Lucie Benešová: "Můj manžel příšerně žárlí"

Lucie Benešová: "Můj manžel příšerně žárlí"

Čtyři děti, to už je pěkná smečka. Přesto si stýská, že nejstarší Lucián už tak trochu míří z domu. Ale nejmenší Lara jí moc času na truchlení nenechá. A možná i díky ní Lucie Benešová vůbec nevypadá na to, že právě oslavila čtyřicítku.

Překročila jste čtyřicítku, jak jste slavila?

Měla jsem krásnou oslavu, tři dny jsem s přáteli strávila v Mikulově, takže zatím to prožívám radostně. Tomáš mi zorganizoval s kamarády koncert, hrál svoje vlastní písničky a jednu mi i věnoval, prostě romantika. Taky mi zahrála kolegyně Jitka Smutná a byla skvělá. Složila písničku po desetiletém manželství a bylo to tak přesné, že jsme se smáli ještě hodně dlouho. My jsme totiž slavili zároveň i desetileté výročí svatby.

Máte spokojené manželství, a co víc – čtyři děti. Přitom vy sama jste jedináček – to proto jste jich chtěla mít tolik?

Možná podvědomě. Ale nebyl to plán. Neřekla jsem si v osmnácti, že budu mít velkou rodinu. Mít větší tlupu je fajn. Je to pro ně lepší do života, pomáhají si navzájem. A já nejsem upnutá jen na jedno. Mám teď malou Laru, takže mě tak netrápí, že nejstarší syn se už osamostatňuje. Naše děti jsou od sebe věkově celkem daleko, máme takové minijedináčky. Mně to takhle vyhovuje, aspoň si každého pořádně užiju. Ale zase v šedesáti zdaleka ještě nebudu mít klid. Jiní mají už pohodu, cestují si, kam chtějí...

Ale vy se ani teď moc nelimitujete, nebo ano?

Podle mě jde s dětmi úplně všechno, jen to musíte mít dobře zorganizované. Máme hlídací kamarádku Květu, babičky, Tomáš hlídá, i větší děti. Sára umí koupat, přebalovat, takže odběhnutí na 2–3 hodinky vůbec neřeším. Taky jsem nikdy neuznávala, že bych si jako máma nemohla vyrazit. Laru máme naučenou, že ji udrncáme v kočáru, ona usne a my můžeme dál sedět na terásce. Ale je fakt, že v práci jsem musela ledasco odřeknout. Vím, že třeba teď nemůžu naskočit do divadla, přes den točit a večer mít představení. Já ale nikdy nebyla velká divadelnice. Vždycky mě víc lákala kamera. Byla jsem i ve skvělém divadelním spolku Háta, kde byla výborná parta, ale to je zájezdové divadlo, kde jste dvanáct hodin v zápřahu – to bych teď už nemohla. Možná někdy později.

I natáčení bývá ale časově náročné, nechybí vám děti, když jste delší dobu pryč?

Samozřejmě úplně nejlíp je mi, když je mám všechny pohromadě. Ale tak na dva dny. Čtrnáct dní na dovolené se všemi bych už nezvládla. Nejsem zběsilá matka, která pořád ukazuje fotky dětí v mobilu. Práci a rodinu odděluju, pracuje se mi tak líp. Teď při natáčení na Moravě jsem měla pocit, že vůbec děti nemám. I když u nejmladší Lary to úplně nejde, tři dny bez ní je můj rekord. Nebojím se ji někomu nechat, ale pupeční šňůru do tří let přece jen cítíte. Ale třeba Štěpánek, kterému bude devět, už jede na 14 dní na soustředění, a já jsem v klidu.

Děláte ještě rozdělené dovolené pro starší a mladší děti?

Dva starší puberťáci už s námi vlastně ani nejezdí. Já jsem sice byla smutná, že na rodinnou dovolenou už nechce ani Sára, ale je jí patnáct, jela radši ke kamarádce na chatu. Byla se mnou jen u moře s dětským domovem Domino v Plzni, kterého jsem patronkou. My s Tomášem a dvěma mladšími jsme byli v Řecku, ale jinak jsme moc volna neměli. Lucián s námi už vůbec tráví minimum času, nanejvýš ho dostanu na dobrý oběd nebo večeři, to má rád. Sára zas miluje nakupování, ale nejen oblečení, dělá se mnou ráda i velké nákupy v potravinách, dokonce i vaří.

Prázdniny už jsou za námi, začíná škola – jak to prožíváte?

