridrich Veliký si Marie Terezie velmi vážil a jeho obdiv neumenšil ani fakt, že ji ve dvou válkách porazil. Je znám jeho výrok z první války slezské: „Rakušané proti nám konečně postavili muže, a tím mužem je žena!“

TO JE PŘECE TRIVIÁLNÍ

Marie Terezie dobře pociťovala nutnost reforem, které přebírala hlavně ze západu. Výjimečně ještě občas vydala dekret, který čpěl středověkem: třeba v letech 1744–45 vypověděla všechny Židy z Čech, Moravy a Slezska; údajně spolupracovali s Prusy. Zanedlouho však mohli Židé zpět – museli ale platit toleranční daň a nosit na oděvu žluté kolečko (což zrušil až Josef II. v roce 1781). Moc moderní nebyl ani tereziánský trestní řád, umožňující mučení a stíhající ještě i čarodějnictví nebo černou magii.

Jinak se však dá říci, že reformy MT daly základ státu, ve kterém žijeme dodnes. Byly opravdu obšírné a důkladné. Věděli jste třeba, že to Marie Terezie nařídila vybavovat domy v ulicích čísly popisnými, zřizovat hasičské stanice s hláskami a stavět domy z nehořlavých materiálů? „Také zavedla povinnou školní docházku, papírové peníze – bankocetle, povinnou vojenskou službu, statisticky podložené sčítání obyvatel, katastr hodný toho jména, dvojitá okna v úředních budovách anebo základy očkování,“ doplňuje Vít Vlnas. „Každý určitě zná i trivium – číst, psát, počítat – jež také zavedla Marie Terezie.“

Dají se ve vládě MT vysledovat nějaké ženské rysy? – ptáme se pana profesora. „Asi jenom okrajově – Marie Terezie použila ženské zbraně třeba v oné slavné situaci v uherském Parlamentu, žensky dokonale promyšlená byla i její sňatková politika a ženská intuice ji asi často – a dobře – vedla i při obsazování důležitých úřadů: ovšem muži,“ říká Vít Vlnas. „Žádná amazonka to určitě nebyla. Měla však všechny ctnosti žádoucí u tehdejších žen: oddaná a cudná manželka, milující matka a hluboce věřící křesťanka.“

Střípky dějin

* Nešťastná Marie Antoinetta. Knížeti Kounicovi – jednomu z oblíbenců Marie Terezie – se podařil husarský kousek: obrátil aliance. Domluvil totiž sňatek budoucího francouzského krále Ludvíka XVI. a rakouské arcivévodkyně Marie Antoinetty. Ukončil tím tradiční rivalitu mezi Bourbony a Habsburky. Kdo mohl tušit, jak to všechno dopadne…

* Mocenské spory se promítly i za oceánem. „Když se díváte třeba na Posledního Mohykána, tak všichni ti sympatičtí indiáni a zálesáci vlastně bojují na straně Pruska, které bylo tehdy spojencem Anglie,“ říká Vít Vlnas.

* Marie Terezie a její vyvolený si po svatbě dopřáli líbánky, což tehdy nebylo běžné. Strávili je v Mariazellu, kde jim byla požehnána velká rodina. A ta se opravdu vyvedla.

* Marie Terezie měla více než 20 různých titulů – od císařovny-manželky až třeba po markraběnku moravskou.

* Genderově nevychované se ukázaly být některé oblasti v Rakousku, které zpočátku odmítaly vládu ženy. Armáda jim však vrátila cit pro politickou korektnost.

* Fridrich II. požadoval kromě Slezska i dnešní Královéhradecký kraj. To ale MT za každou cenu odmítla.

* František I. – původně chudý Lotrinec – se ukázal být skvělým hospodářem. Po své smrti po sobě zanechal 18 milionů zlatých! 12 milionů MT zaplatila za státní dluh, zbytek rozdělila dětem.

* Českým lidem milovaný reformátor Josef II. svoji matku hodně trápil. Obdivoval úhlavního nepřítele Rakouska – pruského Fridricha II. – a scházel se s ním. Také chodil do nevěstinců a nakazil se kapavkou.

* Ukázku ruční práce MT můžete čas od času vidět na Pražském Jezulátku: ušila mu zelené šatičky se zlatou výšivkou, prý jedny z nejhezčích v šatníku Jezulátka.