Lukáš Chromek: Častokrát jsem ani nezaregistroval, že mi z prstů teče krev

Lukáš Chromek: Častokrát jsem ani nezaregistroval, že mi z prstů teče krev

„V textech mě inspirují věci, které se mě týkají. Nechci být příliš všeobjímající,“ říká Lukáš Chromek v rozhovoru k jeho nové desce a pilotní skladbě CHCI TĚ.

Jak ses dostal vůbec k muzice? V kolika letech jsi začínal, první nástroj, vzor… a proč kytara?

S hudbou jsem byl v kontaktu už od narození. Táta hrál na několik nástrojů a já se mu jako batole schovával do futrálu od kytary. Když mi bylo pět, přemluvil jsem ho, aby mě začal učit. Jednou přinesl malou španělku (tříčtvrteční klasická kytara) a od tý doby se mnou sedával opravdu každý den alespoň hodinu a postupně mě zasvětil do tajů táboráku. Můj první vzor byl tedy otec.
Jak jsem se naučil prvních pár písníček, začal jsem hned skládat svý dětský prvotiny a vystupovat na koncertech. Na elektrickou kytaru jsem začal hrát o čtyři roky později a otevřelo mi to úplně nový dimenze. Miloval jsem Queeny, Erica Claptona a pak jako teenager celou řadu dalších kytaristů.

Kdy jsi věděl, že chceš, aby hudba byla tvým povoláním?

No přece od začátku :) Skákal jsem s kytarou po posteli a představoval si plný stadion.
Od mala jsem hrával se staršíma muzikantama a brzo mi došlo, že hudbou se uživí jen hrstka nejlepších. Tak jsem se do toho pustil. Bylo mi asi třináct, když se pro mě hraní stalo závislostí. Cvičil jsem osm hodin denně a častokrát jsem ani nezaregistroval, že mi z prstů teče krev. Byl jsem hardcore kytarový geek.

Byla kapela Airfare tvým prvním hudebním projektem? A jak jste se vůbec dali dohromady?

Nebyla. V kapelách jsem hrál už od jedenácti let, ale pak jsem se v jednom projektu sešel s basákem Airfare Tomášem, který mě přemluvil, abych se přišel podívat na zkoušku. Ta kapela měla opravdu výjimečnou energii, tak už jsem zůstal. Začali jsme spolu bydlet a chystat naši první desku a pak se stalo něco, o čem sní každá mladá kapela. Hned první singl Sorry Baby vyletěl na první místa hitparád a ze čtyřech kluků, co živořili v garsonce, se přes noc stali profesionální muzikanti. To bylo někdy v období před mou maturitou, takže ve škole to tehdy nebylo jednoduchý :) Jak jsem dodělal gympl, začalo opravdový peklo. Hráli jsme i dvacetkrát za měsíc a asi vám nemusím říkat, že to byla jedna velká party. Žili jsme rock'n'roll. Ale všechno jednou končí, a tak i Airfare loňské léto skončili.

Jsi poměrně velmi úspěšný hudební producent. Máš za sebou řadu hitů a spolupráci se špičkovými umělci. Budeš ještě produkovat, když právě začínáš s vlastní hudební kariérou?

Chci skládat písničky a hrát. Poslední tři roky jsem strávil ve studiu se skvělými lidmi, ale teď mám chuť na změnu. Chtěl bych zúročit všechny zkušenosti a udělat nadupanou show. Propojit kytaru se současným zvukem a k tomu napsat české texty, které mají hlavu i patu. Do studia jsem našel mladého a moc šikovného zvukaře, který mě zastoupí. Mě teď baví dělat hudbu k obrazu, ruchy, abstraktní atmosféry a vytvářet neoposlouchané nové zvuky. Chtěl bych pracovat na filmu, to je mé velké přání. 



Čeho bys chtěl dosáhnout?

Toho, abych ze sebe vydal maximum. Nepřemýšlím nad tím, pro kolik lidí bych chtěl hrát. V týhle fázi je pro mě podstatný vytvořit si rukopis, za kterým si budu moc stát jako autor, kytarista, textař i producent. Věřím, že když uděláte to nejlepší, co ve vás je, a na nic si nehrajete, vrátí se vám to zpátky.

Je o tobě známé, že vlastníš mnoho kytar, jsi firemním hráčem Fenderu, které z kytar své sbírky si nejvíc považuješ?


Ke každý kytaře mám nějakou historku a pojí se k ní vzpomínky. Hrát na ně je pro mě jako prohlížet si fotoalbum. Občas, když mám doma chvilku, si vezmu jednu do ruky a jen tak si brnknám. Mojí hlavní kytarou je teď černej FenderStratocasterrelic 56'. To je přesná replika strata z roku 1956 a můžu vám říct, že lepší kytaru jsem ještě neměl. Tyhle krásky se vyrábějí ručně a každá hraje jinak. Dlouho jsem ji vybíral a myslím, že nakonec jsem narazil na skvělej kousek, byla to láska na první poslech :).

Na jaké další nástroje umíš hrát?


Hraju na basu, na bicí a trochu na klávesy. Když produkuju, tak ale používám různé elektronické mašinky a často i nástroje, na které vůbec hrát neumím :). Spoléhám se na intuici. Najdu zvuk, který se mi líbí, naučím se zahrát linku, kterou slyším v hlavě, a nahraju ji. Tenhle způsob práce je někdy trochu adrenalin, ale vždycky zábava.

To znamená, že jsi ve studiu poměrně soběstačný, co se týká nástrojů. Kromě kluků z kapely s tebou na tvém prvním albu ještě někdo spolupracuje?

Album si chci nahrát sám. Je to pro mě výzva.

Není těžké být sám sobě producentem? Nebo máš někoho, s kým můžeš věci konzultovat?


Je těžké neztratit odstup. Vždycky to chce mít kolem sebe pár lidí, kteří se nebojí říct vlastní názor. Ale ve finále se stejně rozhoduju sám.

Máš nějaký hudební sen?

Mám sen, ve kterým mi volá Jimi Hendrix, že čeká pod barákem a chce si zajamovat :). Já už si hodně snů splnil, třeba koncert pro plnej stadion nebo studiová spolupráce s velkým americkým producentem.
Teď mám přání vydat desku, na kterou budu moc být pyšný. 

Kde hledáš inspiraci?

Inspirace je všude kolem, tak se snažím chodit s otevřenýma očima. V textech mě inspirují věci, které se mě týkají. Nechci být příliš všeobjímající. Nad hudbou nepřemýšlím, ta přichází sama. Asi je výhoda, že produkuju a že jsem vždycky poslouchal hodně muziky. Když v hlavě slyším nějaký zvuk, hned vím, jak ho vytvořit.

Chystáš se na nějaký koncert? Koho bys chtěl vidět hrát naživo?

Na koncerty chodím rád, baví mě objevovat nové talenty. Největší radost mám, když s někým pracuju na písničce a pak slyším, jak ji hraje živě. Takhle jsem byl nedávno na koncertě Thoma Artwaye, se kterým jsem pracoval na skladbě I Have No Inspiration. 

Jak vznikla píseň CHCI TĚ?

Je to už pár let zpátky, seděl jsem s kytarou na zahrádce jednoho baru a proklínal léto. Léto totiž způsobuje chlapům strašné bolesti krku, jestli mi rozumíte.. Jsme nuceni ho přemáhat a nedá se tomu bránit. Tak jsem si tam brnkal a najednou byla tahle věc na světě.

Proč ses rozhodl zpívat česky?

Nemusel jsem se vůbec rozhodovat, protože čeština je pro mě přirozená a mám k ní vztah. Ale napsat text v češtině je daleko složitější. Občas nestačím zírat, co zpívaj zahraniční hvězdy. Když si přeložíte některý globální hity, uvidíte, že obsah, který vám v angličtině přijde normální, by v češtině neobstál.

Kdy se můžeme na desku těšit?

Moje první album vyjde v roce 2016. Nemám za sebou žádnou velkou firmu, která by mě nastavila deadline, takže nikam nespěchám. Až tý desce budu sám na 100 % věřit, tak půjde ven. Nechci dělat kompromisy.

Poslední otázka – jak relaxuješ?

Jsem trochu zvukoholik. Moje práce je pro mě zábavou, takže nepotřebuju moc relaxovat. Ale když už na to dojde, tak nepohrdnu dobrým filmem, dlouhou večeří nebo sportem.

čtenářů si právě čte tento článek