Lubomíru Rysovi je dnes již téměř osmdesát let, celý jeho život se ale točí kolem hokeje. Nejprve sám působil jako ligový hokejista, poté se stal pravou rukou české hokejové jedničky. 

V Americe s ním prožil celkem patnáct hokejových sezon, které se pro něj staly naprosto nezapomenutelnými. “Děkuju mu za všechno, co jsem s ním prožil, protože to bych sám nikdy neprožil. Viděl jsem skvělý hokej, podával si ruce s potentáty, slavnými hokejisty i dalšími sportovci. Cestovali jsme spolu, byl jsem třeba na Havaji nebo s týmem na audienci v Bílém domě,” sdělil Rys pro Seznamzprávy.cz.

Vystřídal po boku Jágra několik působišť. Když pobývali ve Washingtonu, připojila se k němu také jeho manželka Štěpánka. Všude pak s nimi trávila čas také hokejistova matka, které se v Česku říká “mama džegr”. 

Cesta do Ameriky přišla nečekaně

Když byl Jaromír v Pittsburghu již dvě sezóny, zazvonil Lubomíru Rysovi telefon. Na druhé straně byl Jágrův trenér. “Řekl mi, abych letěl do Ameriky, protože Jarda potřebuje někoho k ruce – optimistického, veselého, chytrého, kdo je navíc z kladenského prostředí. Jarda byl mladý kluk, takže jsem měl být takový průvodce jeho života. Nakonec z toho bylo 15 let a já mu byl vším možným – s nadsázkou bratrem, sestrou, hlídal jsem mu psy, vozil jsem ho mercedesem na trénink, někdy mu vařil a večer s ním hrál playstation,” zavzpomínal s úsměvem.

V Americe s ním trávil vždy celou hokejovou sezónu, na léto se ale vraceli zpět do Česka, konkrétně na Kladno, odkud oba pochází. Jejich spolupráce často pokračovala i v tuzemsku. 

Lubomír Rys prozradil, že zpočátku byla pro mladého hokejistu velkou výzvou angličtina, ve které do té doby příliš nevynikal. “Nakonec se naučil anglicky plynně a já byl rád, protože jsem sám neuměl a pořádně to nezvládám dodnes. Umím dvacet slov. Prostě jsem to tam nepotřeboval. Vše, co bylo potřeba, mi řekl Jarda. Byla to někdy legrace, Anička Jágrová mi říkala, ‚Čužáku‘, to není možné, já mluvím anglicky a nedomluvím se a ty anglicky nemluvíš a všechno si domluvíš,” řekl šofér sportovní hvězdy.

Vlastní skříňka na zimním stadionu

Po boku Jaromíra Jágra chodil také do kabin na stadionu. Tam si společně užili spoustu legrace. Jednou si tak například Rys všiml, že vedle skříňky jeho svěřence je jedna skříňka volná. “Koukám na to a povídám si, to tak nemůžu nechat. Šel jsem do byra a napsal na lísteček Lubomír Rys č. 19, které jsem nosil, když jsem hrál na Kladně. No a zašoupl jsem to do skříňky hned vedle Jardy. Asi mi neuvěříte, ale celou tu dobu, co byl Jarda v Pittsburghu, to nikdo nesundal. Možná si zprvu říkali, teď přijde nějaký borec s č. 19, nějaký Rys. A pak to tam nechali. Asi i proto, aby si nerozhněvali velkou hvězdu ‚Džegra‘,” smál se Lubomír Rys.

O Jaromíru Jágrovi, se kterým strávil velkou část života, nemůže říct nic špatného. “Fajn, hodný kluk. Dnes je možná někdy vážný, ale tehdy byl hravý a veselý. Jednou si vyrazil zub a měl ho přilepený. V salonku na letišti se pak něčemu tak smál, až mu ten zub vypadl. Existuje fotografie, jak ho společně hledáme na zemi a Jarda se tomu směje. Já mu vždycky říkal, vlídným slovem projdeš celým světem. Ale s kloboukem na palici jen do Unhoště, dál ne. To si Jarda pamatuje dodnes,” vyprávěl. 

Do hlavy mu prý příliš nestouplo ani množství fanoušků, přestože jich kolem sebe měl stále plno. “I když se Jarda objevil v obchoďáku s naraženou čepicí, stejně ho nakonec poznali a hned vykřikli ‚Džegr‘! A už to bylo. Byl ale vždycky hodný, nikomu neodmítl podpis ani fotografii. Dával peníze i bezdomovcům. Udělal to tak, že je dal mně a já to za něj vyřídil,” řekl.

Potrpěl si na knedlíky

Životní styl sportovní hvězdy býval prý poměrně skromný. Svůj proslulý účes si jen málokdy nechal upravit u holiče. Většinou ho stříhala maminka nebo kdokoli v kabině, kdo měl zrovna čas. 

Většinou se také nestravoval v restauracích, ale doma. Nejraději měl vždy českou domácí stravu. “Proto mu hodně vařila maminka Anička. A když odjela, tak jsem mu občas vařil i já. Jednou to bylo kuře na paprice, ale než jsem ho uvařil, tak bylo deset telefonátů domů, co tam ještě mám přidat,” popsal.

“Taky třeba guláš, ten umím dobrý. K tomu knedlíky z prášku, protože v USA se jinak udělat nedaly. Jednou Jarda přišel za mnou, jestli mi knedlíky nezbyly. Už jsem měl jen omáčku, tak si ji Jarda vzal a chlebem ji pak vytíral,” řekl Ladislav Rys vesele.

Související články