Ljuba Krbová: „S chlapem se nesmíte nudit!“

Populární herečka Ljuba Krbová (50) neposkytuje rozhovory zrovna často. Naše čtenářky ale košem nedostaly. A tak si teď můžete přečíst, co si třeba Ljuba myslí o televizních seriálech, v čem je jiná než její manžel Ondřej Neff, jak pomáhá dětem, nebo proč se věnuje bojovým uměním.

Prozraďte nám, kde vás v současnosti mohou diváci vidět, jak v divadle, tak v televizi?

Mým domovským divadlem je v současné době Strašnické divadlo. Je to tam, kde kdysi hráli Cimrmanni a nechali tam nějaké dobré džu džu, protože je tam fajn. Hrajeme tam například Meyringova Golema nebo mé oblíbené Údolí včel. To je představení, na které se těším už od rána. Hostuji také v divadle Bez zábradlí, kde v jedné komedii mám tu čest účinkovat už dvanáct roků . No a v televizi je to teď nejčastěji Ulice.

Vzhledem k tomu, že jste už hrála v mnoha TV seriálech, tak předpokládám, že tento žánr nepovažujete za podřadné umění?

Co to je podřadné umění? Znám dobře nebo špatně odvedenou práci a když některý kolega skvěle nadabuje film nebo namluví komentář k dokumentu, nenapadlo by mě nazvat to podřadným uměním.

Bráníte se označení seriálová herečka?

V seriálu mě vidí víc lidí než v divadle, takže chápu, že mě tak někteří zařazují.

V seriálu Ulice jste vlastně od jeho zrodu, co vám tenhle formát herecky i lidsky dal?

Především mi umožnil skoro každodenní tréning před kamerou. Tohle jsem vždycky americkým hercům záviděla. Když je člověk před kamerou jako doma, snadno se vyrovná s technickými detaily, jako je dojít do světla, vědět, která kamera je střižená, jaký je záběr… Tady teprve začíná seriózní herecká práce.

Sledujete alespoň občas TV seriály, jaké se vám líbí?

Přiznám se, že mám v tohle špatné svědomí a někdy jsem dokonce úplně mimo. Doma se prakticky na televizi nedíváme.

Jaký je váš názor na latinsko-americké telenovely?

Setkala jsem se s nimi pouze v dabingu. Je to taky tréning, ale někdy se při něm docela nasmějete.

Nejen prací živ je člověk…Vy jste se nedávno vdala za spisovatele Ondřeje Neffa (63). Dnes spolu lidé stále častěji žijí tzv. na psí knížku, proč jste se rozhodli vzít?

Protože se nám chtělo… :-)

Prý to byla jen malá komorní svatba…

V tomhle fáma nelhala.

Byli jste někde na svatební cestě?

Jsme na cestách každou volnou chvíli, takže jednu z nich prohlásíme za naši svatební. Ještě se o tom poradím s Ondřejem.

Jak jste se s Ondřejem seznámila?

Jak už se tak herečky se spisovateli seznamují: V literární kavárně, kde jsme oba vystupovali.

Prý jste o sobě vůbec nevěděli, když jste se poznali, že on je známý spisovatel a vy známá herečka?

Ondřej se na televizi nikdy nedíval a já zase nečetla sci-fi, takže bez toho literárního večera bychom se asi minuli. A to by byla škoda.

Pan Neff je už dnes klasikem žánru sci-fi, máte ráda tento druh literatury?

Od té doby jsem už leccos ze sci-fi žánru měla tu čest přečíst. Momentálně mi každý večer leží na nočním stolku pár nových stránek jeho chystaného sci-fi románu Hvězda mého života.

V čem se lišíte a co vás nejvíc spojuje?

Lišíme se v biorytmech, já jsem sova, on je skřivan. Nejvíc ho ničí, že mě posedne běs aktivity v době, kdy se mu klíží víčka. Jsme oba roztržití chaotici, kteří pořád něco hledají a tudíž si to vzájemně nevyčítáme. Mít vedle sebe pedantického jedince, byla by to trýzeň.

Čeho si na svém manželovi, publicistovi a spisovateli Ondřeji Neffovi nejvíce ceníte?

Je to zábavný chlap. Ještě jsem se s ním nikdy nenudila. Dokáže se nadchnout pro všechny moje bláznivé nápady.

Jak jste vnímala rodinnou tragédii, která se v rodině vašeho manžela přihodila?

Nerada se k tomu vracím.

Tváří v tvář násilné smrti asi člověk asi člověk propadá silným emocím…

No právě.

Co dělá vaše dcera z prvního manželství Anna Marie?

Studuje třetím rokem práva na Karlově univerzitě. Nikdy bych nevěřila, že osoba tak temperamentní jako je ona najde zalíbení v biflování tlustých zákoníků!

Ljuba Krbová
Narodila se 5.7. 1958 v Hradci Králové.
Pochází z pěti dětí (má sestru a tři bratry). Část dětství prožila v Berlíně. Od malinka chtěla být herečkou, navštěvovala baletní přípravku ND, poté vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře. Ještě za studií se prosadila rolí v seriálu Zkoušky z dospělosti. Od té doby prošla několika pražskými divadelními scénami a zahrála si mnoho filmových rolí, například ve snímcích Anděl s ďáblem v těle, Holčičky na život a na smrt, Helimadoe, Lotrando a Zubejda nebo Experti. Ljuba Krbová je ale vnímána především jako seriálová herečka. Objevila se mimo jiné v seriálech Třetí patro, Přítelkyně z domu smutku, Hříchy pro pátera Knoxe, Život na zámku, Místo nahoře, Poslední sezona, Tři králové, Místo v životě, Bazén či v Ulice. V současné době hostuje v pražském Divadle Bez zábradlí nebo ve Strašnickém divadle. Je potřetí vdaná, za publicistu Ondřeje Neffa (63). Jejím prvním manželem byl ortoped Ivan Landor, s nímž má dceru Annu Marii, druhým kameraman Kristián Hynek.

Řekněte nám něco o vašem charitativním projektu Múzy dětem.

Múzy dětem je občanské sdružení, které se snaží děti z dětských domovů seznámit s muzikanty, herci, akrobaty, a vnést jim do života nějaké nové impulzy, které by v nich probudily múzický talent. Jezdíme za dětmi už několik let a je to myslím oboustranně užitečné.

Ví se o vás, že máte ráda sport, upřesněte nám svůj velký zájem o bojová umění: Prý jste v nich získala vavříny i v mezinárodním měřítku!

Ano, bylo to v Jerevanu v roce 2001 na mistrovství světa ve wu-šu. Skončila jsem třináctá nebo čtrnáctá, ale hlavně jsem si ujasnila, že bojová umění nejsou stvořena pro závodění. To byla má největší výhra.

A jste už bojovnice, nebo pořád ještě žák? Kdy se z žáka stává bojovník?

Je mi dobře v pozici žáka! I když mě občas moji spolužáci, kteří dnes už bojová umění učí, nabádají, že po jedenácti letech bych možná přece jen začátečníkům něco předat mohla… Bráním se ale, protože si myslím, že na učení je také potřeba talent. Já ho v sobě nenalézám.

Prý máte také ráda cyklistiku? Vyznáváte horské kolo, nebo jste spíš na roviny?

Horské kolo je skvělé, můžete jet krajinou, brodit potoky, nést kolo po skalách! To se přece nedá s asfaltkou srovnat.

Jak jste se dostala vašemu velkému koníčku fotografování?

Když mám doma guru digitální fotografie, není to tak těžké. Máme na sebe málo času a tak využívám každé příležitosti, kdy můžeme být spolu – a to je třeba při focení.

Máte ještě nějaký nesplněný životní sen?

Snít je hezké, ale já si radši zkouším hezké věci připravit. Ať už jsou to naše dobrodružné cesty, malý výlet k Sázavě, piknik na Homoli. Je spousta radostí, člověk jenom nesmí být líný je prožít.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek