Vám teď, Lenko, vyšlo nové cédéčko, co byste o něm řekla?
„Je to cédéčko a DVD zároveň. To DVD je moje vůbec první. Je to záznam kytarového koncertu, který má skvělý akustický zvuk. Hodně se tam ty kytary střídají, protože každá písnička si žádá něco trochu jiného.“
Kolik máte na kontě desek?
„Nepočítala jsem to, ale ke dvacítce.“
Koho napadalo, abyste natočila DVD?
„Přála jsem si ho já, protože v poslední době hodně koncertujeme. Koncerty měly tak velký ohlas, že jsem si říkala, že by bylo hezké, kdyby se to natočilo. Jednou za mnou přišel slovenský producent, že by rád náš koncert natočil. Domluvili jsme se a v divadle Aréna, kde mívám ročně dva koncerty, jsme to natočili.“
S kým teď hrajete?
„Někdy před třemi lety jsme dali dohromady úžasné trio, které se mnou tvoří Mirek Linhart a Sean Barry. Marek hraje na akustickou i elektrickou kytaru a také zpívá, Sean hraje skvěle na irskou harfu, klávesy a akordeon. Díky němu dostala naše hudba zcela nový prvek a moc dobře se mi s ním hraje. Jsme tedy sice jen tři, ale naše představení jsou velmi pestrá.“
Kde jste Seana potkala?
„Při natáčení desky kapely Irish Dew, což je skupina, která se koncentruje na irskou muziku. Jejich lídr Vašek Veselý mě pozval, abych jim tam zazpívala. Seana jsem si vypůjčila na pár koncertů, a už s ním hraju třetí rok.“
Jak jste vybírala písně na svou novou desku?
„Dramaturgii jsem postavila na CD Best of, které vyšlo před třemi lety. Tam jsem shromáždila jak některé hitovky, které vydavatelství chtělo, tak písně podle mého cítění. Vracím se tím až do šedesátých let, ale myslím, že ty aranže zní moderně, jako by dnes našly svou dobu. Jsou to písně mnoha žánrů, od lidovek, přes vážnou a irskou hudbu, až po rockové písně. Když jsem si tohle všechno prošla, měla jsem krásný materiál pro natočení toho koncertu.“
Na desce a DVD jsou tedy ty samé písně?
„Ano, udělali jsme to tak proto, že někdy si to člověk vezme do auta a poslouchá jen tu hudbu, jindy si sedne doma a vychutná si i obraz. Zvuk té desky je tedy stejný jako na DVD, nechali jsme schválně potlesky, i některé chyby, aby zůstala zachovaná autentická atmosféra koncertu.“
Kdo je autorem textů vašich písní?
„Všechny písně jsou otextované Zdeňkem Rytířem, který vlastně vytvořil mou image. Moc si jeho textů vážím, mají nadčasový ráz, je to něco mezi baladami, šansony a písněmi. Vždycky je tam příběh s pointou, navíc napsaný v krásné, malebné češtině. Jak jsem vysledovala, lidi nechodí jen na moji muziku, ale také si poslechnout jeho texty.“
Někdy před patnácti lety mělo ještě smysl vydávat desky i z finančního hlediska, protože cédéčka se prodávala. Jaký význam tedy pro vás má vydání desky dnes?
„Je to zaznamenání toho koncertu, jinak ta událost zmizí a už se k ní nedá nikdy vrátit. V tomhle směru to srovnávám třeba s fotkou nebo obrazem, je v tom i kus energie, kterou do toho umělec v době vzniku dává.“
Vy jste se účastnila druhé řady StarDance, máte nějakou zajímavou historku ze zákulisí?
„Měla jsem s partnerem trochu smůlu, protože mě nakazil chřipkou, což mi vzalo dost sil. Sice jsem mu říkala, aby to vyležel, ale nedal si říct, a když si to on odbyl, byla jsem zas nemocná já.“
Kolik kol jste vydrželi?
„Asi tři nebo čtyři, vypadli jsme na konci listopadu.“
Možná se to moc neví, ale vy máte něco společného se Céline Dion, viďte?
„To je docela úsměvná historie. V roce 1988 jsem dostala nabídku, abych v Eurovizi reprezentovala Švýcarsko, protože jsem tehdy měla pár francouzských písní. Dali mi nějakou francouzskou píseň, kterou jsem tam měla zpívat, ale protože mě z Československa nechtěli pustit, píseň jsem zase vrátila. Tu samou píseň pak dostala v té době začínající zpěvačka Céline Dion a s ní nakonec Eurovizi vyhrála.“
Takže jste dnes mohla být stejně slavná a úspěšná jako Céline Dion...
„Kdo ví, ta šance tady byla.“
Kdy jste se pak se Céline Dion viděla?
„To bylo letos na jaře. Volali mi z O2 arény, že dělají výběr pro Céline Dion, ať pošleme nějaké materiály. Pak mi zavolali, že Céline si mě vybrala jako předskokanku.“
Aniž by věděla, kdo jste?
„Přesně tak, to jsem ji řekla až po vystoupení. Hodně se tomu smála a říkala, že vlastně zpívá díky mně.“
Pojďme ještě k vaší rodině, kolik je vaší dceři Lence?
„Patnáct let.“
Kam chodí školy? Je u nás, nebo jste ji vyslali do zahraničí?
„Je na základce, takže teď se rozhodujeme, kam půjde dál. Letos můžou dávat přihlášky na tři školy, tak jsme trochu klidnější, že má víc šancí se dostat na školu.“
Takže se dcera více potatila, nebo je spíš po vás?
„Od každého má něco, je ale umělecky založená, dobře jazykové vybavená, ale necítí, že by chtěla absolvovat podobnou životní dráhu jako já. Také proto se nehlásí na konzervatoř, ani jinou uměleckou školu.“
Jaký je její hudební vzor?
„Má velký záběr, ale obě máme rády Pink a třeba i písně Eltona Johna. Hodně mění svoje názory, zkrátka se hledá.“
Jak dlouho jste se svým manželem Borisem Drbalem?
„Dlouho, už to bude skoro třicet let.“
Slavíte výročí?
„Samozřejmě, vždycky si na to rádi oba vzpomeneme.“