Čím to, že vás Praha neláká? Nechcete být v centru dění?
Já jsem tu pomyslně pořád, protože můj manažer bydlí kousek od Václaváku, takže díky němu jsem v centru dění neustále. A když je třeba, sednu na vlak a z Ostravy jsem tu za tři hodiny. Je to kousek. T
Podtitul jednoho z vašich koncertů zněl Martin Chodúr zpívá všem zamilovaným…
Protože láska hraje v mém životě důležitou roli. Poté, co se mi narodil syn, ještě větší než dřív.
Jak se muž zamiluje do o šestnáct let starší ženy?
To zapříčiní osud, že si dva lidé sednou, a na věku v tom případě nezáleží. Bylo to jako z pohádky. Můžu potvrdit, že láska na první pohled existuje. Jsme spolu maximálně šťastní, takže je všechno v naprostém pořádku.
Texty na vaší desce Martin Chodúr 3 jsou sice o lásce, ale připadají mi smutné.
Myslím, že nejsou smutné. Jsou psané otevřeným způsobem, nemají definitivní výklad, takže je na posluchači, aby si je vyložil po svém. Možná tedy váš pocit, že jsou smutné, vypovídá spíš něco o vás a vašem momentálním rozpoložení.
Možná, ale stejně mi nevymluvíte, že jsou melancholické, někdy až dramatické.
Určité dramatično v hudbě a v umění vůbec je dobré. Pokud by všechny písničky byly o tom, jak je všechno v pořádku, nic se neděje a všichni jsme šťastní, byla by to nuda. Dramatický prvek je dělá zajímavými, to jsou věci, které mě inspirují. Snažím se dostat do nálady, co kdyby se daná situace stala mně, jak bych se cítil, jak bych se zachoval. Ten pocit se pak snažím vepsat do textu.
Co na texty říká vaše partnerka?
Jí připadají romantické, líbí se jí.
Vždycky je čte předem?
Pouštím jí celek, až když je písnička hotová. Pak si rád poslechnu její názor. Tím, že hodně mých písniček je inspirováno skutečnými událostmi, lidmi, které Ivonka zná, tak jí texty dávají ještě další rozměr.
Necháte si od ní mluvit do práce? Je přece jen starší, má větší nadhled.
Sám k sobě jsem velmi kritický, a když mě někdo přesvědčí, a nezáleží na tom, jestli to je Ivonka nebo někdo jiný, že bych měl písničku z nějakého důvodu změnit, a mně ten důvod přijde správný, rozumný, tak mu dám za pravdu, sednu a napíšu to úplně znovu. Většinou píšu tak, že každé slovo má své místo a kdybych ho změnil, pak to změní celý pocit z té písně, z toho, co vyzařovala. Radši tedy takový text odložím a napíšu úplně jiný.
Jak často dáváte písničky takhle „k ledu“?
Dost často. Mám spoustu věcí, které nikde nezazněly, i když mi daly spoustu práce. Zpívající autor musí být o písničce naprosto přesvědčený.
Zpíváte jenom vlastní písničky?
Na koncertech zpívám i cizí skladby, převzaté, a publikum to vítá. Ale o desce mám jasnou představu, vím, jak by měla znít, jakou by měla mít náladu, a podle toho skládám. Na svém kontě mám zatím tři alba a všechna jsou autorská. Teď mám ale pocit, že bych měl vydat album, na kterém budu více interpretem písniček světových autorů.
Žádný český vás neoslovil?
Ono jich moc není, kteří by seděli mému stylu. Navíc hodně jich také zpívá, takže skládají sami pro sebe. Zatím jsem ale neměl potřebu někoho hledat, měl jsem přetlak svých vlastních písniček – v šuplíku jich mám asi třicet.
Vy sám ale pro jiné interprety píšete. Teď jste napsal písničku pro Hanku Zagorovou na její desku O Lásce. Jak k téhle spolupráci došlo?
Dozvěděl jsem se, že Hanka chystá nové album šansonů, a nabídl se, že bych pro ni jeden zkusil napsat. Šlo to úplně samo. Už ve chvíli, kdy jsem řekl, že tu písničku udělám, jsem měl v hlavě jasný příběh a napsal ji přes noc.
A zase je smutná. Zpívá se tam o odcházení.
Ale také o přicházení. K té písničce mě inspirovalo hned několik žen z mého okolí, slepě věřících mužům, že nikdy neopustí svoji rodinu... Měl jsem při psaní na mysli jednu konkrétní osobu, ona asi ví, že je to o ní, navíc je velkou fanynkou Hanky Zagorové, takže je to ode mě pro ni taková zprostředkovaná zpráva.
Haně Zagorové se písnička líbila hned napoprvé? Nechtěla na ní nic měnit?
Vůbec nic na ní měnit nechtěla. Líbila se jí tak, jak byla… Jen se Hanka divila, proč si ji nenechám pro sebe, a byla překvapená, že jsem ten text psal já sám.
Možná proto, že na vaše mládí jsou vaše texty takové… Řekněme vyzrálé. Vypadáte starší, chováte se tak. Jste jiný než vaši vrstevníci. Čím to je?
To se nedá takhle generalizovat. Někteří moji přibližně stejně staří známí jsou konzervativnější než já, a na druhé straně spousta čtyřicátníků je víc ovlivněna moderním způsobem života než dvacetiletí.
Vy jste zvolil život uprostřed přírody, daleko od večírků. Kdybyste byl častěji vidět ve společnosti, možná byste byl slavnější…
Já si myslím, že platí: Rychle nabyl, rychle pozbyl! Podívejte se jenom do hudební historie. Jak dlouho fungovali Beatles, nejúspěšnější kapela všech dob? Dlouhodobá kariéra chce podle mě jiný přístup, je to cesta, která může být složitější, ale zase, jak se říká, ta přímá vede do pekel.
Poslední skladba na vaší desce je ukolébavka. Psal jste ji pro svého dnes už téměř čtyřletého syna?
Samozřejmě. Vznikla jako poslední a i na albu je poslední. Skládal jsem ji s představou, že u ní bude Martínek krásně spinkat.
Zpíváte mu často?
Zpívám, a také mu hraju na klavír, na klarinet, a má rád, když mu čtu.
Změnilo vás otcovství? Je vám teprve devětadvacet, což dnes není obvyklý „tatínkovský“ věk.
Já jsem dítě chtěl a věk jsem neřešil. A jestli mě to změnilo? To by asi musel říct někdo zvenčí. Já jen vím, že mě to udělalo ještě šťastnějším, než jsem byl… Vážím si toho, že mám skvělou rodinu, že jsme všichni zdraví, a to je pro mě to nejdůležitější.
TAK ŠEL ČAS
1989 - Narodil se 24. listopadu v Ostravě.
2003 - Stal se členem ostravské kapely Robson.
2009 - Zvítězil v talentové soutěži Česko Slovenská SuperStar a v anketě Český slavík se stal Objevem roku.
2010 - Firma Sony Music mu vydává sólové album Let´s Celebrate.
2011 - Začíná vystupovat s vlastní doprovodnou skupinou Mach.
2012 - Vychází mu album Manifest.
2015 - Dokončil desku Martin Chodúr 3.
2016 - První lednový den mu o 16 let starší partnerka Ivona Selníková porodila syna Martina.
