Lilia Khousnoutdinova je designérka, dula, publicistka a iniciátorka osvětových programů. Pochází z tatarské rodiny, ale vyrůstala v Česku, Francii, Velké Británii i USA. V roce 2021 založila Nadační fond Propolis33, který se věnuje projektům týkajícím se plánovaného rodičovství, mateřství a reprodukce. Za manžela pojala miliardáře Karla Janečka, se kterým má dceru Isabelu a syna Karla.

Začala bych jednoduchou otázkou, a to, jestli jste si dala do nového roku nějaké předsevzetí, a pokud ano, jak se vám ho daří dodržovat?


Ne, spíš se snažím v životě neustále zaměřovat na to, co je pro mě hodnotné, a to je práce, kterou miluji a která mi dává smysl, čas s dětmi, partnerské chvíle a samozřejmě také přátelé a komunita. Ráda svůj čas plánuji tak, abych se mohla o tyto pilíře opřít a samozřejmě také cestovat. Nicméně do nového roku si občas dávám jakási přání, třeba že si vytipuji určitá místa, která bych ráda navštívila, anebo konkrétní milník, jehož bych ráda dosáhla. Ale přiznám se, že jak jsem starší, tak i tato přání mají čím dál více spíš symbolicky emoční charakter typu „krásný čas s dětmi a partnerem na zahradě”, nežli třeba nějaké konkrétní hmotné či projektové cíle.


V jednom rozhovoru jsem četla, že nemáte klasické české konzumní Vánoce, ale snažíte se myslet ekologicky a dbáte na udržitelnost. Co to pro vás a hlavně děti v souvislosti s těmito svátky znamená?


Vyrůstala jsem v rodině, kde se Vánoce neslavily, tudíž pro mě je to záležitost bez hlubšího přesahu. Respektuji však náboženskou rovinu ve smyslu narození Ježíše, naděje a radosti, kterou to přináší, proto jsem také mnohokrát byla například na půlnoční mši. Je to pro mě navíc konzistentní se symbolikou oslav zimního slunovratu, který slavím. Nicméně rovina dárků a štědrovečerní večeře je pro mě spíše cizí. Většinu svého života jsem na Vánoce v Česku nebyla, tudíž tuto otázku jsem vůbec nemusela řešit. Až v posledních letech jsem spíš kvůli Karlovi a dětem vánoční oslavy začala řešit. Snažím se to držet hlavně v duchu toho, že se scházíme jako rodina a můžeme spolu trávit čas. Nejraději tedy jsem, když jsou s námi nejen všechny děti, ale třeba i širší rodina, potažmo nějací blízcí přátelé.

Zároveň neříkám, že dětem nekupuji dárky. Samozřejmě ano. Nicméně snažím se pořizovat raději méně a spíše kvalitní, zdravé a dobře vyrobené věci z přírodních materiálů. Tento rok jsem pak nově zavedla i ekologické balení, takže používám doslova krabičky z DPD. Přijde mi to jako dobrý nápad, protože předtím mě vždycky vyhazování balicích materiálů trápilo. Také se snažíme, pokud možno, kupovat stromeček, který má potom šanci být zasazen a přežít. Uvidíme, jak se tomu našemu bude letos dařit. Dále si také čím dál víc dáváme nehmotné dárky, takže nejrůznější iniciativy ve smyslu zasadit jménem někoho strom, koupit jménem někoho pomůcky či třeba možnost nějaké záchrany nebo pomoci u různých neziskových organizací. To je podle mě velmi dobrá cesta do budoucna. Právě virtuální e-shop pomoci plánujeme zavést i v rámci Nadačního fondu Propolis, kde lidé budou moci nakoupit různé dárky pro ty, co to nejvíc potřebují. V Londýně jsem to zažila doslova jako fyzický obchod a je to zajímavé, kupovat bundy například dětem, které je nemají, a neodnést si nic, jen alespoň trošičku lepší pocit ze světa.


Sešly se u vás tedy letos u štědrovečerního stolu všechny vaše a manželovy děti? Pokud se nemýlím, máte jich dohromady šest. To musí být docela fuška. Kdo pro takovou horu strávníků vaří a co vlastně večeříte?


Ano, sešli jsme se všichni a udělalo mi to obrovskou radost. Jen tedy ne konkrétně u štědrovečerního stolu, protože tu největší oslavu jsme měli na již zmíněný slunovrat. Ale i potom, v průběhu svátků, nás navštívilo opravdu hodně blízkých lidí, včetně širší rodiny, například mých sourozenců. A bylo to nesmírně fajn.

Určitě je potřeba, aby se všichni nějak najedli, ale upřímně, řeším to úplně nejmíň z celé oslavy. Musím se také přiznat, že byť jsem chtěla, nakonec jsem letos ani neupekla žádné vánoční cukroví, a jak se zdá, nikdo si toho moc nevšiml.


Člověk by čekal, že Vánoce u miliardáře budou plné luxusu, ale vy působíte s manželem tak nějak jinak, že se mi to k vám nehodí. Jak tedy probíhají svátky po boku Karla Janečka? Dostala jste auto, šperky a diamanty?


Ano i ne. K výročí svatby, která je těsně před Vánocemi, jsem dostala krásný prstýnek od jedné mladé kouzelné návrhářky. Zároveň jsem opravdu vděčná, že mi v životě nic nechybí, a velmi často, nejen na Vánoce, děkuji za krásný život, který žijeme. Nevím, jak by měly vypadat Vánoce plné luxusu. Dáváme si, řekla bych, poměrně normální dárky a trávíme svátky převážně doma. Snažíme se s manželem zakládat na hodnotách toho, že největší luxus, který můžeme sobě navzájem i druhým dopřát, je čas a pozornost. A upřímně, tomu se žádné auto ani šperky nikdy nevyrovnají.


Váš manžel chtěl kandidovat na prezidenta České republiky. Co jste mu na jeho rozhodnutí řekla? Podporovala byste ho? Na co byste se jako první dáma zaměřila především?


Bylo to jeho rozhodnutí a podporovala jsem ho v tom smyslu, že jsme si u oltáře vzájemnou podporu slíbili. Jinak jeho kampaň byla pro nás a i pro celou rodinu poměrně složitým obdobím. Nicméně samozřejmě, kdybych bývala musela řešit roli první dámy, zkusila bych se toho chopit s co největší poctivostí a věnovala bych se určitě převážně tématům, kterým se věnuji už dlouhá léta. Konkrétně jde o oblasti, na které se zaměřuje Nadační fond Propolis33, takže témata spojená s plodností, týkající se sexuality, vztahů, porodů, matek samoživitelek, ale také projekty orientované na plodnost Země, udržitelnost, životní prostředí a volně žijící živočichy. Byla bych totiž velmi ráda, kdybychom tady pro děti jednak vytvořili společnost, v níž budou moct opravdu vzkvétat a ne se neustále prát s nesmysly, a zároveň abychom jim přenechali i Zemi ve stavu, za který se nebudou muset stydět a v němž budou moci zdravě fungovat. Takže děti, matky, rodiny a životní prostředí, to jsou určitě mé priority a předpokládám, že těmto tématům zasvětím i většinu následujících let.


Kterého kandidáta podpoříte ve druhém kole prezidentských voleb a proč?

Já nemůžu volit, takže pro mě je to otázka spíše abstraktní a symbolická. Nicméně, jak jsem se již vyjádřila před prvním kolem, v dané situaci bych si bývala dovolila volit srdcem. V prvním kole jsem spoléhala na to, že se buď stane zázrak, nebo že se do finální dvojice aspoň dostane pan Pavel. Ve druhém kole je pro mě pan generál absolutně jasnou volbou a upřímně, kdybych měla pocit, že existuje riziko, že se do druhého kola nedostane, dala bych mu hlas i v kole prvním. V den voleb jsem si na sebe i vzala symbolicky flanel a myslím, že asi ani není nutné rozebírat proč. Ráda bych, aby česká země měla prezidenta důstojného, reprezentativního a věřím, že pan Petr Pavel s paní Evou budou naší zemi velmi přínosným prezidentským párem.


Čeho si nejvíc vážíte na svém partnerovi? Na co vás sbalil?

Na Karlovi si nejvíc vážím jeho odvahy a odhodlání dělat to, co považuje za správné. Nikdy nekalkuluje, jaké pro něj mohou nastat nepříznivé konsekvence, ale když věří, že jde o správnou věc, prostě do toho jde. Také samozřejmě to, kolik času, energie ale i majetku věnuje své snaze zlepšovat podmínky pro všechny, je objektivně obdivuhodné. Zároveň pro mě jako pro ženu je to nesmírně laskavý a zároveň fascinující člověk, který má obrovský nadhled, rozhled a po jeho boku rozhodně nikdy není nuda. Sbalil mě právě na svou neomezenou představivost a mysl, pro něj nic nebylo nemožné. S ním jsem konečně měla pocit, že jsem potkala někoho, s kým mohu sdílet své nejodvážnější myšlenky a budu třeba pochopena.


Je na vás velmi sympatické, že nejste jen manželka bohatého muže, ale především žena, která má spoustu svých vlastních aktivit a je nezávislá. Je pro vás nezávislost a finanční svoboda ve vztahu důležitá?

Ano, nesmírně důležitá. Myslím si, že není nutné, aby měli oba partneři stejný příjem. Ale je důležité, aby žena věděla, že si vždy dokáže udržet nějaký, pro ni smysluplný, životní standard, i kdyby se ocitla sama. Podle mě může přímá závislost ve vztahu vytvářet určité strachy, které se nemusí dobře projevovat, a já jsem velmi vděčná, že jsem si také něco sama vybudovala a že rozhodně tvořím po boku svého muže, nikoli pouze díky němu a s ním.


Na čem teď vlastně pracujete? Na jaké zajímavé projekty se mohou ženy těšit?

V Nadačním fondu Propolis33 připravujeme řadu nových projektů, zejména například podcast Reproduktor. Samozřejmostí jsou nové kolekce šatů i šperků, třeba teď na zimu jsme přichystali krásné vlněné vesty z ručně tkané bhútánské látky nebo teplé šaty či termoprádlo z čisté merino vlny. Těsně před tiskem máme teď dvě knihy, které obě považuji za velmi přínosné a důležité. Jedná se o překlady z angličtiny. Také předpokládám, že do konce roku to nebudou jediné knihy, které vydáme. Jistě je před námi i mnoho akcí, včetně například Světového týdne respektu k porodu, kterého jsme vždy hrdým partnerem, nebo také cesty do ciziny, které provázím. Zároveň si chci tento rok ponechat o něco volnější vzhledem k tomu, že ten poslední byl kvůli Karlově kampani dost náročný. Určitě bych se chtěla intenzivněji věnovat sobě, rodině, zahradě a dětem.


Jste také především maminka syna Karla. Jaký byl váš porod a co si myslíte o přítomnosti mužů u porodu? Byl váš partner Karel příchodu miminka na svět přítomen?

S malým Kájou jsem měla nádherný porod, za což jsem moc ráda. Byla jsem u nás na mlýně s porodní asistentkou v prostředí, které jsem si pečlivě vytvořila a cítila jsem se být v těch nejlepších rukou. Karel přišel na svět velmi snadno, navíc bez jakýchkoli poranění. Musím říct, že dřív bych snad ani nevěřila, že tak dokonale porodit je vůbec možné. Velkou roli pro mě hrála samozřejmě kontinuální péče porodní asistentky, což bohužel stále ještě není v České republice standard. Žena často potká svou porodní asistentku až na porodním sále, tudíž pravděpodobnost toho, že si spolu vytvoří vztah, je mnohem menší, než když zdravotník o ženu pečuje celé těhotenství. Navíc samozřejmě i znalost rodičky, jak po zdravotní, tak i po psychické stránce, značí, že péče může být důkladnější a kvalitnější. Tudíž měla jsem to nejlepší, co může být.


Co se týká přítomnosti muže u porodu, je to zajímavý novodobý trend. Na jednu stranu může být porod v páru mimořádně silným, intimním okamžikem, který prohloubí a promění partnerský vztah jedinečným způsobem. Ale na druhou stranu, pokud jde muž k porodu pouze proto, že se cítí být tlačen nebo že je to módní trend, může to být spíš na škodu. Stejně tak pro ženu je velmi důležité niterně cítit, že se s partnerem dokáže uvolnit, důvěřovat mu a hlavně se před ním nestydět. Často právě stud a třeba i nechuť před partnerem vypadat jaksi nehezky nebo nedůstojně může hladkému průběhu porodu bránit. Pokud se pár rozhodne, že muž se bude porodu účastnit, doporučuji mu podívat se na kvalitní dokument o porodu, zajít si na kvalitní předporodní přípravu a ideálně také komunikovat s ženinou porodní asistentkou, doktorem nebo dulou tak, aby byl opravdu v obraze o tom, co ho čeká a jak se může smysluplně zapojit.

Ne každý vztah je ideální a určitě ve chvíli, kdy na sebe nejsou partneři dobře naladěni a panuje mezi nimi spíš disharmonie, vztek nebo smutek, může přítomnost muže u porodu též uškodit. Karel byl přítomný u Isabelky i u Káji po většinu času. Nicméně konkrétně na vypuzovací fázi byl vedle v domě a přišel až po porodu. Věřím, že to bylo pro nás pro všechny nejlepší rozhodnutí a že i díky tomu, že jsem se mohla plně soustředit sama na sebe za podpory porodní asistentky, mohl porod proběhnout tak snadno a krásně.


V poslední době probíhá na sociálních sítích boj influencerek, které se přou, zda je lepší klasická výchova, nebo ta respektující, kdy k dítěti přistupujete jako k osobnosti, nic nezakazujete, nekřičíte, ale vysvětlujete. Co je vám bližší, respektive, jak vychováváte vy?

Hlásila bych se spíš k té výchově respektující. Nicméně nikdo není dokonalý a rozhodně neříkám, že bych to vždy perfektně zvládala. Samozřejmě jsem se svými dětmi občas v situacích, kdy si nevím rady. Snažím se být co nejlepší mámou, tápu a často mám pocit, že jsem něco nezvládla tak, jak bych bývala chtěla. Na to konto se mi vždycky vybaví vtip: věřila jsem, že budu dokonalou mámou a potom se mi narodily děti. Takže mám obrovský soucit se všemi rodiči, kteří hledají tu nejlepší cestu.

Myslím si, že výchovné metody jsou různé a každé rodině může vyhovovat něco trochu jiného. Nicméně zároveň jsem přesvědčená o tom, že tolerance například k míře fyzických trestů anebo i k verbálnímu ponižování vůči dětem je v naší společnosti velmi přehnaná. Tu pomyslnou laťku bychom tedy určitě mohli posunout trošičku výš a být na své děti alespoň tak laskaví a uctiví, jak jsme k jiným dospělým lidem nebo jak bychom chtěli, aby se jiní chovali k nám.


Slyšela jsem, že se chystáte na Island. Co se chystáte navštívit a vidět?

Na Islandu jsme byli na svatební cestě již předminulý rok a teď před Vánocemi jsme si ji krátce zopakovali. Výročí jsme strávili jen spolu během tří dní a bylo to velice krásné. Island miluji, divoká příroda a úcta k ní jsou tam velmi cítit, navíc tam mám i několik svých oblíbených míst, kde máme mnoho vzpomínek. Věřím tedy, že jsme tam rozhodně nebyli naposledy.