Josef Polášek: Mně ta rivalita mezi Pražáky a Brňáky přijde blbá až nebezpečná

Prohlédněte si všechny fotografie (6)

Nepotřebuje rozmáchlá gesta ani grimasy, aby diváky pobavil. Navenek působí až plaše, ale zdání klame.  

V Brně se vám dařilo, proč jste se přestěhoval do Prahy?

Dostal jsem nabídku z Divadla Na zábradlí, kterou jsem přijal. Byla to sice velká změna, ale nelitoval jsem. Otevřely se mi nové možnosti.

Stěhoval jste se i s rodinou, což asi nebylo právě jednoduché.

V tomhle ohledu to bylo opravdu trochu složité, ale byli jsme mladší a děti malé. Dneska už by se nám stěhovalo hůř, ale znám i takové rodiny.

V Praze je mezi herci větší konkurence. Nelitoval jste někdy odchodu z Brna?

Nelitoval. Konkurence je myslím stejná, jen nabídek je v Praze víc. Brno mám rád, prožil jsem tam krásné roky, když jsme studovali JAMU, začínali v divadle, ale na celý život to nebylo. Paradoxní je, že jsem začal dostávat víc nabídek z brněnské televize až ve chvíli, kdy jsem se odstěhoval do Prahy.

Brňáci si často dobírají Pražáky, a zase naopak…

Mně ta rivalita přijde blbá až nebezpečná. Řekl bych ale, že se o ní víc mluví, než jaká ve skutečnosti je. Pro mě osobně není důležitá. A navíc, já nejsem z Brna, pocházím ze Zlína, kde žijí můj bratr, sestra, tatínek. Mám tam kořeny. Stejně tak jsou moje kořeny i v Brně a teď v Praze, kde mám svou rodinu, vyrostly mi tu děti a jedno se tu i narodilo. V Praze už asi zůstanu, nevím, kam jinam bych šel.

Televizní diváci vás poprvé více zaznamenali díky reklamě na žvýkačky. Replika „takové to domácí žvýkání“ zlidověla. Vzpomenete si na ni někdy?

To bylo myslím v roce 2004 a režisérem byl tehdy Petr Čtvrtníček, s nímž jsme se znali z divadla. Vybral si mě ale přímo klient Vašek Naiman. Sblížilo nás to, dodnes jsme kamarádi a občas zajdeme na pivo. Na úspěchu té reklamy se samozřejmě podílelo víc lidí.

Popularitu vám přinesly i seriály Vyprávěj nebo Gympl s (r)učením omezeným, pak také Opilé kuře. O seriálech se říká, že jsou to fabriky. Cítíte to také tak?

No, někdy to fabriky opravdu jsou, ale ta „fabrikoidnost“ je často otázkou peněz. Nedostává se jich, a tím pádem je i méně času a pracuje se v presu. Vždycky ale záleží na lidech, s nimiž děláte. 

Na svém kontě máte mnoho rolí podivínů, troubů… V jakých se cítíte nejlépe?

Asi bych řekl, že spíš než typ role mi sedí postavy, které nechávají divákovi prostor a nevybalí všechno naráz. Divák by měl mít pocit, že je nad vámi, že vás pozoruje a čeká, co z toho bude. To je jako s vtipem. Když předznamenáte pointu, nikdo se mu nezasměje. Mám raději naznačování, než předznamenávání. Divák si musí sám doplnit to, co je mu naznačeno.

Jak jste se vy, absolvent průmyslovky, vlastně k herectví dostal?

Jsem vystudovaný elektromechanik, pak jsem v oboru i chvíli pracoval, abych zjistil, že chci trávit víc času tím, co mě baví, což bylo herectví. Nejdřív jsem hrál amatérské divadlo a pak jsem se přihlásil na JAMU.

Pamatujete si ještě něco z práce elektromechanika?

Studoval jsem silnoproud, rozvodná zařízení, a tam se dávno změnily normy, spousta věcí se dělá jinak. Doma ale zvládnu zapojit vypínač a takové ty drobné opravy. Postupně jsem však přišel na to, že než abych něco vymýšlel a dva dny se mořil, jak něco udělat, je lepší si pozvat odborníka a zaplatit ho, protože jinak to je ztráta času. Takhle jsem si třeba říkal, že zkusím udělat dlažbu kolem domu. Asi bych ji i zvládl, ale bylo to tak časově náročné, že jsem raději pozval ty, kteří tomu rozumějí.

Jakou domácí práci zastanete?

Naučil jsem se péct chleba.

Ručně, nebo v domácí pekárně?

Peču ho v troubě, v pekárně ho nechám jenom míchat, protože to je nejnamáhavější část celého procesu, když máte těsto 10 nebo 15 minut hníst. Všechno ostatní už je zábava. Ručně dělám až poslední hnětení. Těsto pak dám kynout do ošatky a z ní ho vyklopím do trouby.

Jaké máte ještě hobby? Vím, že jste jezdíval na skútru, ale dneska jste přijel na kole...

Na skútru jezdím pořád. Na kole jsem začal jezdit proto, že mi doktor řekl, abych více sportoval. Jenže pak se mi nějak pokazilo koleno, ozvaly se menisky a byl jsem dokonce na operaci. Teď už ale zase můžu jezdit. A protože velké kolo se nedá nikam vzít, pořídil jsem si skládací. Je to britská legenda, ve složeném stavu nejmenší kolo na světě. Když jsem byl na čtyři dny v Německu na herecké dílně, vzal jsem si ho s sebou, do autobusu se krásně vešlo… Dává mi to svobodu.

Bylo vám padesát. Cítíte věk i jinak, než že vám odcházejí menisky?

Cítím, že už jsem dospělý. Vy ženské jste dospělé už ve dvaceti, ve třiceti, ale u nás chlapů to tak není. Já jsem si ve čtyřiceti myslel, že jsem dospělý, ale pak jsem došel k tomu, že to asi bude až v padesáti. Doufám, že to nedopadne tak, že dospěju až v šedesáti, protože tělo by chátralo rychleji, než bych vyšel z puberty.

Vaše žena není herečka, přesto si s vámi zahrála v trochu zvláštním snímku Polski film, že?

V tomhle filmu mohlo dojít k čemukoli. Pohrával si s realitou, s herectvím, se scénářem. Byly tam scény reálné i nereálné. Vždycky jsme čas od času zabrousili do skutečného života té které postavy, takže jsem měl dvě manželky – jednu skutečnou a jednu hereckou.

Musel jste ji přemlouvat, aby si stoupla před kameru?

Ani ne, i když rozhodně není z těch, kdo jsou nadšení z pozornosti kamer. Tahle práce ale byla úplně jiná, spíš jsme vzpomínali, než hráli.

Vedete k herectví vaše tři děti?

Ne, mají svoje starosti a radosti, svůj svět. Možná by si stouply před kameru, kdyby si tím vydělaly třeba na snowboard. Prostřední syn mi občas říká, že by ho herectví bavilo, že ho to láká. Teď má ale hlavu plnou něčeho jiného – čekají ho talentovky na střední výtvarnou školu. Hezky maluje. K herectví by také měl dispozice. Uvidíme.

Vnímají děti vaši popularitu?

Ony to takhle neberou. Vědí, že je pro nás všechny dobré, když mám práci.

A máte jí dost?

Jsem už asi čtyři roky na volné noze a neuvažuju, že bych znovu zakotvil v nějakém divadle. I když ta nejistota tu každopádně je. Neznamená to, že když jsem na volné noze, mám víc času, tak to nefunguje, jen nejsem vázaný k žádnému divadlu, můžu se rozhodnout, kde, co a s kým budu dělat. Některá představení se hrají i několik let, a pokud bych je měl dělat s lidmi, s nimiž to mezi námi nefunguje, bylo by to trápení. Na to už jsem asi starý.

Tak šel čas

1965 Narodil se 2. října ve Zlíně.

1994 Ukončil studia herectví na brněnské JAMU, kde studoval mj. s Tomášem Matonohou, s nímž ho dodnes pojí přátelství i projekt Komediograf.

2003 Začal působit v brněnském Divadle Husa na provázku.

2008 Zahrál si hlavní roli v hořké komedii František je děvkař.

2009 Ztvárnil Hynka Kupsu v seriálu České televize Vyprávěj.

2016 Objevil se v seriálu FTV Prima Opilé kuře.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky