Naděžda Chroboková-Tomicová: Málokdo ví, co nás s Pavluškou spojuje

Sestry Tomicovi - Pavla a Naděžda.

Za herečkou Naděždou Chrobokovou-Tomicovou jsme se vypravili do Hradce Králové. Její maminka slavila narozeniny a ona ji jako pozorná dcera přijela navštívit. Zastoupila také sestru Pavlu, která byla na dovolené. Ne všichni diváci vědí, že dvě hvězdné tváře seriálu Ulice patří k sobě: Naděžda ztvárnila velmi nesympatickou podnikatelku Květu, Pavla naopak velmi sympatickou kadeřnici Simonu.

Kdy vlastně veřejnost odhalila, že vás s Pavlou pojí láska sesterská?

Poprvé jsme se spolu objevily už ve filmu Nuda v Brně. A asi před šesti lety jsem byla pozvaná na konkurz do Ulice na roli Květy, kde jsem tenkrát hrála po boku pana Zindulky jeho milenku. Pamatujete se?

Abych pravdu řekla, už přesně ne… Byl to manžel paní Nyklové?

Ano, a pěkný grázlík. V seriálu umřel a moje Květa se tím pádem odmlčela. Před rokem a půl se mi z produkce opět ozvali, že by v Ulici potřebovali rozčeřit klidné vody a zda bych měla čas a chuť se vrátit. Tak jsme se s Pavluškou zase při práci potkaly, no, a časem jsme se pak dostaly do povědomí diváků i jako sestry. (směje se)

S Pavluškou – takhle něžně jí říkáte od dětství?

Ano, zůstala pro mě Pavluška. Ona mi říká Naděnko. Stejně nás oslovovali rodiče a všichni, kdo nás mají rádi. Už to ani jako nějakou zdrobnělinu nevnímám.

Nejste si podobné, ale i vaše postavy mají naprosto odlišné charaktery. Nezávidíte někdy Pavle přízeň diváků?

Já jsem po tatínkovi, sestra je celá babička, maminka mé maminky. A co se týče role Simony, máte pravdu, tu jí závidím, ale na druhé straně jí jak oblíbenost, tak úspěch přeju. Opravdu.

Diváci si sice na fenomén seriálu zvykli, ovšem herce ztotožňovat s rolí bohužel nepřestali. Schytala jste taky někdy výtky – co to ta vaše potvora zase vymyslela?

Ano! Dokonce jedna paní, která kolem mě jela na  kole, prudce zastavila, sesedla a řekla mi: „Dobrý den, vy jste tak zlá!“ Zeptala jsem se s úlekem, co jsem jí udělala. Ona odpověděla: „No, v Ulici!“ Snažila jsem se jí vysvětlit, že to jen hraju. Chvíli se zamyslela a pak dodala: „Tak to asi hrajete moc dobře, ale stejně, když vás vidím, hned to vypínám!“ Ale musím dodat, že mě zastavuje i spousta lidí, kteří mě chválí. (směje se)

Kde jste nejvíc doma? V angažmá jste v Olomouci, v Hradci je maminka a sestra, dcera i syn žijí v Praze…

Je to složitější. V srdci se cítím být stále tou Havířovankou z tvrdé severní Moravy, kde se narodil můj tatínek a kde jsme se sestrou prožily dětství. Mám tam hluboké kořeny a povahu blízkou tomu kraji, i když se možná za léta, co žiju na Hané, trochu změnila. Ale v podstatě si vlastně nemůžu vybrat špatně: Olomouc je krásné město, mí nejbližší žijí v Praze a v Hradci, takže za nimi jezdím, jsem naštěstí velký cestovatel. Kdoví, kde zakotvím…

Jak k tomu vlastně došlo, že se v rodině objevily herečky hned dvě?

Já jsem nikdy herečkou být nechtěla. Už jako malá holka jsem se chtěla stát lékařkou a pomáhat lidem, ale na základní škole jsem recitovala na soutěžích, hrála školní divadlo a chodila do lidušky, kde nás učila profesionální herečka. Přemlouvala mě i rodiče, ať zkusím talentové zkoušky na ostravskou konzervatoř. Rodiče mi nic nezakazovali, ale popravdě nevěřili, že zkoušky udělám. Takže moje přijetí pro ně bylo velkým zklamáním! (směje se) Ovšem já byla nadšená, vyjela jsem si sama po jiné životní koleji, na cestu, kterou jsem neznala…

Splnila ta cesta všechny vaše představy?

Když pak přišla realita hereckého světa, občas jsem litovala, proč jsem nešla na medicínu.

A Pavla vás na konzervatoř následovala?

Ne, na doporučení rodičů vystudovala střední pedagogickou školu, ale nakonec šla stejně na DAMU.

Jak spolu v rodině řešíte pověstnou hereckou rivalitu?

Nijak. My si s Pavluškou odmala fandíme. A to je moc fajn pocit.

Chtěla jste být lékařkou a bílému plášti jste se v životě stejně nevyhnula. Váš bývalý manžel je špičkový neurochirurg, syn si vybral také medicínu…

Asi to byla má úcta a obdiv k tomuto povolaní, kterou jsem možná na svého muže přenesla, ještě když jsme byli mladí manželé, měli malou dceru a on se rozhodoval, co bude studovat. Dcera mu pak, jako šestiletá, byla na promoci. A na syna jsem pak po letech tuto lásku a obdiv k medicíně přenesla určitě. Navíc mám mezi lékaři celoživotně hodně přátel.

Dcera Kateřina je mezinárodně uznávaná varhanice a cembalistka. Po kom podědila hudební nadání?

Hudba je moje láska a odmala jsem k ní vedla také obě děti. Když jsem zjistila, že má Kačenka pro hudbu předpoklady a že by ji ráda studovala, ze všech sil jsem její talent podporovala.

Byla jste si ji někde v zahraničí poslechnout?

V cizině se mi to podařilo jen v Krakově. Ale doma, když mám volno, nehraju a netočím, tak si její koncert nenechám ujít. Jinak to mám tak, že když jsem na cestách, návštěvu koncertů si vždycky naplánuji do programu. Samozřejmě i divadla, baví mě poznat jinou kulturu, vidět práci kolegů.

Máma je ta, která se stará, pomáhá, radí, pak děti začnou být soběstačné… Vyměnily jste si už někdy role?

No jéje! Moje děti jsou ke mně, zvlášť teď, když jsou dospělé a mají své rodiny, velmi kritické a neustále mě „vyučují a poučují“. Beru to. Prostě se stále učím! (směje se)

Jste typ, který i přes překážky umí jít za svým?

Ano. Ovšem ne přes mrtvoly, nebo abych ubližovala.

Rozhodujete se sama, nebo někdy potřebujete aspoň jednoho konzultanta?

Často potřebuji konzultanta! Většinou je to maminka, pak děti, sestra, taky přátelé, není jen jeden.

A v módě?

Taky konzultuji!

Vypadáte výborně. Diety, kondiční ranní běh… Co vám to říká?

Ani diety, ani ranní běh mi nic neříkají. Naopak, mám ráda sladkosti, všechno jídlo, jsem lenivá cvičit. Ale na druhé straně – ráda plavu, v zimě lyžuju, všude chodím pěšky nebo jezdím na kole, protože nemám auto. Tak vidíte, jak už jsme o tom mluvily, ve všem špatném hledám to lepší.

***

TAK ŠEL ČAS

1957 - Narodila se v Karviné-Ráji, v Havířově nebyla porodnice. Tam si ji pak rodiče hned odvezli. O pět let později stejnou „trasu“ absolvovala i její sestra Pavla.

1976 - Provdala se za Jiřího Chroboka, dnes věhlasného neurochirurga. Mají spolu dceru Kateřinu a syna Jiřího.

2006 - Za roli Hester ve hře U kočičí bažiny získala několik ocenění, mj. jiné nominaci na Cenu Thálie. Na jevišti vytvořila desítky postav – Desdemonu, Lady Macbeth, Annu Kareninu, Kostelničku, kněžnu Raněvskou, jak sama s humorem říká: „Přes naivky a lehké ženy jsem se dopracovala až ke zralým a záporným.“

2016 - V olomouckém Moravském divadle patří léta k pilířům činoherního souboru. Diváckou popularitu jí přineslo skvělé ztvárnění kontroverzní Květy Vavruškové v seriálu Ulice. Hrála v něm i se sestrou Pavlou.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky