Lucie Vondráčková: Chytání kouzelných snů

Že byl uplynulý rok pro zpěvačku a herečku Lucii Vondráčkovou jako jízda v hodně rychlém vlaku, o tom nemůže být pochyb. Teď má ale nejspíš radši letadlo, které ji pravidelně odnáší za její novou láskou...

Komunikovat s herečkou Lucií Vondráčkovou je tak trochu loterie. Nikdy nevíte, kde ji zrovna zastihnete. Práce (především muzikál, kolem kterého se náš rozhovor hodně točil) ji drží „doma“ v České republice. Jenže nová láska – hokejista Tomáš Plekanec – láká za oceán. Ale ani kdyby té lásky nebylo... Lucie je světoběžník, který neváhá sbalit batoh a vydat se na cesty poznávat a studovat. Zpět ji „přivábí“ většinou nějaká zajímavá práce. V loňském roce Lucie vydala nové album Dárek, skončila na stříbrné příčce v anketě Český slavík a namluvila kouzelné pohádkové CD. Před kameru se vrátila natáčet komediální seriál Rodinka, který momentálně běží v kinech v sestřihu také jako film. Stěžejní událostí profesního života však byla role svazačky Yvetty v novém muzikálu Ať žije rokenrol. Kromě jiného i proto, že si rok po těžké operaci nohou dokázala, že s tancem ještě zdaleka končit nemusí...

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Lucie Vondráčková: Nerada budím pozornost
  • Jak si užít královskou svatbu
  • ... a mnoho dalších témat
  • Předplatné Vlasty

Vlasta

Jaké místo vůbec zaujímá rokenrol ve vašem pestrém hudebním životě? Vešel se tam v minulosti? Nebo jste se potkali nablízko až teď?

No... já vyrůstala hlavně na muzice osmdesátých let, ke které se čím dál radši vracím. Ale všechno souvisí se vším. Nebýt jednoho, nebude druhé. Porovnávat žánry mi vždycky připadá naprosto nepochopitelný. Asi stejně jako posuzovat, jestli je lepší jaro, nebo podzim. Jsem ráda, že jsem si během práce na Rokenrolu prožila exkurzi do doby, kterou jsem na vlastní kůži nezažila.

Kdysi rokenrol převrátil celou planetu naruby. Jaká hudba nebo styl života ovlivnila nejvíc vaši generaci?

Určitě taneční hudba 80. a 90. let a naše folková scéna.

(...)

Jaké jste stihla nasát dojmy z totalitního režimu, když máte datum narození 1980?

Do devíti let bylo času dost. Ale vnímala jsem spíš céčka, nedostatek banánů a mandarinek, žvejkačky Bajo, které mi mimochodem hodně chybí, protože byly nejlepší, a hlavně hon za písničkami z MTV. To byla vzácnost… a já je potřebovala nutně k životu, protože jsem se podle těch klipů učila tancovat.

Patříte ke generaci, která už dostala příležitost cestovat, studovat... Vy toho hodně využíváte. Dovedete odhadnout, jak byste se začlenila, kdyby vás revoluce ještě minula a žila jste třeba právě v šedesátých letech?

Víte, často si to představuju... Nemůžete cestovat, tak nemáte ani motivaci učit se jazyky. K čemu taky? A pak se najednou smí, ale vy už na učení nemáte čas, klid, trpělivost... Připadá mi to hodně nefér vůči všem, kteří tímhle prošli. Na druhou stranu si věcí hodně vážili. Protože prostě nebyly. Teď je všechno. Což v sobě nemá to kouzlo těšení se.

Co vás baví na šedesátkách i v současnosti? Nebo na sedmdesátkách?

Na sedmdesátkách celkem nic. Ale šedesátky jsou magický. Holkám to slušelo, zdá se mi, že všechno mělo větší glanc. Ale může jít už hodně o historické zkreslení, které je často vůči době laskavější a milosrdné… Čas léčí :-)

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky