V seriálu Cesty domů „vaše“ Karolína sváděla bývalého manžela, aby se pomstila současnému. Jak se vám taková mrcha hraje?

Vlastně mě překvapilo jak dobře. Měla jsem strach z typu takové ženy, abych ji „nevyráběla“ moc uměle. A potkaly jsme se. Těším se, až se do seriálu vrátí. Zase udělá rozruch, diváci se mají na co těšit.

Máte čas na soukromý život? Váš přítel hraje v Pardubicích, vy v Praze…

Je to složitější, ale najdeme si chvilky pro sebe. Někdy si pohodu musím naordinovat uměle. Nemohla bych jenom pracovat; když toho mám moc, jsem nepříjemná. Je pro mě důležité být s člověkem, kterého mám ráda, nabíjí mě to, motivuje, aby mě zase práce bavila. Takový příjemný koloběh.

Musíte si napsat do diáře, že ve čtvrtek odpoledne chcete mít volno?

Někdy ano. Abychom mohli být spolu, jeden řekne: „Tady mám volno, nic si neplánuj!“ Přítel do Pardubic dojíždí, nezkouší každý den, po představení přijede domů, takže to tak tragické není.

Na která představení ráda zvete kamarády?

Na Zkoušku orchestru, hraje nás tam hodně a pořád jsou téměř všichni na jevišti. Musíme být hodně sehraní, aby každý zapadl, kam má. Pak mám ráda roli, kterou jsem v Ideálním manželovi přebrala po Andrejce Elsnerové, když odešla na mateřskou. Milá komedie, která neurazí, je novinka Na flámu.

Vy jste odešla z domova brzy. Sestra zůstala?

Jsem pryč opravdu strašně dlouho, odešla jsem v patnácti a jezdila domů jenom na víkendy. Sestra zůstala ve Vsetíně, vdala se a má dvě děti.

Nemáte někdy chuť si s ní způsob života vyměnit?

Někdy ano. Její holčičky mám moc ráda, mám s nimi hezký vztah. Těším se, až jednou budu mít miminko.

Plánujete rodinu?

Tady takhle někde vzadu v hlavě to mám. Zatím nijak konkrétně, sním si, jak to jednou bude.

Co vás čeká v blízké době?

Užívám si zkoušení v Řeznické, na Primě budu točit další díly seriálu Cesty domů, v červnu bychom měli na Vinohradech zkoušet Tartuffa. Nic dalšího ve výhledu nemám, těším se na prázdniny.

Už?

Rádi s přítelem cestujeme, jenže přes rok pořád aspoň jeden z nás hraje, nedaří se nám dát dohromady pár dní volna. Kdyby vyšly aspoň tři dny, abychom se mohli podívat třeba do Paříže... No, myslím, že dřív než o prázdninách to nebude.

Jak často se bývalá závodní lyžařka dostane na hory?

Ani se neptejte… Letos jsem nebyla vůbec, loni jednou. Když mám jeden den volný, spím. Pokud si nenařídím budíka, protože ten den nemám jinou povinnost než večerní představení, probudím se třeba až v půl dvanácté. S pocitem viny.

Tělo to potřebuje…

Taky si říkám. Jenomže den je pak hrozně krátký, nic se nestihne. Zlobím se na sebe, že jsem ho promrhala.