Roman Šebrle: Olympijskou medaili mi někdo vzal a zatím nevrátil

Roman Šebrle s manželkou Evou
Roman Šebrle s manželkou Evou

Rozhovor s Romanem Šebrle (44) se samozřejmě točil kolem sportu, ale také nám prozradil něco o své rodině a své současné pozici moderátora hlavních večerních televizních zpráv. 

Kdysi jste se pustil do kritiky startu původem afroamerických atletů reprezentujících evropské země na šampionátu starého kontinentu. Opravdu je to takový problém?

Nelíbí se mi, že tady vychováváme atlety, kteří vědí, že v běhu nemůžou konkurovat keňským nebo etiopským běžcům. Ti to mají geneticky dané, žijí na náhorní plošině ve výšce dva tisíce metrů, jsou díky tomu od přírody mnohem lépe vybaveni. A právě proto, že na mistrovství světa s nimi Evropané nemůžou vyhrát, je tu mistrovství Evropy, kde by si měli měřit síly skutečně evropští atleti. Etiopští a keňští závodníci tam nemají co dělat. Jenže třeba teď na šampionátu v Amsterdamu turecká výprava čistě pro tyhle závody nakoupila africké atlety jen proto, aby měli co nejvíce medailí – a to je přece celé špatně, to se mi prostě nelíbí. Není možné, aby evropskou zemi reprezentovali nakoupení závodníci, kteří o ní nic nevědí, neznají její hymnu, historii, tradice.

Je šance na změnu?

Musí se to změnit!

Kdybyste působil jako sportovní funkcionář, mohl byste to alespoň trochu ovlivnit…

To by nebyla práce pro mě. Možná k tomu jednou dospěju, ale zatím jsem o ničem takovém nepřemýšlel.

Ani trénovat byste nechtěl?

Trénování je něco jiného. Atletický trenér v České republice musí být naprostý srdcař, který se tomu věnuje dennodenně od rána do večera, svátky nesvátky, soboty, neděle... Nezbývá mu čas na sebe ani na rodinu.

Moc peněz za to asi také není…

Úplně minimálně, jak říkám, takový trenér musí být srdcař. Čest všem našim trenérům, ať už v Praze, nebo malých městech, vážím si jich. Sám bych na to zatím neměl s ohledem na rodinu čas.

Dostal jste takovou nabídku?

Dostal, na Dukle, ale právě z těch důvodů, které jsem uvedl, jsem ji nepřijal. Ještě chci sám aktivně něco dělat, třeba hrát golf, do kterého jsem se před časem pustil, a mám rodinu. Jakmile začnete trénovat a chcete to dělat poctivě, což já bych chtěl, pak nemáte čas na nic jiného.

Čeho chcete v golfu dosáhnout?

Chci být co nejlepší! (smích) Ne, já to takhle postavené nemám. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jestli budu olympijský vítěz nebo kolik medailí vyhraju, sport mě vždycky bavil, a proto jsem ho dělal. S golfem je to stejné. Snažil jsem se trénovat, co nejvíce jsem mohl, ale kam až se dostanu, to se teprve ukáže. V posledních letech jsem se zlepšil, protože jsem po dlouhé době začal zase pracovat s trenérem.

Trénujete v České republice?

Lze se připravovat i na našich hřištích, ale jsou věci, které tady nenatrénujete. U nás například nejsou rychlé greeny – kdo hraje golf, ví, o čem mluvím. V zahraničí jsou rychlejší, a jakmile vyjedete na turnaj, tak patování a krátká hra, která je nejdůležitější, je pak úplně o něčem jiném. Problémem jsou také klimatické podmínky. V zimě si u nás golf prostě nezahrajete, a když chcete celoročně trénovat, musíte za ním někam vyjet. Jenže teď nejezdím nikam…

Ale takhle to k vysokým metám nedotáhnete.

To máte bohužel naprostou pravdu. Co se dá dělat, můj největší problém je teď čas. Na prvním místě je moderování, golf je až druhý.

Už jste si v moderování jistý v kramflecích?

Pořád je co zlepšovat. Moje slabina je intonace, kterou nemám úplně přirozenou od přírody, takže se snažím na tom pracovat.

Chodíte se „učit mluvit“?

Chodíme i s kolegy, ale je pravda, že hrozně málo. Učí nás paní Eva Jurinová, která je naprosto fantastická, člověk se vždycky po té hodině zlepší.

Roman Šebrle s koleginí moderátorkou.

Moderujete hlavní zprávy, nelákal vás spíš sport?

Je pravda, že jsem čekal spíš takovou nabídku, ale nakonec se to vyvinulo jinak, a dneska jsem rád.

Jak jste snášel první ohlasy, které byly hodně kritické?

Celkem v pohodě, protože jsem věděl, že mají pravdu. Viděl jsem, že to není ideální… Nezbylo mi nic jiného, než zabrat a snažit se zlepšit.

Nechtěl jste to někdy vzdát?

Ne! Věděl jsem, že nemůžu být hned dobrý, protože na přípravu jsme měli jen asi čtyři hodiny. Připravovala nás paní Jana Postlerová, která sice asi mnoha lidem pomohla, ale já jsem se s ní nikam nedostal. Potřeboval jsem trochu jiný přístup, který má právě paní Jurinová. S ní mám pocit, že se někam posouvám.

Jak dlouho se chcete moderování věnovat? Nebude se vám časem přece jen stýskat po sportu?

Budu to dělat tak dlouho, jak dlouho bude mít Prima zájem. A protože mne to baví moc, tak na nějaký konec vůbec nepomýšlím. Pořád jde pro mě o něco nového, setkávám se s příjemnými a zajímavými lidmi, tým je tu naprosto bezvadný, takže já chodím do práce rád. Vždycky, když máme dlouhou pauzu, už se těším zpátky.

Cítíte na sobě, že trochu lenivíte?

Určitě lenivím.

Kterou z disciplín desetiboje byste dnes zvládl nejlépe?

Musel bych mít alespoň roční přípravu, ale… Možná, že vrhy by nemusely být ještě špatný.

Stýská se vám po desetiboji?

Mám tak nabité dny, že vlastně ani nestíhám přemýšlet, jestli mi chybí, nebo ne. Když zrovna nemoderuju, tak buď hraju golf, nebo jsem s rodinou. 

O svou zlatou olympijskou medaili jste před časem přišel. Jak se to stalo?

Já jsem ji nikam moc nebral, tak jednou za rok na nějakou výjimečnou akci. Tentokrát jsem ji vzal na středoškolské hry v golfu, které pořádal kamarád. Měl jsem ji pořád u sebe, jen na malou chvilku jsem ji nechal na nestřeženém místě, a když jsem si to uvědomil, tak už tam nebyla. Někdo ji vzal a zatím nevrátil. Pořád doufám, že někde vyplave.

Vedete ke sportu své dvě děti?

Štěpán hraje na Dukle fotbal. Malá má ještě čas, jsem rád, když dělá, co ji baví, kam bude chodit ráda, a ne proto, že chce být nejlepší. Dvakrát týdně chodí s manželkou na atletickou přípravku, kde si zkoušejí starty z poloh nebo třeba štafetové běhy. Taky hraje fotbal. A bohužel je v tom dobrá.

Proč bohužel? Vy nejste pyšný otec?

Jsem pyšný otec, ale že by musela vynikat zrovna ve fotbale, to jsem si nemyslel.

Mně se ženský fotbal líbí!

Ale jo, docela dobře se na to kouká. (smích)

Takže nejste ambiciózní otec, který by z dětí chtěl mít medailové následovníky?

Určitě nejsem. Za ta léta vím, že sport je skvělá cesta životem, která vás naučí, že musíte respektovat určitá pravidla, své spoluhráče i soupeře, a tyhle věci si berete i do života, takže třeba mně se mnohem lépe jedná se sportovci než s lidmi, kteří nikdy nesportovali. U sportovců platí, že na čem se dohodnete, tak to je, což se jinak nedá moc říct. Byl bych rád, kdyby naše děti sport dělaly, a je mi jedno, na jaké úrovni. Vůbec nemusí být světovými šampiony.

TAK ŠEL ČAS

1974 - Narodil se 26. listopadu v Lanškrouně.

1990 - V Týništi nad Orlicí se začal věnovat atletice.

2000 - Na OH v Sydney skončil druhý a oženil se s přítelkyní Evou.

2001 - V Götzisu vytvořil výkonem 9 026 bodů světový rekord, který byl překonán až o 11 let později.

2004 - Zvítězil na OH v Aténách.

2013 - Ukončil kariéru desetibojaře a začal se věnovat golfu.

2014 - Stal se moderátorem Zpráv FTV Prima.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky