Poprvé se televizním divákům představila při hledání prvních SuperStar. Od té doby si zahrála například v seriálu Velmi křehké vztahy, úspěšném filmu Román pro ženy a aktuálně moderuje VIP zprávy na Primě či reality show Farmář hledá ženu. Obstála by na venkově? Je opravdu taková, jakou ji vídáte na obrazovce? Posuďte sami, jedno vám ale rozhodně slíbit můžu. S touhle dámou se určitě nudit nebudete!
Když se podíváme na současnou sérii Farmář hledá ženu vysílanou na Slovensku, můžeme nabýt dojmu, že ta česká verze je tak trošku nudná...
Ale vůbec ne! Pro ně by byl náš farmář samozřejmě moc romantický a málo píchavý. Ale tuzemský formát je nám šitý na míru. Když u nás a na Slovensku Farmář začínal, všichni se museli držet manuálu – tzv. bible. Ale možná proto, že ta jejich druhá řada nebyla tak úspěšná (přece jenom musíme uznat, že slovenské publikum je jiné, temperamentnější), tak si řekli, že to vyhrotí. První dva díly byly jiné, než diktovala licence. A možná jim to zvedlo sledovanost. Ale je to tím, že Slováci jsou odlišní. Tak to prostě je.
V čem?
Tvrdím to odmalička. Mají jiný naturel. Stále budeme konzervativnější. U nás pořád funguje to milejší podání reality. My jsme ve Farmáři nenahrnuli všechny do jedné místnosti a nedali jim na stůl čtyři lahve pálenky.
Opravíte mě, když řeknu, že si myslím, že vám farma jako taková není moc blízká?
Máte ten pocit z toho pořadu?
Přečetl jsem si pár rozhovorů s vámi...
Jo tohle! No, už tři roky se mě pořád dokola ptají, zda si to umím představit, žít na venkově. Co to je za otázku? Ty lidi nejsou na Marsu. Ano, já si zvolila velkoměsto, protože jsem se v něm narodila a celý život žila. Ale ať už existence na venkově nebo ve městě má svá pro a proti, je to o rozhodnutí. A já fakt nejsem panenka z cukru. Naši hrdinové prostě takhle žijí a já jsem velmi empatický a přizpůsobivý tvor. Nemám problém navléct si holiny a někam v nich vyrazit. Považuju to za absolutní samozřejmost. Takže – na jejich notu se naladím do několika minut.
Umíte si představit, že byste žila v domě nebo chalupě za Prahou?
Umím! Rozhodně! (velmi přesvědčivě) Nemám pocit, že žiju animovaný seriál. S manželem (novinář Jaroslav Plesl – pozn. red.) rádi jezdíme na chatu, kde není teplá voda a svítíme svíčkami, zatápíme v kamnech. A je to opravdu velmi osvěžující. Nemáte mozek zanesený věcmi, které musíte řešit ve městě. Proto tam jezdím, abych si vyčistila hlavu. Dorazíme a Jára jde do lesa na dříví.
A jde mu to? Přece jenom většinu času tráví v Praze v kanceláři...
Jasně! Je šikovnej! Není levej na ruce. (smích) A navíc tam vyrůstal! Já taky už jako malá jezdila na chatu nebo do přírody. Nejsme exoti z města, co vidí krávu a nevědí, co se děje.
Opusťme farmu a zamiřme do světa šoubyznysu. Vaší doménou jsou v současné době VIP zprávy. Ty sice moderujete s velkým elánem a nadšením pro věc, ale já tam přesto tak trochu cítím jistou „nevybitost“ a velký potenciál. Byla jste jednou z hvězd seriálu Velmi křehké vztahy, hrála v divadle...
Nemyslím, že jsem nevybitá. A v divadle stále občas hraju. Není to žádná sláva, ale aspoň něco. Ovšem faktem je, že zkoušení v divadle a seriál
mi opravdu chybějí! Ovšem nemoderovala bych jinak, kdybych vybitá byla, jak říkáte. Tohle je můj způsob projevu a není to žádným přetlakem, ale povahou.
Jak moc máte volnou ruku v tom, uvádět věci „na pravou míru“? To ve VIP zprávách v poslední době často zaznívá...
A jéje! (naoko se zhrozí a lomí rukama) Tak já bych hlavně ráda uvedla na pravou míru, že respektuju bulvár – do jisté míry – jako pětiminutové rozptýlení lidu, které tu má svůj prostor a má na něj právo. Jenže všechno se musí dělat pořádně. Má to nějaká pravidla. Třeba cukrář. Vás neurazí, když si místo máslového dortu koupíte dort plný tuku a pěny bez chuti? Když něco dělám, tak sakra pořádně. Tohle by bylo na dlouhý rozbor. Ale jistě to není tak, že nesnáším bulvár a vymalováno.
I váš manžel pracuje v médiích. Řešíte je často, bavíte se o nich?
Ano. Ale můj muž je skutečně novinář a profesionál. Když nemá ověřenou informaci, tak si vše zjistí, než něco napíše. A umí si dát věci dohromady. Bavíme se o jeho profesi i o mé, o bulváru. On má rád lidi, co ho dělat umějí.
Připomeňte, kde jste se dali dohromady? Byla to láska na první pohled?
Pracovala jsem v Express rádiu, ve stejném domě jako tehdy on – v Lidových novinách. Já nemůžu mluvit za Jaroslava, ale pro mě to byla láska na první pohled.
Co si tak pamatuju, v té době o něj usilovalo dost dívek a dam...
Vážně?! To vůbec nevím. (smích) Fakt jo? No... Tak to je fajn. (usměje se a spokojeně se zatváří) Ale myslím, že to jsem v té době moc neřešila. Já jen velmi silně cítila, že tohle je něco víc a úplně mě to pohltilo.
Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story.
