Jsem blondýna a dělám v bulváru. Denně klopýtám na jehlách do redakce, abych se smečkou dalších krvelačných hyen vymyslela novou boudu na naše celebrity. Tentokrát můžeme zdrbnout známého moderátora…

Pořád v akci

Sehnat ho není celkem problém. Když mu zavoláte, obvykle telefon zvedne, nebo se ozve zpátky. Potíže začínají ve chvíli, kdy si s ním chcete dát schůzku. Je pořád v poklusu, a tak se vám může stát, že domluvený rozhovor proběhne třeba v autě cestou z jedné akce na druhou. Když máte ale štěstí, zastihnete ho po vysílání na Evropě 2. Někdy chodí na snídani do blízkého hotelu i s kolegou Patrikem Hezuckým. Kdo je nikdy neviděl spolu naživo, přišel o hodně. Jsou totiž ještě rozvernější než při vysílání, popichují se a špičkují, že málem zapomenete, že s nimi sedíte pracovně. Musíte ale Leoše zastihnout v dobré náladě. Když ji nemá (musím říct, že to je málokdy), nedostanete z něj nic a umí být i pěkně štiplavý.

Arogantní nafoukanec

Možná právě pro jeho pichlavé poznámky ho mnozí považují za arogantního pitomce, který si o sobě moc myslí. A také kvůli tomu, že nikdy nevypadne z role showmana. Nezachová se jinak, než ho znáte z televize. Docela bych chtěla někdy být u Marešů doma a vidět, jaký je ve společnosti těch nejbližších, jak žije, když ho nikdo nevidí…

Závidím, závidíš, závidíme!

Co je ale spoustě lidí nejvíc trnem v oku, je fakt, že je Leoš Mareš bohatý. Potrpí si na luxus (který si může dovolit) a nestydí se za to, jak bývá v Česku zvykem. Naopak, ještě si z toho dělá legraci. Nedávno si prý koupil ohromnou televizi za 7 milionů korun. „Já nevím, kdo přišel na sedm milionů, když ta cena byla jen pět,“ řekne a koukne se na vás, jako že co to s vámi udělá. Jo, rád šokuje a bohužel mu na to spousta lidí skočí. Kolik článků už bylo na téma „Co všechno má Leoš Mareš, a obyčejný občan ne“ napsáno. Hraje se v nich na tu nejhorší lidskou vlastnost – závist. A taky na přesvědčení řady lidí, že moderování je vlastně jen kecání, které přece umí každý. Stejně jako psaní do novin nebo třeba hraní televizi… Tak víte co? Zkusme každý dělat to, co je podle nás tak strašně jednoduché, a buďme v tom dobří. Třeba nám také brzy budou všichni závidět…