Křehká víla s blonďatými vlásky, průsvitnou pletí, naivním pohledem a ještě naivnějším hláskem. Tuhle image si s sebou Linda Rybová nese celým svým hereckým životem. Režisér Zdeněk Tyc jí ale ve svém novém filmu El Paso svěřil roli, která se stereotypy pohádkové víly příliš nejde dohromady: Linda Rybová si zahrála ambiciózní advokátku, která se ujme případu romské vdovy, již hrozí, že kvůli dluhům přijde nejen o střechu nad hlavou, ale i o svých sedm dětí. Lindina hrdinka se musí střetnout nejen s lhostejnou byrokracií a všudypřítomným rasismem, ale koneckonců i s uzavřeným světem samotných Romů, kteří slečně v kostýmku ze začátku moc nedůvěřují. „Při vytváření mé postavy mi nejvíc pomohlo, co stálo ve scénáři – že je to taková slečinka,“ připouští Linda Rybová. Ve filmu si zahrál i její životní partner David Prachař – připadla mu role sociálního pracovníka. Oba shodně zdůrazňují, že je oslovilo téma filmu i fakt, že na rozdíl od většiny současné české filmové produkce se snaží něco skutečně řešit: „Hrála jsem v tom ráda, protože teď se točí málo vážných filmů, všichni jako by se báli, aby si nějak nezadali. Když už se točí něco z české současnosti, tak komedie, aby nikoho nepopudily,“ říká Linda Rybová.
Má to spočítané
Stereotypy a klišé opřádající život naivních blondýnek jí někdy v životě pomáhaly, jindy naopak. Díky své vizáži získala například roli éterické nevěsty Vodníka Dana Bárty ve filmové adaptaci Erbenovy Kytice. Na druhou stranu se její zevnějšek stal závažnou „přitěžující okolností“ v době, kdy veřejnost přetřásala její vztah s o šestnáct let starším Davidem Prachařem. Ten totiž kvůli ní opustil svou první ženu Danu Batulkovou. A Linda byla okamžitě zařazena do škatulky „fikaná naivka, která rozbila rodinu“. „Ženy, které jsem nikdy neviděla a ony mě také ne, mi psaly ohavné dopisy. Že jsem prototyp něčeho, co jim zničilo život. Sdělovaly mi, že od nich muž odešel přesně kvůli tomu druhu ženských, jako jsem já. Těch, co vypadají, že neumí do pěti počítat, a přitom mají všechno spočítané. Nikdy jsem nepochopila, co mám mít spočítané,“ konstatuje smutně Linda Rybová.
Část těchto nenávistných hlasů umlčelo její trojnásobné mateřství: S Davidem Prachařem si totiž v rychlém sledu pořídila dcery Rozárku a Josefínu a syna Františka. Některé „obdivovatele“ ovšem Linda provokuje o to víc: jak je možné, že po třech dětech vypadá stále stejně dobře? Jak si dovoluje nebýt tlustá a strhaná? A co víc: jak je možné, že s třemi malými ratolestmi stíhá hrát v televizi i ve filmu? „Linda Rybová rodí a děti dává chůvám!“ hlásal titulek v Blesku. Mít děti, být krásná a úspěšná – tahle kombinace se zkrátka neodpouští.
Příroda regeneruje
V rekonstruovaném mlýně třicet kilometrů za Prahou, kam se Linda s rodinou před časem odstěhovala, si na nepraktickou vílu rozhodně hrát nemůže: „Barák si uklízím sama, takže v něm permanentně panuje chaos rodiny s malými dětmi,“ říká. A přiznává, že život na venkově rozhodně není jenom romantické skotačení mezi lučními květinami. Zvlášť v zimě: „Na té venkovské je zvláštní nehybnost. Třeba se během čtrnácti dnů díváte z okna a venku se za tu dobu nic nezmění. Když spadnou listy a nefouká do nich vítr, trčí tam jen nehybné dřevo. Někdy, když padne už ve čtyři tma, se občas sama s dětmi bojím. Ale od jara do podzimu je to nádhera!“ To ostatně právě Linda Rybová ví nejlépe. Je to přece její něžný hlas, který nás v reklamě na stolní vodu tak vemlouvavě přesvědčuje, že „příroda regeneruje“!