Jsou chvíle, kdy je vám obdiv mužů tak trochu na obtíž?
Já si myslím, že každé ženě lichotí, když od mužů cítí zájem nebo rovnou třeba i slyší kompliment. V tom nejsem výjimka, ale samozřejmě záleží hlavně na tom, jak dotyčný zašel daleko. Když ten muž hledá něco víc, vy jste mu už dala najevo, že nemáte zájem, a on přesto pokračuje v dobývání, tak to už příjemné není.
Kdyby vám v rozjeté společnosti sáhnul muž na zadeček nebo vás vzal kolem ramen, dokázala byste se ubránit?
Kdybychom měli s kolegy večírek a bylo by to jen tak z legrace a od člověka, který si to jako dobrý kamarád a kolega může dovolit, aniž by v tom byl nějaký podtext, tak to člověk bere s humorem. Ale kdyby si tohle dovolil cizí člověk na nějaké akci, třeba posílený alkoholem, nejspíš bych reagovala dost rázně. Jako každá žena. I když já zatím takovou situaci nezažila, tak odpovídám čistě teoreticky. Asi bych se hned neotočila a nevlepila dotyčnému facku, ale ohradila bych se.
U člověka natolik oslnivého vzhledu, jaký máte vy, se předpokládá dostatek sebevědomí. Někdy jsou ale i krásní lidé nejistí. Jak jste na tom byla se sebevědomím dejme tomu v době dospívání? Bála jste se, jestli pro vás přijdou chlapci v tanečních?
V tanečních jsem tohle řešit nemusela. Měla jsem svého tanečníka Vlastíka, se kterým jsme se předem domluvili, že budeme taneční pár. Jinak já jsem nikdy významně nepřemýšlela o vzhledu. Ani na druhém stupni základní školy, kdy už se dívky vzhledu někdy i hodně věnují... Byla jsem spíš takový klukovský typ. Sice jsem vypadala jako holka, ale věčně jsem lítala na kole nebo někde lezla po stromech, tak mě ani nenapadlo řešit, jak vypadám. V pubertě jsem obdivovala ženy na titulních stránkách časopisů – líbilo se mi, jak mají krásné vlasy, krásnou pleť. Sama sobě jsem se vůbec nelíbila, tak jsem obdivovala je.
Zatímco teď víte, že to všechno byla retuš...
(směje se) Vlastně ano. Obdivovala jsem něco, co v reálu není. Hodně mi tehdy pomohla maminka, která mi dodávala sebevědomí a vždycky tvrdila, že jsem krásná. Podpora rodiny je v citlivých letech dospívání moc důležitá. Dnes bych řekla, že sama k sobě mám zdravě vyrovnaný vztah. Osobně na vzhled dám jen do určité míry. Je důležitý, ale nikoliv prvořadý. Mnohem důležitější je to, co člověk vyzařuje.
Vlasta
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.