Moderátorka je právě v sedmém měsíci těhotenství. V létě porodí Michalovi jeho prvního potomka. Oba moderátoři televize Nova si proto vybrali dovolenou už v dubnu. „Odletěli jsme k moři. Později už asi nebudu schopná cestovat letadlem. Ale léto bude úžasné i tak, protože všichni tři budeme trávit čas s miminkem,“ těší se Lucie.
Jak se cítíte?
Tak dobře, že jsem si říkala, že bych zvládla i delší let. Po prvních měsících, kdy mi nebylo vůbec dobře a kdy jsem těhotenství docela těžce prožívala, se cítím skvěle. Jako bych těhotná ani nebyla, jsem plná energie a moc se těším na děťátko.
Vybírají vám v televizi volnější oblečení?
Spousta lidí se mě ptala, jestli těhotenství v televizi maskujeme, ale já nemám důvod nic maskovat. Spíš je to tím, že mě kamera zabírá zepředu. Musela bych stát bokem, aby bylo bříško vidět.
Dokdy plánujete moderovat?
Do posledního možného momentu, jako s Lucasem.
Klidně byste jeden den moderovala a druhý rodila?
Bez zaváhání bych to tak udělala, protože těhotenství je strašně dlouhá doba a já si neumím představit, že bych jen ležela doma. Pokud mi to zdraví dovolí a nic mi nebude bránit v chození do práce, tak mi to přijde jako příjemně strávené čekání na porod. Ale uvidím, co mi doporučí lékaři.
V čem vás těhotenství omezuje?
Nechodím cvičit, tancovat, nemůžu do sauny nebo na masáž. Byla jsem na horách, ale nelyžovala jsem. Člověk je omezen, musí na sebe dávat větší pozor. Na nákupy chodím zásadně s partnerem, abych nenosila těžké tašky. Na druhou stranu nejsem nemocná, ale těhotná.
Za posledních pár dní jste se minimálně dvakrát smáli v závěru Televizních novin při příchodu sportovního redaktora. Co vás tak pobavilo?
Většinou nás pobaví závěrečné zprávy, kterým se slangově říká „tečky“.
Myslíte reportáže se zvířátky?
Ano, zvířátka nebo zábavnější reportáže, kde se člověk může uvolnit. Většinou se smějeme něčemu, co se odehraje v té reportáži, nebo nás pobaví pan režisér, který pronese nějaký vtípek. Ví, že to ustojíme, že se mu tam nerozesmějeme na celé kolo. Myslím, že je to příjemné odlehčení zpráv.
Ušetříte teď za dopravu, když jezdíte s Michalem do práce jedním autem?
Bylo by fajn, kdybychom něco ušetřili a ještě přitom byli spolu, ale ono to tak není, protože máme každý jiné časové nástupy, takže i když vysíláme společně, nejezdíme jedním autem.
Víte, co čeká Reye, až odejdete na mateřskou?
Ano, už jsme to přece jednou zažili. Na tu krátkou dobu zaskočí místo mě některá kolegyně.
Změnilo vám těhotenství chutě?
Nikdy jsem nemusela moc pizzu a teď jsem měla období, kdy jsem nejedla nic jiného. Bylo to až neuvěřitelné, ale už mě zase chuť na pizzu přešla.
Jaké teď máte období?
Klidnější, ale pořád musím mít něco k jídlu při ruce. Teď jsem si třeba dopřála čokoládového muffina (ukazuje na talířek), na sladkosti jsem si dřív moc nepotrpěla.
Co je teď jiné, než když jste čekala Lucase? Vzpomenete si, jak jste to prožívala?
Teď už vím, do čeho jdu. Předtím jsem si to neuměla vůbec představit. Počítám s tím, že všechno bude jinak. Nemůžu se najednou sebrat a někam odběhnout. Všechno musím plánovat. Všechno mi také bude déle trvat. Než obléknu robátko, připravím sebe, zjistím, že ho musím přebalit.
Plánovali jste potomka?
S Míšou jsme si o miminku povídali. Vlastně mě překvapilo, že o něm začal on sám mluvit.
Komu jste tu zprávu sdělila jako první?
Těhotenství přišlo nečekaně brzo, téměř hned. První to věděli moji kluci, Míša a Lucísek. Potom jsme to oznámili zbytku rodiny.
Jak se syn těší na sourozence?
Je natěšenej. Od listopadu, kdy jsme to zjistili, se pořád ptá: Kdy se to miminko narodí? Pro něj je to příliš dlouhé čekání. Trochu se obávám, že si myslí, že si spolu budou hrát, hned jakmile se narodí. Ale byli jsme teď v nemocnici a na pokoji tam s námi byla paní s holčičkou. Luky ji pořád hladil a chtěl o ni pečovat, takže si myslím, že právě tak hezky bude prožívat i svého sourozence.
Už jste vybrali jméno?
Se jménem máme problém. Nějak jsme nenarazili na to pravé. Pořídili jsme si knížku jmen, hledáme na internetu… Ještě máme čas, ale to si říkáme od začátku. S Lucasem jsem to měla jednoduché. Věděla jsem téměř okamžitě, jak se bude jmenovat, a jménem jsem ho oslovovala, ještě když byl v bříšku.
Mluvila jste s Michalem o tom, zda chce být u porodu?
Sám přišel s tím, že by tam chtěl být.
Jaký má váš partner vztah s Lucasem?
Fantastický. Skvěle si sedli. Jsou parťáci, rozumějí si a mají se rádi. Třeba teď, když jsem byla v práci, spolu šli do kina.
Bylo pro vás jistě důležité, jak si budou rozumět...
To je jedna z nejpodstatnějších věcí pro každou mámu, když si najde přítele, že chce, aby si rozuměl s jejími dětmi. Nikdy ten partnerský vztah nebude fungovat, pokud spolu nebudou vycházet. Takže to pro mě bylo samozřejmě velice podstatné, ale neměla jsem vůbec strach. Tušila jsem, že se z nich přirozenou cestou stanou kamarádi.
Už jste postřehla rozdíl ve vnímání věcí, vyplývající z partnerského desetiletého věkového rozdílu?
Zatím opravdu ne. Míša je na svůj věk vyspělejší a já se zase cítím na pětadvacet... (smích)
Jak spolu nejraději trávíte čas?
Úplně nejradši jsme, když ráno nemusíme vstávat. Pospíme si a pak si chystáme velkolepé perfektní snídaně. Potom jedeme na zápas, jdeme na procházku, než jsem byla těhotná, šli jsme si zasportovat. Rádi chodíme do kina, na dobrou večeři, navštěvujeme rodiče, stále něco vymýšlíme. Teď jsme třeba byli s malým na matějské.
Snídáte v posteli?
Koupili jsme si na to takový perfektní stoleček, takže občas snídáme i v posteli.
Kdo to připravuje?
Na střídačku. Někdy já, někdy Míša. Kdo zrovna první vstane. A těšíme se na snídaně na terese, až se po ránu oteplí.
Kde jste měli první rande?
To je těžká otázka, protože vážně nevím, co považovat za první rande. Na Barrandově máte kavárnu přímo v televizi. Neodehrála se taková schůzka tam? Určitě to bylo někde mimo práci, tam jsme se totiž moc nestýkali. Znali jsme se delší dobu a sblížili se myslím někdy na podzim. Venku zrovna bylo krásné babí léto. V práci jsme maximálně zašli na terasu na kafe.
Jak bude vypadat vaše svatba?
V tom máme oba jasnou představu a naštěstí se nám shoduje. Hodláme se vzít v úplně nejbližším kruhu rodiny, abychom si to užili hlavně my dva, protože svatba se týká především nás dvou. Čím velkolepější veselku máte, tím víc se musíte věnovat druhým. My nechceme mít hostinu, kde běháte od jednoho hosta k druhému.
Víte, kdo vám ušije šaty?
Zatím mám spíš představu, jak by mohly vypadat, ale kdo je bude šít nebo kde je budu shánět, zatím ještě nevím.
A kdy se obřad odehraje?
Rozhodli jsme se, že nebudeme prozrazovat nic o svatbě, protože jeden termín už nám unikl. Nechceme, aby se to opakovalo. V tomhle vás zklamu, ale nic ze mě nedostanete.