Ladislav Smoljak se narodil v prosinci roku 1931 do rodiny krejčího, který do Čech přišel coby poloviční sirotek z Podkarpatské Rusi, neměl snadný život a svému synovi hodlal zajistit alespoň solidní vzdělání. Ladislav chtěl studovat režii na DAMU, ale nepřijali ho, a tak vystudoval obor matematika - fyzika na Vysoké škole pedagogické a nějakou dobu se živil jako učitel.
Zlom nastal v roce 1966, kdy se svými kamarády Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založil Divadlo Járy Cimrmana. Přednášky o fiktivním géniovi přilákaly pozornost širokého publika a Ladislav Smoljak nakročil ke své vysněné dráze. "Moc nás potěšil třeba okamžik, kdy k nám poprvé zavítal Jan Werich. Svěřil se, že to za začátku žral a myslel, že skutečně někdo vykopal nějakého obrozence, ale pak mu přátelé řekli, že se mýlí, a tak se přišel podívat," vzpomínal Smoljak později v rozhovoru pro časopis Květy.
V práci neústupný šéf
V čem se však matematik ve Smoljakovi nikdy nezapřel, bylo puntíčkářství až pedanství, se kterým přistupoval k divadelní i filmové práci. Ačkoli v jádru choval odpor proti komunistickému režimu, na divadle demokracii neuznával. Všechno muselo jet podle něho, přestože měl jeho kolega Zdeněk Svěrák často jiný názor. Smoljak například vykázal z divadla Jaroslava Uhlíře, který dvakrát prošvihl představení, ačkoli se ho Svěrák zastával. Do hlavní role v komedii Vrchní, prchni! obsadil Josefa Abrháma, i když Svěrák prosazoval Petra Nárožného. A když pak přišlo na natáčení snímku Rozpuštěný a vypuštěný, Svěrák dostal jen maličkou roli básníka Jelínka, přestože chtěl ztvárnit samotného inspektora Trachtu.
Smoljak svou touhu po dokonalosti ovšem neuplatňoval jen na své kolegy, ale i sám na sebe. Zřejmě i z toho důvodu jsme ho nikdy ve filmech neviděli v hlavních rolích, vždy si pro sebe vybral méně významnou postavu, která mu přesně seděla. A protože si byl vědom toho, že se snadno nechá rozptýlit něžným pohlavím, v Divadle Járy Cimrmana nesměla účinkovat žádná žena.
Ladislav Smoljak a Petr Brukner v inscenaci Afrika aneb Češi mezi lidožravci
Ženy jako prokletí
I přes toto přísné opatření ženy Smoljakovou kariérou čas od času cloumaly. Po letech byl prozrazen jeho románek s Dádou Patrasovou, kterou poznal v dobách, kdy působila v Semaforu. Ačkoli byl v té době už ženatý, začal se jí okamžitě dvořit. "Milovala jsem jeho osobnost, měl pro mě nepředstavitelné duševní charisma," přiznala Patrasová po letech.
Smoljak se za život třikrát oženil, třikrát rozvedl a zplodil čtyři děti. Ve svém posledním svazku s manželkou Alicí se snažil sekat dobrotu, a dokonce se uvolil zvolnit pracovní tempo, aby mohl pracovat na stavbě domu. Jeho vášeň pro Alici a zedničinu se ovšem moc nezamlouvala Zdeňku Svěrákovi. Ten si dodnes myslí, že svět kvůli tomu možná přišel o několik vtipných scénářů, které by byl Smoljak mohl napsat místo míchání malty. "Třeba udělal zkoušky na náklaďák a ten auťák si pak koupil, aby mohl otloukat cihly a nemusel platit řidiče a dopravu. A já se vztekal, že kdyby si na to najmul lidi, mohli jsme místo toho psát a napsat toho víc,“ uvedl Svěrák v dokumentu televize Barrandov Tajemství Ladislava Smoljaka.
Do posledního dechu
Ženy a stavitelské nadšení však byly tím jediným, co Smoljaka kdy odtrhlo od práce. Od vystupování v divadle ho neodradila ani postupující rakovina močového měchýře; ještě devět dní před smrtí hrál Komenského ve hře České nebe, přestože byl výrazně zesláblý, trpěl bolestmi a špatně se mu dýchalo. Ačkoli si přál zemřít na jevišti, nakonec musel do nemocnice, kde 6. června 2010 ve věku 78 let svůj nabitý životní příběh uzavřel.