Letos vás čeká nástup do muzikálu Mamma Mia!, kde si zahrajete hlavní roli. Řekněte mi o tom něco.
Role Donny je úžasná, už se nemůžu dočkat, až se budu vžívat do této dobrosrdečné ženy, milující matky, pohodářky a každým coulem ženské do nepohody. Muzikál Mamma Mia! je milá, zábavná show, ze které srší obrovská energie, a divák bude mít spoustu příležitostí se zasmát, odpočinout si a především si zanotovat nadčasové melodické hity skupiny ABBA. Je skvělé, že si zahraju, zazpívám i zatančím.
Už se na muzikál připravujete?
Jak se to vezme. Začneme ho studovat od září, premiéra je naplánovaná na 12. prosince, takže máme ještě čas. Já osobně se snažím být ve formě, pravidelně vystupuji a koncertuji, denně zpívám a vůbec chci být v dobré kondici, abych potom vydržela ten nápor, který přijde. Dokážu si představit, co mě čeká, ale je to výzva, se kterou se ráda poperu.
Vaše webové stránky jsou přímo napěchované akcemi, které vás letos čekají. Někdy máte i dvě vystoupení za den. Kam především byste nalákala fanoušky?
Ano, čeká mě toho do podzimu ještě spousta – vystoupení, koncerty, natáčení televizních pořadů… Těším se mimo jiné, že se objevím 14. června v Lidicích, kde budu zpívat během uctění památky obětí fašismu. Zároveň mě čeká turné charitativních koncertů Číslo na Boha v deseti českých a moravských městech.
Tam byste měla, pokud vím, vystupovat se Zdeňkem Podhůrským. O co půjde?
Jde o velkorysý projekt, který přispěje handicapovaným dětem v konkrétním regionu. Začínáme 19. května v Ústí nad Labem a končíme 23. června v Českém Krumlově. Se stejným záměrem se také připravuje letní festival na Lipně na přelomu července a srpna letošního roku. Budou to dvojkoncerty a já tentokrát spolu s Petrem Kolářem zazpívám 5. srpna. Celé to stojí a padá s entuziasmem Zdeňka Podhůrského a producenta Aleše Nejedla, kteří mě ke spolupráci přizvali.
Jak jste se se Zdeňkem dali dohromady?
Naprosto přirozeně. Jsme kolegové z Divadla Kalich, potkali jsme se při práci na muzikálech Jack Rozparovač a Robin Hood. Je to milý muž, se kterým se mně osobně velmi dobře hraje na jevišti i kecá v klubu. Zdenda hledal někoho k sobě, slovo dalo slovo a já jsem v podstatě hned na spolupráci kývla. Imponuje mi, když má někdo jasno, co chce a jak na to.
Před nedávnem jste si zakoncertovala se zpěvačkou Hanou Zagorovou. Jaké to bylo?
Bylo to úžasné, i mně se zpívalo moc fajn, nikdy na to nezapomenu. Hanička Zagorová mě letos pozvala jako hosta na svůj velkolepý koncert v Lucerně a byla jsem svědkem něčeho vskutku nevídaného. Tolik přízně, nadšení, souznění, obdivu! Bylo vzrušující pozorovat a vnímat, jak strašně moc ji její fanoušci milují. Absolutně bezmezná odevzdanost. Hanička byla moc milá a perfektně celý koncert absolvovala navzdory zdravotnímu handicapu.
Máte mezi lidmi z branže hodně důvěrných přátel?
Se svými kolegyněmi z hudební branže vycházím přátelsky. Vždycky se ke mně mile chovaly i profesně zkušenější kolegyně – Petra Janů, Eva Pilarová nebo třeba Helenka Vondráčková.
Práci máte rozplánovanou takřka na každý den. Mezi tím ještě musíte zkoušet, cvičit hlas… Zbývá vám také nějaký volný čas?
A co je to volný čas? Já mám výhodu v tom, že si o tom, co a kolik toho budu dělat, rozhoduji sama. Jestli přijmu nabídku na nějakou roli, zda pojedu zpívat tam, či onam, budu-li vystupovat v konkrétním televizním programu, to je jen na mně. Dá se říct, že jsem v jednom kole. Stále se něco učím, doma cvičím a zpívám, snažím se, aby mi tělesná schránka nechátrala víc, než je třeba, čtu, aby hlava neotupěla. Miluji svého syna a ráda se o něj starám, neobtěžuje mě postarat se jako hospodyně, o co je třeba. Na druhou stranu cítím, že v životě jsou nesmírně důležité zážitky. Tak, a jsme u toho volného času... Zážitky jsou totiž spojené právě s volným časem. Jsem šťastná v přírodě, ideální je pro mě také spojení sportu a přírody. Myslím si, že už jsem našla rovnováhu mezi prací a volným časem, a tak si tu správnou proporci hlídám, protože vím, že když si na to neudělám čas, budu nervózní, protivná, zkrátka uštvaná. A to je špatně. Razím heslo: miluji práci, je to motor, ale je důležité umět ho také vypnout.
Zmínila jste, že čtete. Jaká knížka vás v poslední době zaujala?
Miluji knihy spisovatele a duchovního vůdce Thich Nhat Hanha. Jeho kniha Cesta k plnému vědomí mi v mnohém změnila život. Četla jsem ji asi čtyřikrát. Mockrát jsem se do ní začetla v obdobích, kdy jsem si přišla zmatená a bezradná. Domnívala jsem se, že neumím být šťastná. Z ní jsem se naučila, jak štěstí prožívat, a rozhostil se mi klid v duši. Zkrátka mě posílila. Teď jsem dočetla další jeho skvělou knihu, jmenuje se Nic nekončí, nic neumírá. Také ona je plná vzácných myšlenek, které člověka pohladí a uklidní v dnešním uspěchaném světě.
Zajdete třeba sama do divadla jako divák?
To víte, že jo! Jsme opět u těch zážitků. Ráda chodím do divadla, na koncerty, do kina, i když v posledních letech jsem viděla podstatně více představení pro děti než pro dospělé. Ale to vůbec nevadí. Baví mě dětský svět a je mi dobře, když se třeba děti smějí. Úplně pookřeju, když je pozoruju, jak jsou spokojené a veselé. Je to pro mě relax, druh meditace.
Co vás naposledy uchvátilo tak, že byste to doporučila našim čtenářům?
Včera jsem se synem Arturem a s kamarádkou fotografkou Ivou Haj zašla na úžasnou výstavu Tim Burton a jeho svět. Je to překrásná výstava nekonečné kreativní fantazie tohoto skvělého výtvarníka. Moc jsme se nasmáli a zároveň jsme neustále mumlali slova obdivu nad těmi nápady, tu morbidními, tu bezstarostně bláznivými, tu romantickými. Je to opravdu nářez, návštěvu vřele doporučuji!
V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že se chystáte „rekreačně“ hrát na kytaru a na klavír. Věnujete se tomu?
Právě jste udeřila pomyslný hřebíček na hlavu, když jste řekla hrát „rekreačně“. U kytary jsem totiž dlouho nevydržela, ale na klavír brnkám poměrně často. Přidala jsem k tomu také perkuse, často zpívám jen tak s metronomem a capella a cvičím s halfplaybacky či různými karaoke, které mi jako podklady připravuje můj dvorní klavírista a kapelník Petr Berki. Víc než kdy jindy se věnuji hudbě i doma. Přináší mi to i pohodu na jevišti, cítím se víc připravená. Jsem zkrátka tak trošku šprtka, ostatně vždy jsem byla. Jako Blíženec jsem lajdák i šprtka, to je smrtelná kombinace...
Ráda prý cestujete a lyžujete. Vyrazila jste si letos někam na hory?
Naposledy jsem si byla v březnu zalyžovat v Itálii ve Val di Fiemme. Bylo to naprosto super, vyšlo nám i počasí, pořádně jsme si to užili!
Jela jste tradičně se synem?
Ano, byla jsem se synem a s partou několika dospělých a dalšími dvěma chlapci.
Věří Leona Machálková v to, že i na ni ještě někde čeká "ten pravý"? Co podle ní chybí singl ženám? Přečtěte si v nové Vlastě 19/2014.
