Vy rozhovory nemáte moc rád, co vás přimělo „vylézt“ z ulity?
To není tak, že bych neměl rád rozhovory, já jen nevím, co mám pořád říkat, abych se neopakoval. Když se ale objeví něco, co je třeba podpořit, něco, k čemu mám vztah, tak se publicitě nebráním.
Film Prázdniny v Provence, v němž hrajete, nebyl divácky moc úspěšný. Jak na natáčení ve Francii vzpomínáte?
Já si pamatuju jenom to, že mě natáčení hrozně bavilo. Ono je to totiž už pět let, takže si na všechno nevzpomínám. Jde tam o víno, o lanýže, odehrává se to v Provence a je to takový punkový film.
Vy si nic nepamatujete? To musel být hodně divoký mejdan…
Já si obecně špatně pamatuju. Někdy si říkám, že si to všechno vybavím až za čas, až někdy v důchodu.
A pamatujete si alespoň, proč jste tehdy nabídku přijal?
Šel jsem do toho, protože do toho šli kluci, které znám – Vojta Kotek a Kryštof Hádek. A druhá věc, která mě na tom projektu lákala, byl Vladimír Michálek. Jeho filmy mám rád a chtěl jsem s ním pracovat. Pravda je, že tohle není zrovna jeho typický žánr...
Jaký to je tedy žánr? Komedie?
Já si to nepamatuju. (smích) Nevím, jestli je to komedie, spíš takový smutný příběh. Ale tak jo, je to komedie!
Jak se pracuje s Vladimírem Michálkem?
Bylo to hodně intenzivní a hodně nestandardní natáčení – takové svobodné. Někdy bylo jasné, co se musí natočit, a někdy nám Vladimír dal volnou ruku. Nechal na nás, jak danou situaci zahrajeme, a toho si hrozně vážím. Takové natáčení asi hned tak znovu nezažiju. Volné tvoření mi vyhovuje i v divadle, mám rád, když se něco vymýšlí za běhu.
Nechtěl byste sám někdy režírovat?
Jednou něco režírovat určitě budu, chtěl bych, ale zatím si na to netroufnu, mám to jenom v hlavě. Já mám vždycky takové rámcové nápady, které zatím neumím dotahovat. Navíc mám problém, že píšu hrozně mizerně, což mě brzdí. Vždycky musím najít někoho, kdo moje myšlenky zapíše a nějak je dá dohromady.
Váš filmový parťák Vojta Kotek režíruje, třeba by vám poradil.
To jo, ale já chci režírovat spíš divadlo. K tomu směřuju víc, ale musím ještě chvíli počkat, až dozraju. Není to žádná velká ambice, na kterou bych teď začal tlačit, mě jenom zajímá, jestli jsem schopný dát nějaký tvar dohromady.
Ve filmu máte kapelu, ale ve skutečnosti už ji nemáte. Nightwork je definitivně minulost?
Je, už nikdy hrát nebudeme.
Jakub Prachař
Nechybí vám to?
Bylo to zábavný období, ale skončilo právě včas. Občas si doma hraju, udělám ve studiu nějakou písničku, ale celkově mi to nechybí.
Máte i ve skutečnosti nějakou partu, s níž byste se vydal na pánskou jízdu?
Nemám, mě baví jezdit sám na ryby.
Nevěděla jsem, že rybaříte.
Jo, rybařím. A dost vášnivě. Naučil mě to děda a teď pár let zpátky jsem se k tomu vrátil.
Ona je to teď trochu móda, že?
Je to i trochu móda, ale já k tomu mám vztah od dětství, takže na mě tahle nová vlna neměla vliv. Já mám rybaření rád už od doby, kdy byl rybář brán trochu jako idiot, který jenom pije pivo a sedí u vody.
Čistíte si tam hlavu?
Nabízí se, abych vám odpověděl, že ano, ale není to pravda, mě to prostě jenom hrozně baví.
Jak dlouho tam sedíte?
Někdy klidně i dva dny. Vezmu si stan a chytám přes noc. To mám nejradši. To je takový tajemný, pěkný. Všechny úlovky pak pouštím, ryby nejím. Jen občas si dám mořskou rybu.
Hrál jste v seriálu, moderujete, nemáte někdy obavu, že vás bude hodně? Že se divákům „přejíte“?
Mám, ale tak to chodí. Už se mi stalo, že v jednu chvíli jsem měl spoustu nabídek, a pak najednou nebylo nic. Je to těžký ukočírovat, aby to bylo vyrovnaný. Člověk musí být sám sobě dramaturgem a říct si, co bude dělat a co ne. Teď jsem dělal i věci, které jsem asi dělat nemusel, takže jsem si řekl, že to omezím. Cítím, že jsem trochu moc exponovaný, a to není dobrý.
Dokážete nabídky odmítnout?
Ale jo, něco jsem teď odmítl, ale jak říkám, je to těžký, protože jedna práce vám může přinést jinou, a navíc člověk je tvor ješitný. Teď jsem ale ve stadiu, kdy mám obavy, že kdybych vzal všechno, nemusel bych být schopný to dělat pořádně, takže je dobrý se na chvíli zastavit.
Setkala jsem se s názorem, že jste frajírek, kterému sláva stoupla do hlavy. Co na to říkáte?
Asi se to říká. Člověk má leccos dané fyziognomií a nějak na lidi působí. Ono je jednoduché někoho odsoudit, ale co s tím můžu dělat? Nemůžu přece chodit a říkat všem, že takový nejsem.
Nejdřív jste pro některé diváky byl synáček slavných rodičů, teď se zase spousta článků zabývá vaším manželstvím. Vadí vám to?
Nevadí. Jestli mě někdo nějak hodnotí, a je jedno, jakou záminku si k tomu vybere, tak ať si hodnotí. Nemá cenu to řešit… Oni si prostě něco myslí, ať už na základě svého pocitu, nebo nějakého článku, kterému uvěří, a vy s tím nehnete. Co na tom, že to tak ve skutečnosti není? Já se snažím dělat věci tak, abych měl čisté svědomí, jak v práci, tak mimo ni, a zbytek mě nezajímá.
Jste teď spokojený?
Jo, jsem. Opravdu jsem. Jasně, že jsou někdy chvíle, který jsou na houby, ale to si hned říkám: Chlapče, buď rád za to, co máš. Takže jsem rád a jsem spokojený.
TAK ŠEL ČAS
1983 - Narodil se 30. srpna hereckému páru Daně Batulkové a Davidu Prachařovi.
1996 - Jako 13letý začal účinkovat v Divadle Komedie v inscenaci Maska.
2004 - První výraznější filmovou roli si zahrál ve snímku Milenci a vrazi a zároveň sbíral první seriálové zkušenosti v Rodinných poutech.
2005 - Získal jednu z hlavních rolí v seriálu televize Prima Bazén.
2006 - Začíná vystupovat se skupinou Nightwork, kde hraje na kytaru a zpívá. O sedm let později se skupina rozpadla.
2010 - Stal se jedním z moderátorů soutěže Česko-Slovensko má talent.
2013 - V Mariánských Lázních se oženil s modelkou Agátou Hanychovou.
2017 - Narodila se mu dcera Mia, matkou je manželka Agáta.
Jakub a Agáta Prachařovi.