Musím se přiznat, že to je pro mě nejhorší období. Končí léto, moje nejmilejší roční doba, ve vzduchu je cítit chlad, najednou si uvědomíte, že musíte zpátky do reality. Od 1. září začíná úplně jiný režim. Už nemůžete jen tak někam s dětmi večer ven a nehlídat čas. Ranní vstávání a tahle nesvoboda mi hrozně vadí.

Zmínila jste, že léto bylo hodně pracovní...

Natáčela jsem seriál Vinaři a bylo to nádherné, všechno probíhalo venku, žádný ateliér. I když je pravda, že květen a červen byly náročné. Máte třeba tři natáčecí dny, ale odjíždíte už den předtím – takže konec školního roku byl složitější. Ale v létě pak vycházelo všechno skvěle. Ve Vinařích hraju vesnickou ženu Heduš, je to docela megera, zvlášť na svého manžela. Taková metrnice v květovaných šatech. Rázná ženská, ale jiný typ, než co jsem dosud hrála. Bodrá Moravanka, krev a mlíko. Na jižní Moravě se cítím moc dobře, točili jsme na Pálavě a ten kraj mi hrozně sedí, hlavně lidi. A víno miluju. Nikdy jsem nepila tvrdý alkohol, ale víno už od nějakých sedmnácti. Mám ráda i všechno kolem vinařství, baví mě pozorovat hrozny a vinice, strašně ráda poslouchám povídání o tom, jak víno vzniká, co se musí udělat, čím postříkat vinohrad...

Nebylo pro vás jako pro milovnici vína trochu riskantní natáčet seriál mezi vinicemi?

Leda snad ve volném čase, ale při natáčení se vůbec nepilo. Já doufala, že třeba aspoň trošku, ale ani ťuk! Místo bílého vína jsme měli ve skleničkách jablečný džus ředěný vodou a místo červeného rybízový džus.

Ve Vinařích hraje i váš manžel, setkávali jste se na place?

Minimálně. Teď od září jsem ale začala natáčet další seriál, kde mám roli ženy, která změní zásadně život jedné z hlavních postav. No a mého filmového manžela hraje právě můj opravdový manžel. Je příšerně žárlivý a bude mi dost komplikovat život.

Nedá mi, abych se nezeptala, jestli je takový i ve skutečnosti?

Naopak, Tomáš nežárlí vůbec. A pokud ano, tak to v žádném případě na sobě nedává znát.

Koupil vám k narozeninám nějaký dárek?

Koupil mi krásné hodinky a kabelku. Opravdu mě překvapil, protože běžně dostávám spíš to, co zrovna potřebujeme. Už mám za sebou zahrádku na auto, autorádio, zahradní sekačku. Nejosobnější dárek, co jsem dostala, byly pánve. Ale perfektní. Tentokrát se ale Tomáš překonal. Ještě slíbil, že mě vezme na večeři, kde pořádně oslavíme naše výročí. Já mu pořídila kóji v mikulovském sklepení, kde bude mít uložená svá vína.

Vy posíláte manžela do vinného sklípku? Nebojíte se, že tam pak bude pořád?

Ani ne, degustace se pořádají jednou za čtvrt roku. A hlavně – já tam budu jezdit s ním!

On by ale byl radši, kdybyste s ním jezdila na snowboardu – zkusíte to?

Abych řekla pravdu, moc se mi nechce. Vlastně se mi vůbec nechce začínat něco nového, co neumím. Baví mě výtvarné činnosti, rukodělné práce, interiér, tam si dokážu představit nějaké zdokonalování. Vlastně se mi možná nechce něco začínat fyzicky. Asi jsem líná. I když teď od září prostě musím začít cvičit! Po čtyřicítce už to jen tak samo nejde. 

Co jste o Lucii možná nevěděli:

Do povědomí diváků se dostala díky filmu Vekslák, jako dabérka a rovněž coby nezapomenutelná Beruška pořadu Prásk! Hrála mimo jiné v seriálech Horákovi, On je žena!, Ordinace v růžové zahradě a Gympl. Její asi nejvýraznější rolí byla postava Ireny ve filmu Sametoví vrazi. Objevila se také ve filmech Ro(c)k podvraťáků a Bobule.

Zbývá Lucii Benešové při všech dětech a pracovním vytížení i čas na manžela Tomáše Matonohu? Proč je její manžel kuchař lepší než ona? Přečtěte si v nové Vlastě 37/2014!

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Lucie Benešová
  • Móda: Saka, sáčka, kabáty
  • Příběhy slavných lidí s handicapem
  • Vsaďte doma na lampy
  • + RECEPTY K VÍNU
Předplatné Vlasty


 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky