Je velký elegán, má rád čtení a dobré jídlo, hraje a moderuje. S pořadem Listování už šestnáct let objíždí republiku a baví sebe i publikum skvělými knihami. Letos vyjde knižně jeho Gastromapa, průvodce po dobrých restauracích, který už funguje na webu.

Je toho na jednoho člověka docela dost, ale přesto, dodal byste ke své osobě ještě nějaký přívlastek?

To nezačínáme vesele. Myslím, že jsem trochu šílenec, ne blázen, prostě jen šílím. Jsem sice hrdý na to, že se mi daří ve věcech, které jsem si sám vymyslel, na druhou stranu vím, že to přeháním, často na úkor rodiny a i zdraví. Ale šílím a riskuju dál.

Vaše manželka je nejspíš velmi tolerantní.

Ona je v tomhle skvělá, chápe, že jsem akční typ, který prostě šílet potřebuje. Ovšem když to začíná být hodně přes čáru, umí zavelet a říct, hele, bacha! Já už bych podruhé životní rozpad riskovat nechtěl. Ale zároveň si plně uvědomuju, že si o něj trochu koleduju. Veronika, stejně jako asi většina lidí na světě, touží po klidu a řádu. A jenom proto, že ho ve své práci modelky taky neměla, má pro mě zatím pochopení.

Co konkrétně znamená to vaše šílení?

Myslím, že se mi daří spojovat věci a vášně. Začalo to tím, že jsem v divadle připojil knížky, a tak vzniklo Listování. S divadlem na cestách mě začalo bavit objevovat super podniky, a tak jsem začal dělat Gastromapu. U vaření jsem se skamarádil s food blogery a vzniknul z toho Gastrokroužek. A nově teď stojím i za akcí Food blog roku, kterou jsem čtyřikrát moderoval a nakonec koupil, takže se ze mě stal hlavní organizátor. V posledních letech je moje směřování od herectví ke gastronomii docela jasné.

Má vaše Gastromapa ambice stát se něčím, jako je michelinský seznam?

Není kritická, ba naopak ukazuje ty dobré příklady. Prostě radí lidem na cestách, aby se nespálili. Sleduje to stále víc lidí, z čehož mám radost. Teď spouštím aplikaci, která to celé zjednoduší. No a na jaře bude knížka, kde budu mít 365 svých nejoblíbenějších srdcovek. Začal jsem taky moderovat a od toho byl kousek k tomu, abych spojil Gastromapu a moderování ve videoseriál.

Jak se podle vás pozná opravdu dobré jídlo a opravdu dobrá knížka?

Na obojí se koukám ze svého úhlu pohledu. Mám radost, když mi chutná tam, kde to nečekám, a navíc ten podnik má hlavu a patu a nějaký koncept, že se ti lidé snaží. Jídlo mi chutná s celým příběhem. To samé je i s knížkami. Ale vlastně nejsem dobrý čtenář, na třicáté stránce vím, jestli se knížka dá, nebo nedá hrát. Takže všechno už čtu s vědomím, jestli to bude vhodné pro Listování.

Přesto, uchvátila vás v poslední době nějaká knížka?

My jsme jich v Listování odehráli sto dvacet a každá z nich vlastně pro mě v tu chvíli něco znamenala. V každé mám nějakou osobní záložku. No a samozřejmě vždycky žiji tou, která čeká na premiéru. Teď jsem například na turné s knížkou, která se jmenuje Doppler. Hrál jsem ji už před deseti lety a pomáhala mně tehdy v těžkých dobách. Teď jsem o deset let starší a na tu roli vlastně zralejší, přesto už to tolik neprožívám. Pořád ale zůstává mojí velkou srdcovkou.

Počítal jste někdy, kolik dní v roce nejste doma?

Můj všední den je vlastně velmi nevšední. Vždycky se ale doma nějak mihnu, klidně i dopoledne, když bývají chlapi obyčejně v práci. Dokonce o mně napsali, že jsem nejčastěji se přesouvající blázen po České republice. Ale víte, co mám opravdu rád? Když u nás na chalupě skotačíme po zahradě. Pak si ani nevzpomenu na telefon, který jinak držím v ruce osmnáct hodin denně.

Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.