Lucie Benešová: Manžela bych nevyměnila

Lucie Benešová: Manžela bych nevyměnila

S postavou Evy, kterou hraje v seriálu Gympl, nemá nic společného. Je to sympatická usměvavá ženská, která na sebe práskla spoustu věcí. Třeba čím ji manžel Tomáš Matonoha nejvíc vytáčí, kam se letos chystají na dovolenou, i to, co si myslí o těhotenství ve čtyřiceti.

V seriálu Gympl hrajete poměrně slušnou mrchu, profesorku Evu Lenerovou. Jak vás potvory baví?

No dobře! Na to snad nejde ani jinak odpovědět. Pro herce není nic horšího, než když musí hrát nudnýho, hodnýho pionýra. Potvory mají šťávu, jsou zajímavé a to je na tom to zábavné.

Jak to vnímá okolí? Nemají vůči vám lidé kvůli roli Evy předsudky?

Myslela jsem, že to bude o hodně horší. Už při natáčení mi známí říkali: „Počkej, až tě lidi uvidí v televizi, to ti neprodají ani rohlík.“ Ale naštěstí to tak vůbec není. Ono je na této roli zajímavé to, že ji vlastně diváci mají svým způsobem rádi, táhne je k obrazovkám, nejdou proti ní. Eva totiž není taková ta vyloženě zlá, prvoplánová mrcha.

Eva učí fyziku a matematiku. Byly vám tyto předměty na škole blízké?

Vůbec ne. Pro mě byly doslova pekelný, což byl vlastně i jeden z důvodů, proč jsem šla na konzervatoř, na které matika ani fyzika nejsou. Dodneška jim vůbec nerozumím, takže je docela vtipný, když na tabuli píšu různé vzorce a vykládám o něčem, o čem vůbec nic nevím.

První dítě jste měla ve dvaadvaceti, poslední loni. Jak jste prožívala těhotenství a porod tehdy a teď?

Určitě co do snadnosti a péče je to jednodušší dneska. Stejně tak s každým potomkem navíc jste zkušenější, víte, co vás čeká, takže už nejste tolik překvapená nebo zaskočená, když dítě začne z ničeho nic plakat. Prvorodička je vyklepaná úplně ze všeho, také je to pro ni obrovská hormonální změna. Naproti tomu žena, která čeká už třetí nebo čtvrté dítě, ví, co ji čeká. Já sama mám život rozdělený do dvou etap. První je život před Luciánem, druhou je život po něm. A myslím, že to tak má asi každá ženská – život před a po prvním dítěti. Najednou máte jiné priority, jinak vnímáte věci kolem sebe – co jste dřív považovala za důležité, už tak důležité není. Na prvním místě je to malé mimčo, vy jste až na tom druhém. Teď s Larou je to víc radost a klid, s Luciánem to byly víc starosti. Všechno pro mě bylo nové, proto mě i spousta věcí, které mě teď nechávají klidnou, vyvedla z míry a rozhodila.

Dvě z vašich dětí mají na české poměry docela zvláštní jména – Lucián a Lara. Jak jste na ně přišla?

No on měl mít i Štěpánek jiné jméno. Já jsem chtěla třeba Huga, ale Tomáš s tím nesouhlasil. A protože jsme spolu byli krátce, čerstvě zamilovaní, tak jsem si nedupla a dali jsme mu klasické české jméno – v tomhle je Tomáš konzerva. A co se týká Luciána, tak na to jsme přišli s Filipem (Blažkem – první manžel Lucie a otec Luciána, pozn. redakce). Vybírali jsme podle knihy jmen a jakmile jsme uviděli jméno Lucián, bylo rozhodnuto. Navíc já jsem Lucie, tak to má trochu i po mně. A Lara byl trochu oříšek, každý chtěl jiné jméno. Já jsem si třeba moc přála Cecílii, ale nikomu se to nelíbilo. Nakonec jsme tedy začali střílet jména naslepo a když došlo na Laru, všem se to zalíbilo a bylo rozhodnuto.

Kromě vlastních dětí máte už šest let v pěstounské péči holčičku Sáru. Proč jste se s manželem, hercem Tomášem Matonohou, rozhodli pro pěstounství?

Tohle téma by vydalo na samotný, více odborný článek. Ale pokud bych to měla shrnout do tří čtyř vět, tak to bylo hlavně proto, že jsme chtěli pomoct dítěti, které už nemá tolik šancí na osvojení jako třeba půlroční mimino. Zjistili jsme si informace, zeptali se, jaké jsou možnosti. Shodou okolností tomu také nahrálo to, že jsem patronkou dětského domova, ve kterém Sára do svých osmi let byla.

Jak Sáru mezi sebe přijali vaši synové? Štěpánovi byl tehdy rok, takže ten to asi moc nevnímal, ale Luciánovi už bylo deset…

Štěpán ji má úplně jako svou pravou sestru a Lucián si ji moc přál a přemlouval mě, abychom si ji vzali domů. Žádné rozdíly mezi dětmi neděláme. Sára je jako naše vlastní a vnímají to jak děti, tak samozřejmě i my s Tomášem.

Stejně jako váš muž i vy vypadáte dost temperamentně. Máte doma „Itálii“, nebo problémy řešíte v klidu?

Snažíme se, ale samozřejmě jsou někdy stavy a situace, kdy ten hlas zvýšíte. Ale talíře po sobě neházíme.

S Tomášem jste se společně objevili před kamerou jako manželský pár v komedii Polski film. Jaké to bylo hrát po boku svého skutečného manžela?

Srandovní. Natáčelo se to v našem bytě, dokonce v naší ložnici. Takže kromě toho, že během natáčení nastala řada komických situací, bylo to i dost odhalující. Najednou nejste schovaní za roli, hrajete sami sebe… Naštěstí jsme tam měli jenom pár scén, celý film bych v tomhle duchu točit nechtěla.

Coby herečka jste vystřídala iks seriálových manželů. Kterého, co se týče vlastností a charakteru, jste měla nejradši?

...hmm, tak teď jste mě zaskočila, na to se mě ještě nikdo nezeptal. Ale asi to bude Tomáš Lener z Gymplu. (Hraje ho Josef Polášek, pozn. redakce.)

Vyměnila byste Pepu za Tomáše?

Ne, to bych nevyměnila. Určitě ne.

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Lucie Benešová
  • Rakovina prsu: Když malá bulka změní život
  • Plavky a šaty
  • Co dělat, když vás ostatní přehlížejí?
  • + EXTRA PŘÍLOHA: Recepty pro remosku

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky