Jeanne de Clisson se narodila roku 1300 do rodiny bohatého a vlivného šlechtice Maurice IV. Montaigu de Belleville (Belleville podle názvu severofrancouzské provincie v departementu Vendée) jako Jeanne de Louise de Belleville. Do dějin se zapsala svou třináctiletou pirátskou kariérou. Z pomsty za smrt manžela, který byl popraven francouzským králem Filipem VI., plenila francouzské lodě proplouvající Lamanšským průlivem.
Jeanne se poprvé vdala ve svých dvanácti letech za bretaňského šlechtice jménem Geoffrey de Châteaubriant, byl o sedm let starší a povila mu dvě děti. Bohužel již roku 1323 ovdověla. Podruhé se vdala za velmi zámožného, rovněž bretaňského šlechtice, vdovce jménem Olivier de Clisson III. Jeanne svého muže velmi milovala a obdarovala ho pěti potomky.
Olivier byl velice zámožný muž, proto není divu, že byl vtažen do vznikajícího válečného konfliktu mezi Angličany a Francouzi o Bretaň. Válku o bretaňské dědictví vedl na jedné straně Jean IV. de Montfort, kterého podporovali Angličani; a na straně druhé Charles de Blois, s nímž zase sympatizovali Francouzi. Jejich boj znamenal krvavou občanskou válku, která trvala čtvrt století a stala se součástí stoleté války (1337–1453). S prosbou o pomoc bránit Bretaň se na Oliviera obrátil jeho přítel – Charles de Blois. A byl to právě de Blois, který obvinil Oliviera ze zrady a ze spojenectví s Angličany. V srpnu 1343 byl Olivier zatčen a bez veřejného soudního procesu mu byla sťata hlava.
Zpráva o smrti byla pro Jeanne velmi bolestná. Plná zlosti popadla své syny a odjela do Nantes, aby jim ukázala hlavu jejich otce. Řekla jim, že to Charles de Blois a francouzský král zavraždili jejich otce. Přísahala pomstu Francii i francouzskému králi Filipu VI. Prodala veškerý majetek a za získané finanční prostředky nakoupila tři lodě – později slavná „Černá flotila“. Lodě natřela načerno, plachty byly červené. Se svou flotilou plula směr Lamanšský průliv. Začala potápět francouzské obchodní lodě. Brzy si získala pověst kruté a nemilosrdné pirátky a přezdívku „Krvavá lvice“. Šlechta, která se dostala do jejich spárů, trpěla nejvíce. Mnohým z nich osobně sťala hlavu sekerou, těla pohltilo moře. Její pomstychtivé tažení po moři pokračovalo se stejnou intenzitou i po smrti krále Filipa VI. v roce 1350.
Do pirátského „důchodu“ odešla Jeanne po třinácti letech v roce 1356. Provdala se za anglického rytíře Sira Waltera Bentleyho, který v raných fázích stoleté války bojoval za anglického krále Eduarda III. Na sklonku svého života se vrátila zpátky do Francie, kde žila v hradním panství na jižním pobřeží Bretaně v Hennebontu až do své smrti roku 1359.
