Mahulena Bočanová: Tři roky utrpení mě posílily

Mahulena Bočanová: Tři roky utrpení mě posílily

Herečka a moderátorka MAHULENA BOČANOVÁ (44) má za sebou poměrně krušné období, díky němuž si uvědomila, že jen skrze osudové rány se můžeme posunout dál…

Mahulenu opět baví život a netrápí se nad tím, čím si musela projít, určitě je to i kvůli osobě, která v loňském roce vstoupila do jejího života. Nikoliv pracovního, ale čistě osobního, je to podnikatel a hokejista HC Olymp Jiří Herda. Je sice o nějaký ten pátek mladší, než Mahulena, ale záleží na číslech v případě, že chcete být s někým šťastní a po jeho boku? „Navíc, pokud chlap dokáže rozesmát děti a ty mu důvěřují, což se stalo i v případě Márinky, je to pro mě známka toho, že má dobré srdce. A takových chlapů není mnoho. Jsem vděčna osudu, že se v mé blízkosti opět objevil někdo, komu můžu věřit. A to je vše, co můžu říct,“ tvrdí Mahulena. Nakonec ale řekla mnohem víc…

Co ti přinesl a odnesl rok 2011?
Já tak nerada vzpomínám na smutný věci.

Jsou součástí života každého z nás.
Ta nejzásadnější samozřejmě je, že mi odešel tatínek. To je takový první a poslední stěžejní z toho roku. Určitě je tady se mnou a s Márinkou pořád, ale…

Ale?
…je blbý, že ho nemůžu chytit za ruku, třeba, přijít si říct o pomoc… Ale povídám si s ním v duchu. Poslední tři roky pro mě byly hodně nezáviděníhodný, a teď už bude jenom líp.

A naopak co ti přinesl?
Řekla bych, že zklidnění nebo smíření se životem, s osudem. Krásnou práci na 14tidílným seriálu Mazalové, který diváci od září tohoto roku uvidí každý pátek na České televizi. Uvidí mě úplně v jiné poloze, než na jakou jsou ve spojitosti s Bočanovou zvyklí.

Což je?
Ne jako kočku, sexbombu nebo holku, která leží v Top Staru na boku. Je to velká komediální role a já si to natáčení vysloveně užívala. Takové role dostávám jen na divadle, v televizi poprvé.

Zmínila jsi Top Star, další osudová rána, co?
Ale, prosím tě, osudová vůbec ne. Už jsem dospělá ženská a rozlišuju věci, pro které se člověk hodně trápí, a na ty normální starosti, co nám přináší pracovní život. K těm patří i konec Top Staru. Bude se mi stýskat, protože to byl kus mýho života. Každopádně pracovní nezdary se mě nikdy moc netýkaly. Já si obrečím pokaždé jen ztráty lidské.

Co ti proběhlo hlavou, když se k tobě tato zpráva donesla?
Nechci ze sebe dělat nějakou světici, ale první, co mi naskočilo bylo, aby to Gábina dělala dobře. Chtěla jsem, aby se jí dařilo a lidi měli tento pořad stále rádi. Je fakt, že k němu mám podstatně větší pouto, než ke kterékoliv jiné práci. Pět let je zkrátka pět let. Je to stejné, jako kdybych třeba na základce učila dítě a to jednoho dne odchází na střední. Popřála bych mu, aby se mu dařilo.

Jsi zkrátka máma se vším všudy.
Jo, asi je fakt, že ten mateřskej pud je v mým životě vůbec nejsilnější. Projevuje se i v práci, ale ono je to logické, protože my jsme byli v Top Staru fajn rodinka. Ale život není o televizních pořadech, já mám úplně jiný životní priority.

Rozumím, nehledě na fakt, že jedny dveře se zavřou, další se otvírají. Slyšel jsem, že budeš moderovat přímý přenos Miss, gratuluju!
Zatím není k čemu. Tuto nabídku jsem dostala už v lednu. Potěšila mě, ale protože moderování Miss je velmi prestižní záležitost, předpokládám, že je nás v návrhu na moderaci víc, a teď ještě není vůbec nic jisté.

Je v tuzemském showbyznysu někdo, s kým bys takříkajíc měnila?
Absolutně ne. Nehledě na to, že já bych neměnila vůbec nic ani na svým životě.

Kdy jsi byla vůbec nejspokojenější?
Jééé… V období prenatálu? (smích) Ale vážně, myslím, že v bříšku u mámy je každej z nás, pevně v to věřím, vlastně nejspokojenější a nejšťastnější.

A když tu dobu eliminujeme na čas už čistě prožívaný v realitě tohoto světa?
Tak pak do těch plus minus patnácti let. Do puberty, kdy si člověk užívá svobody, nic mu relativně nechybí, ale pak, když vklouzne do skutečné reality života, to už tak šťastný není. Zní to smutně? Mám to prodloužit do 30ti? Ne, jak jsem řekla, nemůžu lhát. Když člověk začne v 15ti přemýšlet, logicky přichází i spousta trápení a starostí…

Spoustu médií trápíš tím, že nedáváš rozhovory…
Ty se divíš? Přečti si, co některý plátky tisknou, aniž bysme o tom vůbec věděli a mohli to ovlivnit. Nechci dávat rozhovory, protože je to moje rozhodnutí. Moje osobní volba.

Proč tady tedy sedíme?
Protože výjimky potvrzují pravidlo a ty mě vždycky ukecáš… pomalu ale jistě, víš jak na mě… No a ve tvým případě nevidím jedinej důvod, proč bych ti rozhovor neposkytla. I když v něm nebudeš mít moje soukromí až na tu pomyslnou dřeň. Nechci se o ně dělit. Podle mě to ani nikoho nezajímá, každej člověk má vlastních problémů dost.

To si piš, že tvoje soukromí lidi zajímá. Je momentálně někdo po tvém boku?
Nebudu se bavit o soukromí. Ty tam chceš mermomocí dostat Jiříka, že?

Chci. Je ve tvé blízkosti někdo, s kým jsi opět sama sebou?
Jo.

A jsi šťastná?
Jo.

Přes peripetie svého osobního života, kterými jsi prošla, díváš se do budoucna pozitivně?
Určitě… Určitě. Teď jsem se rozkecala, co? (smích) Týká se to smíření se s osudem, se životem jako takovým.

Na to jsi přišla jak?
V průběhu těch posledních tří let, kdy jsem – samozřejmě v uvozovkách – mohla dnes a denně přemýšlet o tom všem, čím jsem si musela projít. Proč se mi stalo to či ono…

Podle tebe se s osudem nebo s životem v těch krušných okamžicích dá smířit?
Jednoznačně dá. A ten, kdo to nedokáže, to je pak hodně smutnej příběh. Nechtěla bych být v kůži takovýho člověka. Au…

Trochu jsme odbočili. Došla jsi v rámci toho tříletého hledání odpovědí na otázky PROČ, k nějakému závěru?
Stalo se mi spoustu nepříjemnýho a zlýho… Řekla bych, že všechno, co se mi stalo, mě v přemýšlení přetočilo na tu správnou cestu. Jen utrpení tě posune dál. Čili všechno to, čeho jsem se třeba hodně dlouho bála, najednou bylo tady a „teď“ si s tím, Mahu, poraď. Nebylo to jednoduchý, ale zvládla jsem to. Je to za mnou a rozhodně netvrdím, že se jedná o nějakou samozřejmost. Vůbec ne, i k těmto věcem musí člověk přistupovat s jistou pokorou, protože jinak by se nemohl posunout dál! Když člověk přežije jakoukoliv hrůzu, a slušně se s ní vypořádá - čímž myslím, že projde tím neštěstím, aniž by ublížil komukoliv dalšímu - časem si uvědomí, jakou sílu sám v sobě má. Až po těchto zkušenostech si troufám říct, že jsem dospělá. Se vším všudy. Dospělá a smířená…

Zdravě sebevědomá

Jaká je Mahulena Bočanová ve skutečnosti? Úplně stejná jako před téměř 18ti lety, kdy jsme spolu dělali vůbec první rozhovor. Upřímná, sebevědomá a daleko víc zranitelnější, než si kdokoliv myslí. Už ovšem není tak bezhlavě důvěřivá jako před lety a konečně už nějaký ten pátek dokáže říct nahlas NE.

 

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Manžel chce žít ve třech
  • Zimní inspirace
  • Pravidla a mýty o vitamínech
  • Numerologie, aučte se číst v číslech
  • Předplatné Vlasty

Chantal Poullain: Vytáhnu kotvu a odplouvám…

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky