Na sklonku loňského roku Ladislav Špaček pokřtil svou novou knížku Dědečku, vyprávěj, v níž se snaží svět společenské etikety přiblížit dětem od tří let. Sám vyrůstal v temných 50. letech, kdy vybrané způsoby byly vládnoucí třídou považovány za buržoazní přežitek.

Přesto si už v dětství začal osvojovat jistá pravidla. „V naší rodině byl vzorem chování tatínek. Díky němu jsme večeřeli u kulatého stolu, pod ubrusem jsme měli molton jako v restauraci, tatínek si uměl uvázat více druhů kravatových uzlů, pečlivě si čistil boty. Přestože mně jako puberťákovi byly některé tyhle věci směšné, uložily se do mého podvědomí tak silně, že si je pamatuji celý život.“

Jako dospělého ho ani ve snu nenapadlo, že se výuka bezchybného pohybu vysokou společností jednou stane jeho životním tématem. „Po odchodu z Hradu jsem si na společenských akcích mohl více všímat lidí kolem sebe a viděl jsem, jak jsou často bezradní u jídelního stolu, nad rautovými mísami s překládacími příbory, neumějí si uvázat kravatu… Myslel jsem, že s kolegy uděláme televizní seriál o etiketě a tím to skončí. Naopak, tím to celé začalo.“

O etiketě nejen natáčí nebo vydává knihy, ale také pravidelně přednáší, pořádá semináře pro vysoce postavené manažery či pro politiky. Dnes prý přicházejí mnohem zpravenější o tématu než ještě před pár lety.

Havel nás učil vidění světa

Seriálem Etiketa se na začátku tisíciletí vrátil na televizní obrazovky, na nichž se v letech 1990 až 1992 objevoval jako redaktor zpravodajství. Po reportážním mikrofonu se mu ale nestýská. „Má krátká televizní kariéra je dávno pryč, dnes se posunula technika i forma zpracování televizních zpráv. Některé věci obdivuji, například skvělé technické možnosti být okamžitě kdekoli a živě vstupovat do vysílání…

Naproti tomu mi některé věci vadí, třeba směšování komentáře a zprávy a hlavně inscenování zpráv, jakási němá rekonstrukce události, která se stala, ale televizní štáb ji neviděl. Typické je to při reportážích o přepadeních banky, tam si zahrají všichni členové štábu, jejich nohy, ruce, ale zpravodajství to není, jen jakási směšná imitace.“

Se vzpomínkami na 10 let strávených po boku prezidenta Václava Havla ve funkci jeho mluvčího a ředitele Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky se Ladislav Špaček vyrovnal celou knihou.

„Tahle etapa mého života je na dlouhé vyprávění. Nejpodstatnější není, že jsem procestoval padesát zemí světa, že jsem se setkal se všemi korunovanými hlavami a světovými celebritami, že jsem byl u mnoha klíčových událostí té doby, ale že jsem mohl denně sledovat Václava Havla, jeho myšlenky, postoje, názory na události a na svět jako celek. Učil nás vidění světa jako globálního problému, měl hluboký zájem o svobodu člověka kdekoli na této planetě. Proto po jeho smrti truchlil celý svět.“

Ladislav Špaček (63)

  • Vystudoval pedagogickou fakultu v rodné Ostravě a Filozofickou fakultu UK, na pražské univerzitě též vyučoval.
  • Manželka Eva zůstala kantořině věrná.
  • Syn Radim je filmový a televizní režisér, dcera Daria filmová produkční.