Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Marcela Holanová vypadá o dvacet let mladší. Co dnes dělá bývalá žena K. Šípa?

Že by si užívala v klidu a pohodě posledních pár let, to Marcela Holanová rozhodně tvrdit nemůže.
Že by si užívala v klidu a pohodě posledních pár let, to Marcela Holanová rozhodně tvrdit nemůže.
Zdroj: Profimedia.cz
Že by si užívala v klidu a pohodě posledních pár let, to Marcela Holanová rozhodně tvrdit nemůže.

 Že by si užívala v klidu a pohodě posledních pár let, to Marcela Holanová rozhodně tvrdit nemůže. V roce 2019 podstoupila operaci kyčle, loni zaútočil covid, který změnil plány všem, a samozřejmě tedy i jí, a jak to vypadá, nechce hned tak zmizet. Svoje největší pecky, třeba Náš song nebo tu nejslavnější Čau, lásko, kterou nazpívala s Karlem Gottem, si může místo na koncertech prozpěvovat tak nanejvýš při vaření.

Anebo je to jinak, Marcelo?

„Vždycky je všechno jinak. Doba je taková, že člověku stejně není moc do zpěvu. A zpívat při vaření? Jsou dny, kdy i nerada vařím, a ještě jsem neslyšela, že by při zpěvu šla práce víc od ruky. To už je lepší jít na čerstvý vzduch a zhluboka dýchat. Zpívat jen sama pro sebe je totéž jako samomluva. A tou rozhodně netrpím. Ke zpěvu, stejně jako k hovoru potřebuji alespoň jednoho posluchače. A když je jich mnohem víc, a ještě za moje zpívání zaplatí, pak je to dokonalé. Ale, jak jsi sám říkal, je to jinak. Snad to bude lepší.“

S fyzičkou jsi neměla nikdy problémy, ale co teď, čím se udržuješ v kondici, když sportovní haly i kurty zejí prázdnotou, fitka jsou zavřená, stejně jako bazény a ostatní sportoviště?

„Tak když člověk není líný, může cvičit i doma. Pravda ale je, že tenisovou raketu už jsem neviděla hodně dlouho. Plavání a fitko jsem stejně nenavštěvovala. Ale pohyb je důležitý, a tak pokud mi noha dovolí, snažím se alespoň chodit. Jak asi víš, prodělala jsem operaci kyčle, a to pak není moc do skoku, ale belhat se můžu. Na jeviště v přeplněném sále bych dokázala i vběhnout!“

Marcela Holanová Marcela Holanová Zdroj: Profimedia.cz

Bohužel, v současné době pro sebe máme více času, než by bylo někdy zdrávo. Jak ses před časem zmínila, užila sis docela bohatý život, a nepochybuji o tom, že podobně bude i pokračovat. Takže… nestálo by za to, třeba sednout a napsat knížku?

„Na svůj život si nestěžuji. Byl krásný a stále mám pocit, že toho ještě hodně zajímavého zažiji. Potkala jsem spoustu pozoruhodných lidí a znám hodně ‚historek z natáčení‘. Jenom si musím ujasnit, co z toho je zajímavé pro druhé. Jak říká jeden můj známý: A koho to zajímá? Napsat knížku, kterou si nikdo nekoupí, to by bylo hodně frustrující. Ale přemýšlet o tom budu.“

Když jsme naťukli to vzpomínání, je něco z minulosti, co bys teď udělala jinak?

„Z minulosti se můžeme poučit jedině pro budoucnost, ale nemůžeme ji změnit. Takže měnit ji nebudu, pokud jsem někdy udělala nějakou chybu, snažila jsem se ji už neopakovat. Co bylo, bylo, a toho dobrého bylo víc. A to mi stačí.“

A co partner, přítel, je někdo po tvém boku nebo na obzoru? Nikdy jsi nebyla samotářka, ve tvé profesi to snad ani jinak nejde, takže co chlapi?

„Tak je dobré mít někoho, kdo se o vás postará, když vám není dobře. A takové chvíle v nedaleké minulosti byly. Když se o slovo přihlásí nemoc, není dobré být na to sám. A já mám to štěstí, že na to sama nejsem. Je pravda, že samotářka jsem nikdy nebyla. V mé profesi se kolem vás točí řada lidí, ale v převážné většině jsou to kolegové, přátelé, fanoušci. Kdybych měla počítat vážné vztahy, tak bych s výpočty byla brzy hotová. Byly a jsou jen dva, jeden se, jak známo, nevyvedl a druhý s mým partnerem Bohumilem trvá už řadu let a jak to vypadá, je to doživotní vzájemné spojení. Rozumíme si ve všem, jak jsem řekla, nerada vařím, on naopak vytváří skvělé pochoutky a v kuchyni je hvězda, máme si pořád o čem povídat, a navíc jako tenisový trenér si mě vzal pod ochranná křídla, takže se těším, až zase vylezeme na kurt. Ale dost intimností, už jsem na tohle téma řekla víc, než je zdrávo.“

No, vraťme se ještě na závěr k titulu tvé písničky Jestli je na nebi Bůh. Jestli je, nemáš pocit, že by měl zařídit, aby veškeré nynější zdravotní problémy skončily, koronavirus byl tentam a vrátili jsme se do starých dobrých kolejí a mohla sis konečně zanotovat svoji jinou pecku – Sláva jsou bály? Bylo by to záhodno, protože za pár měsíců, přesněji 10. června, oslavíš velké životní jubileum, sedmdesátku, a předpokládám, že už teď kuješ pikle, jak je oslavíš. Co k tomuhle výročí chystáš pro sebe a hlavně své příznivce?

„Měla jsem v plánu uspořádat koncert a pozvat na něj spoustu známých jak na jeviště, tak i do hlediště. Ale také se může stát, že si sednu sama na zahradu, otevřu si lahev piva a budu přemýšlet o tom, zda to nebyl právě Bůh, kdo na nás seslal – jako svou metlu – právě onen koronavirus. Jakkoli je ale tato nemoc špatná, nutí nás přemýšlet o životě. Současně brousí i náš humor. Někde jsem četla, že je nám to všechno houby blatný a že rodiny s malými dětmi nemají karanténu, ale haranténu.  Ale sláva, určitě zase jednou budou bály. Hlavně abychom se už ničeho nebáli!“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky